Období: listopad 2017

Na dnešek připadá výročí volby Emila Háchy prezidentem republiky z roku 1938. Listopad je současně i měsícem, v němž si připomínáme výročí úmrtí Jana Amose Komenského z roku 1670. Tyto dvě osobnosti se zdají být vzájemně spojeny pouze v mé mysli (zatímco léta 2014 a 2015 jsem badatelsky trávil především nad Komenským, loni a letos se jako historik věnuji Háchovi). Ve skutečnosti však měli Hácha a Komenský společné přinejmenším to, že byli oba křesťany toužícími po „ráji srdce“ a „hlubině bezpečnosti“ v tragických dobách (pomnichovské a pobělohorské), jejichž protagonisty se stali.   číst dál

Difficile est satiram non scribere. Česká politika pružně reaguje na volání po nových, nezdiskreditovaných politicích, a tak po Václavu Klausovi vygenerovala jako nového prezidenta od skandálů jeho premiérství dovolenou na Vysočině „očištěného“ Miloše Zemana. Nyní to podobným způsobem s cestou na Hrad zkouší Mirek Topolánek.  A sociální demokracie po nezdaru v letošních volbách hledá novou tvář, přičemž se „spekuluje o návratu Jiřího Paroubka, který by samozřejmě mohl tou tváří být“. (1)  číst dál

V rubrice věnované soudobým dějinám na blogu postupně představuji vybrané osobnosti zasahující do českých dějin let 1939‒1945, a to jak „pražské“ (Emil Hácha, Adolf Hrubý, Josef Kliment), tak i „londýnské“ (Jan Masaryk, Prokop Drtina). Dnes v ní přichází na řadu Jaroslav Eminger, generální inspektor protektorátního vládního vojska, ztělesňujícího skutečnost, že protektorátní instituce nelze ztotožňovat se službou okupantům. Tu dobře vyjadřuje i populární anekdota z doby, kdy se postup německých vojsk na východní frontě zastavil před Moskvou. Bezradný Hitler se prý tehdy ptal Hermanna Göringa, jak by bylo možné do ruské metropole dojít, a dostal radu: „Vyžádej si na Háchovi několik praporů vládního vojska. Ty budou v Moskvě zaručeně za tři dny!“ (1)  číst dál

Své příspěvky na blogu vyvěšuji nejraději v pátek, v den, jenž pro mne odkazuje k mystériu kříže a k tajemnému střetu mezi dobrem a zlem v lidských životech a v dějinách lidstva.  Činím tak i tento týden, na který připadá sté výročí bolševické revoluce, jež zahájila novou dějinnou éru křižování miliónů nevinných. I u nás komunismus zničil životy bezpočtu lidí včetně životů největších českých umělců. Jedním z nich byl básník Jan Zahradníček, který však ještě předtím, než nastoupil svou křížovou cestu komunistickými kriminály, stihl napsat nesmrtelné dílo, patřící k nejhlubším literárním vyobrazením doby komunismu.  číst dál

Pod názvem „Až nás Ježíš vezme za ruku“ byla publikována nedávno pronesená promluva papeže Františka, kterou jsem se nechal inspirovat k tomuto svému „dušičkovému“ příspěvku do rubriky Biblických meditací.  číst dál