S textem písně Leonarda Cohena "Tower of Song" už jsem si kdysi na blogu hrál; tehdy ovšem šlo spíš o můj dialog s autorem než o pokus o převedení původního textu do češtiny. Ani dnes se mi úplně nepovedlo být věrný originálu, i když jsem se o to docela snažil.;-)
Mí přátelé jsou pryč. Šedivějí moje vlasy.
Co zůstalo z dávných časů? Už jen úzkost asi.
Jsem šílený láskou, v té však neprospívám.
Jen ve Věži písně každý den si zpívám.
Když Hank Williams - je nade mnou o sto pater výše -
si v té Věži písně svoje skladby v noci píše,
tak zvědavě moje duše se ho vždycky ptává:
"Jak to přijde, že se člověk osamělým stává?"
Nu, nemáme na vybranou. Jen ve Věži písně
lze vyzpívat něco ze své bolesti a tísně.
Tam člověka v osamění posvátno či svato
se dotýká, když mu anděl v hrdlo vkládá zlato.
Tam mi všechno, co jsem ztratil, může být zas blízké,
když ta svatá chvíle ze mě smyje všechno nízké.
Jen ve Věži písně člověk ve tmě světlo tuší
a nezničí žádná žena nikdy tam tvou duši.