když jsem v mejlíku předpokládala, že článek bude stejně krásný jako ostatní články z tohoto "Cashovského" seriálu. Není. Je mnohem krásnější, je hluboký, surový, pravdivý, běhá z něj mráz po zádech, dokonale doplňuje tu knihu Malá filozofie nudy, kterou jsem teď četla a o níž jsem se ti zmiňovala a která rovněž pojednávala o té strašné marnosti a prázdnotě dnešního člověka. Tento citát si zapamatuji: "Musíte /však/ připustit, že kdybyste nosili mé boty a věřili tomu, čemu věřím já, byli byste bláhoví, kdybyste na jedno či dvě desetiletí dali přednost prodeji desek před věčnou spásou." A přeupravím po svém. "Věřím-li skutečně tomu, Komu bych z hloubi srdce důvěřovat měla, budu bláhová, budu-li před věčnou spásou dávat přednost ..." (Doplnit dle potřeby a naladění
) ) PS: Když je řeč o Cashovi, připustil jsi možnost přeložit tu knihu???