Komentář: Hezký článek,

dokážu si představit, jaký vliv na tebe ten výlet měl. Je to zvláštní, ale u nás žádné náboženské tradice v rodině nejsou, proto pro mě to slovo má stále takovou pachuť, na druhou stranu ti rozumím. S přibývajícím věkem dokážu pochopit to sepětí s vírou a půdou (a ta krev k tomu nerozlučně tak nějak patří jako vyjádření nesnadnosti).  Někdy si říkám, jak nám chybí ta manuální práce, to plahočení na políčku a to, že se předkové dotýkali Božích pravd prostřednictvím takto prostým, obtížným a pravdivým.  V současné době si začínám uvědomovat, co to jsou Dary Země. Když mi dříve někdo přinesl třeba domácí vejce, med nebo domácí ovoce, řekla jsem jo, fajn děkuji, ale nějak se mě to nedotýkalo. Teď to vnímám docela jinak. Asi bychom my z města měli začít číst ruchovce, co říkáš? Teď mě napadá, že nevím, kde je vlastně má rodinná identita, kde se rozmělnila? A že asi ji tak nějak dlužím svým dětem. Nebo obecně dlužíme, děti nemají sepětí s rodinnou tradicí, identitou, jsou vytrženy z rodinné historie. Už i na vesnici to sepětí postupně mizí osvojováním si městského způsobu života.