Jednou z nejzvláštnějších písní Leonarda Cohena je skladba „Democracy“, při jejímž psaní samotný autor podle svých slov ani po složení padesáti slok nezjistil, co jí chtěl vlastně říct a zda v ní Ameriku oslavuje či odsuzuje. Ve vztahu k současné Americe by Cohen, kdyby ještě byl mezi námi, určitě mohl připsat mnoho dalších, snad ještě nejednoznačnějších slok. Má dnešní básnička čerpá z jeho pětadvacet let staré písně hlavně základní inspiraci. Je ovlivněna i obrazy Ameriky v písních z loňského alba U2, které podle mne jen potvrzují, že Cohen byl vizionářem, jenž ve své básnické imaginaci předjímal i věci budoucí.
Miloval jsem Ameriku, nespoutanou krásku
Měl jsem k tomu milióny dobrých důvodů
Té nádherné zemi nešlo upírat svou lásku
V době, v níž jsme znali jenom hesla v průvodu
Vládě lidu populismus dnes se říkat musí
Kráse ženy neprospívá, když se blátem brodí
Otevřenost prý svobodu ničí jen a dusí
Pokažením nejlepšího nejhorší se rodí
Mám rád Ameriku, zem duchovní žízně
Ameriku gosplu, rock’n’rollu, vizí
Je však pro mne předmět nebývalé trýzně
Když si zvolí Trumpa a když víra mizí
Když v Ježíši-uprchlíku hrozbu vidí
Přestává být zemí víry, směsí různých ras
Staví ploty a již není státem lidí
Už jsou tady nenávisti vnitřní pouta zas
Gigantickou lodí státu, jenž se zdá být
Prapodivně někdy malý, jindy veliký
Zmítá bouře, která může mnohé zabít
Demokracie přichází do Ameriky
2024 ©