Vrátil jsem se k pravidelnému blogování vždy v pátek, abych se i tímto způsohem snažil vyjádřit to jediné, co opravdu stojí za vyjádření: existenciální drama dané napětím mezi „dnes“ prožívaným pátečním ukřižováním a nadějí na „zítřek“ zmrtvýchvstání. Básničkou tohoto pátku chci ve zkratce shrnout obsah písně „Tomorrow“, v níž mladý, svou předčasně zemřelou matku postrádající Bono jednoduchým, ale oproti sofistikovanějším skladbám U2 mnohem autentičtějším způsobem popsal právě tento velmi osobní a současně i obecně lidský prožitek.
Když odejde matka,
chybí bytost blízká.
Opuštěné děcko
bezmocně si stýská.
„Vrátíš se mi zítra?“
zoufale se táže.
Tělo leží v hrobě,
u hrobu jsou stráže.
Pak přichází světlo
nedělního jitra.
Ježíš z hrobu vstává,
vrátí se nám zítra!