Období: květen 2012

V minulých dílech tohoto seriálu byla řeč o prvních čtyřech deskách ze série American Recordings, vzešlé ze spolupráce Johnnyho Cashe s Rickem Rubinem, a jako budoucí závěr celého cyklu jsem avizoval představení dvou posledních, posmrtně vydaných alb. Ještě předtím však musí být zmíněno Cashovo setkání se skupinou U2 při nahrávání písně „The Wanderer“ (Poutník). Bez něj by se totiž Cashova následná spolupráce s Rubinem možná vůbec nezrodila a jeho umělecká dráha by místo ke svému vyvrcholení mířila do ztracena… číst dál

24. květen, den narozenin Boba Dylana, letos připadá ještě na dobu velikonoční. Rád bych při této příležitosti vzdal americkému bardovi dík za to, že dva tisíce let starou velikonoční zvěst nově přiblížil člověku dnešní doby. Mne vždy obzvláště oslovovala píseń „Ain't Talkin'“, ve které Dylan zpřítomnil příběh ukřižování, zmrtvýchvstání a nanebevstoupení. A jednu z jeho postav nazval "královnou lásky"... číst dál

Motto: "Milovat neznamená hledět jeden na druhého, ale pohlížet společně stejným směrem." (Antoine de Saint-Exupéry) číst dál

Leonard Cohen vzdor svému kněžskému původu nikdy nebyl vzorem oddanosti Božím přikázáním, což je ovšem ve vztahu k rockové hvězdě konstatování spíš banální než překvapivé. Každopádně se mu však nedá upřít, že neexistuje žádná propast mezi jeho životem a jeho tvorbou a že obojí je jako socha vytesaná z jednoho kamene. Pro lidi „duchovní“ i „světské“ může být svět jeho písní, ve kterém od sebe nelze oddělit posvátné a profánní, překvapivý a matoucí, avšak kanadský bard jím od šedesátých let až podnes kráčí s pořád stejnou suverenitou. Stáří jej sice přimělo k častému přemýšlení o smrti, ani toto téma však v jeho tvorbě není žádnou novinkou. Na letos vydaném albu Old Ideas je Cohen stejně jako na (o třiačtyřicet let starší) desce Songs from a Room stále zpěvákem, který si vesele píská  cestou kolem hřbitova, a to ne z nedostatku životní vážnosti, ale prostě proto, že radost a bolest, život a smrt či časnost a věčnost tvoří nedílný celek.  číst dál

Předloni jsem na tomto blogu v článku o „Anně Kareninové“ vyjádřil touhu po scénáři, který by děj Tolstého geniálního románu přemístil z Ruska sedmdesátých let 19. století  do českých zemí začátku 21. století. Teď jsem ke svému zděšení zjsitil, že se mé přání vyplnilo…  číst dál

Název této drobné autobiografické poznámky jsem si tak trochu vypůjčil od Petra Pitharta, autora studie „Jedno svědectví o Masarykově hledání ,viditelné církve’“. Pithart v ní Tomáše Masaryka líčí jako „zarputilého individualistu“, kterému se „viditelnou církev“ nalézat nedařilo, protože „pro samé ne bezdůvodné obavy, aby taková církev žila svou ,neviditelnou’ podstatou, přehlédl, že k tomu musí  být především církví“. číst dál