Proč jenom smutek strašně syčí
jak zmije na mě odevšad
proč bídné trosky se dnes tyčí
tam kde se stavěl pevný hrad?
Snad proto, že jsem zvedl z cesty
ve věku asi pěti let
kamínek, jenž jsem sevřel v pěsti
a rozbil jsem tím celý svět
Proč jsem jen sáhl po kamínku
a bezděčně tak postavil
dům bez věšáku na vzpomínku
který by smutek zastavil?
Mou vinou je teď všechno tak
že bez křídel jsou motýli
a domů jezdí prázdný vlak
když navždy jsme se ztratili