Komentář: Smysl

Mrzí mě, že o docentu Rabanovi píšete v souvislosti s jeho smrtí. Byl to jistě výjimečný člověk. Jeho knihu, z níž citujete si musím sehnat! Zvažuji, že si ji možná i koupím. V principu vlastně nemám příliš ráda psychologii (nezpochybňuji její přínos a nezbytnost), připadá mi někdy, že chce spoutat člověka coby „ikonu tajemství“ do pouček a grafů. Ale jiné je to, je-li psycholog moudrý člověk. (Matějček, Křivohlavý, Raban, Frankl a mnozí jiní). Logoterapie je pro mě díky Viktorovi Franklovi v psychologii tím, čím karmel v katolické církvi. Váš článek, kde nabízíte Rabanovu syntézu (z doby, kdy sám procházel osobní temnou nocí) Jana od Kříže a Viktora Frankla o pozitivní smysluplnosti každého utrpení mě naplňuje nadějí, že i  ten nejstrmější pád do propasti můžeme prožívat jako let k nebi.
Trochu odbočím. Vždycky jsem byla nesmírný skeptik co se týkalo misií v odlišném kulturním prostředí a vnímala jsem to jako velké provinění církví (nebyli to jen katolíci), protože misie jsem vnímala jako podlé sprosté kulturní a duchovní genocidy a dodnes to tak do značné míry vnímám. Nedávno jsem ovšem četla velmi krutou knihu o dětském otrokářství v současné Kambodži morálně zničené nejen Rudými khméry, ale i nálety USA v dobách Vietnamské invaze a o nesmírném týrání a zabíjení těch nevinných dětí, a ještě krátce před tím svědectví dívky, která působila v Ugandské armádě v době ob. války jako dětská vojanda, protože krutý boj byl podstatně humánnější než její běžný život týrané zneužívané vlastní rodinou a najednou jsem si uvědomila, proč misie smysl měly a mají (jen byly většinou odsouzeníhodně špatně zorganizované). Beznaděj bez naděje je strašná. Křesťanství (ve své podstatě) je jediné náboženství, které dává smysl a důstojnost v tom nejstrašnějším ponížení. Uvědomila jsem si, že skutečný princip misií neměl být o moci a slávě církve, o vyčpělých náboženských frázích bez obsahu, ale o tom přinést Smysl tomu nejposledněšímu a nejponíženějšímu tvoru na samém konci světa, tak jako správný lékař překoná dálku a nepohodlí počasí, aby mohl ulevit člověku sužovanému bolestí. Jen si to mnozí misionáři patrně neuvědomili. Zase zabíhám, ale to malé slůvko Smysl je skutečně tak podstatné.
Mimochodem, netušila jsem, že papež může udělit dispens ohledně celibátu.
Přečetla jsem si Váš článek o Hellerovi, který máte v citaci, kde Vás nazval jeho pokračovatelem. Patrně jste nebyl jediný mladý muž, kterého ocenil podobný slovy, ale fandím Vám, aby se Vám to v maximální míře podařilo, ačkoli o tom nemám pochyby.

Jinak, já prostě ke všemu musím mít poslední slovo, vrátím se (slibuji že naposledy) k předchozímu příspěvku. Bubera a Levinase jsem také nikdy nestavěla proti sobě, naopak jsem Levinase ve své povrchnosti vnímala jako „toho francouzského Bubera“. Buberovo Ty a Levinasova Tvář pro mě znamenalo jiný termín téhož. Do určité názorové (nikoli podstatové) opozice je postavila autorka knihy o Filozofii dialogu, kterou jsem právě četla. Souhlas s tím, že falsafa a sůfismus musejí jít ruku v ruce (nebo jak napsal Jan Pavel II, víra a věda jsou jako dvě křídla, která se vznášejí ke kontemplaci pravdy, vidíte, pamatuji si i zpětně některé Vaše myšlenky). A mezi těmi dvěmi křídly musí být srdce plné lásky a milosrdenství (ale ne tvrdé diktatury milosrdenství nebo faleš slabošského soucitu, které spíše zabíjí než pozvedá), jinak by vše bylo jen duchovní sobectví. Když jste zmínil sůfismus. Četla jsem kdysi o muslimské mystičce středověku , která napsala skvostný citát, který představuje podle mě velký podnět k zamyšlení nad vlastní vírou a její malostí a sobeckými pohnutkami. „Kéž bych mohla zbořit brány nebeské a uhasit plameny pekelné. Aby člověk miloval Boha jen pro Boha a nikoli pro příslib Boží odměny, nebo z obavy z Božího trestu.“ Už leta marně sháním její jméno. Vy patrně víte o koho se jedná, ten citát je dost známý, pomůžete mi? ☺ My křesťané stavíme na vrchol všeho obvykle svou spásu. Ale není to plytké? Neměli bychom primárně usilovat o to, aby láska k Bohu byla stejně nesobeckou a bezpodmínečnou jako láska k lidem (ačkoli to samozřejmě není nikdy dost možné pro naše sobectví a chyby) a nikoli, abychom byli spaseni a měli život věčný?