S touto básničkou jsem se symbolicky zúčastnil letošní "Brněnské sedmikrásky" - soutěže o nejlepší oslavnou báseň o Brně. Šlo mi v ní ovšem o opak: o poukázání na to, že Brno nemá k oslavování důvod. Minulé století se na něm podepsalo ještě hůř než na jiných městech.
Dříve než nastal čas vratký
leželo na březích Svratky
město trojího lidu:
Čechů, Němců a Židů.
Ne vždy v něm spolu svorně žili,
všichni však v městě doma byli.
Společně připíjeli: "Na zdraví
hlavního města naší Moravy!"
Potom čas oponou trhnul,
do města hnědý mor vtrhnul.
Židé se kamsi ztratili...
Jen zřídka se pak vrátili.
Další hrůzy přišly brzy:
Pochod smrti, krev a slzy.
Češi Němce vyhnali,
sami v městě zůstali.
Nakonec k dovršení bezpráví
nastala likvidace Moravy.
Městu oči pro pláč zbyly:
roní slzy krokodýlí.