Komentář: Děkuji za citaci,

někde si ji uložím, zmiňovanou knihu jsem před lety četla, ale tato slova si nepamatuji. Myslim, že podobně se o šoa zmiňoval také Hans Jonas? Včera jsem četla pro změnu Levinase a jeho názor poněkud opoziční Buberovu chasidismu a zaujalo mě, že podle něho v dnešní (modernistické) době nejsme schopni obstát jenom se spiritualitou srdce (v duchu chasidismu), ale naopak je nutný návrat k tradici a rozumu, tedy Buber hlásal hodně mystiku, Levinas racio Talmudu. Myslím si, že obé platí, ale myslím, že Levinas v požadavku návratu k určitému dogmatismu má hlubokou pravdu, protože samotná niterná zbožnost v tak složitém světě nemůže obstát, zvláště v konfrontaci s nějakou vážnou životní krizí. Nemusí to být ani šoa, někdy stačí "jen" onkologické onemocnění v rodině. Co se týče střípku mé osobní zkušenosti... Když jsem začala "koketovat" s žitým katolictvím, hned zkraje jsem četla o Edith Steinové, její životopis mě naprosto fascinoval. Z jejího podnětu jsem se začala židovstvím hodně zabývat. (Věřím, že s touto ženou mám dost velmi osobní vztah, ale to je jiný příběh). Je to nepochybně úsměvné a naivní, ale velmi jsem toužila v té době poznat nějakého žida, abych pochopila něco z lidské mentality Ježíše Krista. A v té době jsem poznala pana S., s nimž jsem se dlouhá léta velmi přátelila a naše přátelství bylo do značné míry mnoholetou "politicko-filozoficko-teologicko-eticko-historicko-literární" rozpravou (ale samozřejmě jsme si měli dost co říct i v lidské rovině, když přijel do Evropy, bavili jsme se více o jídle než pochybnostech ohledně Kabaly ).  To povídání s ním nebylo ani trochu intelektuální prázdné tlachání, ale něco, co mě velmi nutilo přemýšlet a přehodnocovat. On byl ateista (spíše ale agnostik), ačkoli si hluboce vážil věřících lidí, třeba Jan Pavel II. byl jeho lidským vzorem, a byl takový intelektuál idealista (myšleno v dobrém). Byl to člověk dialogu, vážil si každého náboženství, velmi kritizoval některé vojenské akce Izraele a usiloval o mírové řešení s Palestinou, vyčítal třeba, že v Izraelských školách se neučí o Deir Yasin, nebo byl názoru, že Izrael by měl vyplácet reparace rodinám zabitých palestinských civilistů. Jednoduše ho v Izraeli neměli vůbec rádi, asi jako toho Bubera, který usiloval rovněž o mír a dialog mezi abrahámovskými náboženstvími. Proč to tak sáhodlouze píšu. V mnohém mi toho přítele připomínáte a proto si cením Vaší práce (vůbec ne, že jste podobný tomu člověku, to nejste, ale že Vám jde o stejné dobro) ačkoli oceňuji i to, v čem jste zjevně odlišný (to, že jste věřící člověk dává jiný rozměr mnoha spektrům Vašeho života, já tedy mohu posoudit jenom Vaši práci). Tak a toto je můj poslední příspěvek pod tímto Vaším článkem, myslím, že už jsem docela únavná. Promiňte mi to