Komentář: Dobrý den Vítku,

máte pravdu, když se někdo "ptá cest", je snadno souzen, že po těch cestách také kráčí. Je to o předsudku od lidí, kteří zdi kolem svého náboženství staví, což možná někdy dělám. Včera jsem třeba (dychtivě) četla Bubera a četla jsem, jak psal o Budhovi a asi by nikdo nepodezíral tohoto prokletého chasida, že by byl budhistou. BTW včera jsem si v knihovně půjčila Cohenovy verše. U básně o Eichmannovi jsem si uvědomila, jaký je Eichmann fenomén (Arendtovská banalita zla) a jak jeho jméno lidé skloňují snad častěji než jméno Hitlera a vlastně nejde o toho (nadčasového a všudypřítomného) Eichmanna, ale o zrůdnost lidské průměrnosti bažíci po seberealizaci a asi o tom napíšu článek na blog. // Holocaust... Lustig psal, že lépe na tom byli lidé nevěřící, protože nevěřící bojovali o svůj život, zatímco věřící marnili silami, protože se ptali, proč jsi to Bože dopustil. To je patrné právě u Eliho Wiesela (třeba slavná knia Noc). Frankl zase psal, že lidé jemní a duchovní si dokázali uchovat snáze důstojnost a vůli ke smyslu, takže těžko říct. Holocaust to je něco, co se bytostně dotýká i budoucí generace. Třeba v Izraeli jsou psychologové, jejichž specializací je léčit psychické problémy potomků těch, kteří přežili, dokonce mají nějaký speciální psychologicko-terapeutický projekt, který se jmenuje Druhá generace nebo tak nějak. Je to dobrý byznys, protože to nepropolácí kranskasa (pojišťovna). Můj kamarád měl rodiče, kteří prošli koncentračními tábory a mám pocit, že ho to poznamenalo více než je, co více, natolik jsem díky němu nasákla židovstvím a holocaustem, že mám sama někdy pocit, že jsem židovka, protože niterněji chápu židovské než křesťanské a to je asi špatně. Co se týče Vašeho dotazu, možná jsem ho příliš nepochopila, někdy si připadám jako úplný imbecil, promiňte mi to. Tradicionalističtí židé myslíte ortodoxní židé nepoznamenaní haskalou (židovským osvícenstvím)? Nejsem si jista, v jakém smyslu tady chápete pojem sekularizace. Jestli sekularizace jako příčina (tedy že pro židy zesvětštělé nevěřící a často asimilované bylo dvojí utrpení,  jednak to skutečné a druhé to spirituální, že se odloučili od svého Boha a přesto se stali židovskými odsouzenci a nedokázali najít útěchu, protože ztratili cestu?), nebo jako následek (v duchu Eliho Wiesela, kdy na dlouhý čas se sekularizuje od svého židovství pod tíhou dojmů?). Znám ještě jeden názor „traicionalistických“ židů a ten je, že holocaust je trest za židovskou sekularizaci, tedy za židovskou emancipaci, asimilaci, že židé přestali býti židy, což je velký extrém, myslím, že člověk nikdy nemá právo vyslovovat podobné soudy, a mám za to, že někteří tradicionalističtí židé jsou nebezpeční šílenci, třeba takový Josef Ovadia. Moc bych si přála, aby se objevil  nějaký nový Martin Buber, kterého mimochodem v Izraeli nenáviděli. Víte proč?
Já si myslím, že pogromy ve středověku a holocaust nejsou úplně srovnatelné (postavení židů bylo zcela odlišné), ač jsou neméně děsivé. Třeba Španělsko po roce 1492, Bohdan Chmelnický atd. Jednou jsem četla skvělou knihu, jmenovala se Obecné dějiny antisemitismu a myslím, že na našem trhu není lepší kniha zabývající se komplexně tématikou židovských pogromů počínaje starověkem a holocaustem konče. Jom Kippur si nechte možná pro své osobní pokání, není to možná den vhodný k církevnímu pokání, Popeleční středa by možná byla příhodnější. Líbí se mi, že máte potřebu zametat si před vlastním (katolickým) prahem I když můžete být obviňován za to, že si pateticky sypete popel na hlavu. Tak a když jsem se dotkla tohoto, vzpomínám si na pana Kavku. Vzpomněla jsem si, jak jste spolu vedli vášnivé diskuze. Nebo spíše on útočil na Vás. Dost stísněně jsem to tehdy sledovala a přemýšlela, jestli se ozvat na Vaši obranu, ale nebyla jsem si jista, zda mám. Do určité míry jsem totiž pana Kavku chápala v tom smyslu, že věřím, že jsou důležité v dnešní zmatené době ortodoxie a dogma a že být ortodoxní znamená někdy být rázný a nekompromisní, protože mezi dvěmi dobry musíte volit to významnější dobro (Boží sláva a její zachování v tvrdém světě) před dobrem zdánlivě smířlivějším, což může být obtížnější než hledat cestu menšího zla. Neumím to moc vysvětlit. Až zpětně si uvědomuji, že člověk mezi dvěmi dobry volit nemusí, může volit obě a kdybych neměla možnost věřit a být přitom smířlivá a otevřená pro druhé, asi bych nechtěla v takové církvi být, Ježíš rozbíjel krámky ve svém chrámu a nikoli v chrámech jinoverců, takže zpětně mě to vlastně dost mrzí, že jsem se nepostavila na Vaši stranu.