K velkým náboženským skladbám konce dvacátého století rozhodně patří „Anthem“ Leonarda Cohena s nesmrtelnými slovy „There is a crack in everything/ That's how the light gets in“. V individuální rovině jim lze rozumět tak, že teprve tehdy, když se člověk hroutí a zjišťuje, že vlastními silami už nic nedokáže, může začít poznávat Boží milost. „Anthem“ není ovšem jen výpovědí o osobní zkušenosti, ale současně i výsostně politickou písní z Cohenova sociálně kritického alba „The Future“. Záleží na každém jejím posluchači, co si z ní vybere. Třeba i můj pokus o překlad někomu pomůže nalézt v ní tu či onu inspiraci.
Když zpěv ptáků oslavuje
každé ráno rozednění,
začít znova vyzývá mě,
nelpět na tom, co už není.
Svatá holubice v bojích
vždycky bude zajímána,
do skonání světa pořád
kupována, prodávána.
Rozezvučte zvony, které
bez ustání stále zvoní.
Když se moje duše hroutí,
světlo dostává se do ní.
Žádali jsme o znamení,
znamením se nám stal zmatek:
rozvrat svazků nejsvětějších,
zrady otců, zrady matek.
Nemohu se ztrácet v davu,
ve kterém jsou všichni podlí.
Musí slyšet moje slova,
vrazi, již se nahlas modlí.
Rozezvučte zvony, které
bez ustání stále zvoní.
Když se moje duše hroutí,
světlo dostává se do ní.
Pochodovou píseň hraje
kapela, jíž schází bicí.
Všechna srdce dojdou lásky,
ale jako uprchlíci.
Rozezvučte zvony, které
bez ustání stále zvoní.
Když se moje duše hroutí,
světlo dostává se do ní.
2024 ©