A já ti děkuji za inspiraci viz mochova.bigbloger.lidovky.cz/c/180128/Slivovicka.html Jinak co se týče rodinné historie. Něco samzřejmě vím. Z otcovy strany je to nedohledatelné, s otcem nežiji od svých dvou let. Z matčiné strany je část polská část německá. Ta německá část se jmenovala Grimmovi a prý to byli vzdálení příbuzní bratří Grimmů, ale nevím, nevím. Každopádně můj prapradědeček byl katolický kněz a praprababička jeho hospodyně. Z polské strany pradědeček byl prý parchant nějakého zhýralého polského šlechtice a jeho matka, chudá žena ho odložila u dveří porodní báby, aby se ušetřila hanby. Ale je to něco, co se mě bytostně nedotýká. Je to nějaký příběh. Ale kořeny jsou důležité. Určitě bychom se po nich měli pídit. V tom smekám před židy, jak si hájí svou rodinnou tradici a ctí své zemřelé. My jim vyčítáme (někteří, já tedy ne
) , že pořád mluví o holocaustu, jako by neexistovaly jiné tragédie lidstva, ale je naše vina, že my o těch jiných tragédiích nemluvíme, protože jsou součástí historie, součástí příběhu, součástí člověka, který to nějakým způsobem předává svým dětem a ony ani neví nic o svém původu, o své rodinné tradici, o své rodinné bolesti, kterou si nějakým způsobem třeba i nese. Zase se rozkecávám. Hezký víkend. 
2024 ©