S trochou ironie bych řekl, že jestli je mi Leonard Cohen něčím blízký, tak určitě pochmurnou atmosférou svých písní. "The Tower of Song" například začíná slovy o ztracených přátelích, zešedivělých vlasech a úzkosti prožívané v místech někdejšího štěstí...
Nic už mi neříká,
co kdysi rád jsem míval.
Mám divné časy
a duši plnou hříšků.
Jen úzkost veliká
mi z dávných lásek zbývá.
Řídnou mi vlasy
i diář plný křížků.
Přátelé mizejí
a srdce chřadne.
A touží po lásce,
ve které neprospívá.
Pouštím si raději
kazety vadné.
Z nahrávky na pásce
Leonard Cohen zpívá.
Jsem duše znavená.
Nepláču, nejásám,
v podivném postoji
jen poddávám se tísni.
Táži se Cohena,
co značí zůstat sám
v podkrovním pokoji
ve ztichlé věži písní.
2024 ©