O písních Bona Voxe už jsem na tomto blogu psal. K jeho textům mám velice blízký vztah; často je vnímám jako vyprávění o svém vlastním životě. To platí zvláště také o písních, ve kterých Bono rozmlouvá se svými zemřelými rodiči. – Na červenec připadá výročí smrti mého otce. Letos jsem vzpomínal s písněmi „Sometimes You Can’t Make It on Your Own“, v níž Bono na pohřbu svého otce zpíval o všem, za co mu vděčí, aniž by však zakrýval, že jejich vztah vůbec nebyl jednoduchý, a „One Step Closer“, ve které tentýž básník říká, že ať už to s tátovou vírou bylo jakkoliv, teď už je každopádně „o krok blíž k tomu, aby věděl“… Básnička, která mi z toho vznikla, si však vypůjčuje i motivy z dalších písní U2 a také z Dylanova „Beyond the Horizon“.
Kdysi jsi mi často říkal:
„Pořád jenom planě sníš.“
A já přitom snil jsem o tom
být ti aspoň o krok blíž...
Naše srdce vždycky znovu
v různém rytmu bila.
Harmonie nezavládla,
pachuť v ústech zbyla.
Když se dívám na minulost,
srdce se mi smutkem svírá.
Zůstal jsem ti hodně dlužen:
Kde zůstala láska, víra?
Mohu už jen opožděně
spousty věcí litovat.
Tys však vstoupil za horizont,
kde je snadné milovat.
Proto jsem si zcela jistý:
teď už všemu rozumíš.
Odešel jsi za horizont,
abys mi byl o krok blíž...