Běda světu, že svádí ke hříchu!

Minulý týden začala kajícná doba postní. Pochopitelně nehodlám provádět na blogu nějaké vyznávání svých hříchů, patřící do intimity zpovědnice. Tváří v tvář sexuálním skandálům, odhalovaným nejen ve světském prostředí, kde jsou očekávatelnější, ale naneštěstí právě také v církvi, však nehodlám ani předstírat, že bych byl nějaké neviňátko, které nic neví o hříších spojených s pohlavním pudem. Ztotožňuji se se slovy papeže Františka, který v závěru svého vystoupení na Summitu předsedů biskupských konferencí k ochraně nezletilých ve Vatikánu 24. února 2019 konstatoval, že „nejlepší výsledek a nejúčinnější řešení, jaké můžeme předložit obětem, lidu svaté Matky Církve a celému světu, je zavázat se k osobnímu i kolektivnímu obrácení“. 

Nad některými myšlenkami z tohoto papežova vystoupení se dnes chci zamýšlet v rubrice biblických meditací, která je vlastně ústřední rubrikou mého blogu – ne snad proto, že bych byl biblistou, ale protože chci zdůraznit, že pravdivé odpovědi na podstatné lidské otázky je nutné hledat v Bibli, a ne jen u sekulárních autorů a v rámci vidění světa postrádajícího duchovní hloubku. Zároveň se chci také zastat papeže Františka – jakkoliv to on jistě nepotřebuje – proti tomu, že je mu (sekulárními médii s kladným znaménkem a některými katolíky se záporným) nesmyslně předhazováno, že jeho pontifikát vychází z jakéhosi souznění s „moderním světem“.

Skutečným východiskem Františkova pontifikátu je samozřejmě biblické a především evangelní Boží slovo. To je naprosto zřejmé mj. i z jeho vystoupení na vatikánském Summitu, ve kterém papež právě postavil do protikladu ducha „světa“ a ducha Kristova.

Sekulární média se dnes pokrytecky tváří, jako kdyby se problém sexuálního zneužívání týkal především katolické církve, a mlčí o tom, že jde ve skutečnosti o problém spojený se smýšlením naprosto protikladným křesťanskému (ať už je označíme jako „světské“ anebo jako „pohanské“).

František v úvodu svého vystoupení na Summitu konstatoval: „Sexuální zneužívání nezletilých je bohužel fenomén, který je historicky rozšířen ve všech kulturách a společnostech. […] Připomíná mi to kruté náboženské praktiky, rozšířené v minulosti v některých kulturách, totiž obětování lidských bytostí – často dětí – v pohanských rituálech.“ Dále zdůraznil obrovský rozsah tohoto tragického problému postihujícího milióny obětí. Konstatoval, že „všeobecná rozšířenost této pohromy potvrzuje její závažnost v našich společnostech“. Již ve své promluvě v římské kurii z 21. prosince 2018 si položil otázku: „Dospěla-li tato těžká kalamita až k některým členům duchovenstva, jak hluboká je asi v našich společnostech a našich rodinách?“ Jedná se o kalamitu, která není nová, je však v dnešní době umocněna moderními technologiemi šířícími zla sahající od „běžné“ internetové pornografie až po zneužívání nezletilých páchaného a sledovaného v přímém přenosu...

Prastarý bonmot říká, že je-li nějaké dogma empiricky dokazatelné, tak nepochybně dogma o dědičném hříchu. Zatímco sekularizující se evropská (pseudo)elita počínaje osvícenstvím před zjevným faktem naší porušenosti hříchem zavírá oči a hlásá nesmysly o ušlechtilé lidské přirozenosti, možnosti dosažení „spásy“ vědeckým pokrokem apod., křesťanský obraz člověka vždy byl a je zcela realistický a bez iluzí. Křesťan ví, že pád Adama a Evy není nějakou dávnou historií, ale něčím, co stále zakoušíme na vlastní kůži.

Aby Bůh vůbec mohl  být s námi, musel zemřít na kříži. Podle papeže Františka je dnes Kristus křižován v neposlední řadě právě těmi, kdo se dopouštějí sexuálního zneužívání maličkých, s nimiž se On ztotožňuje. Formy zneužívání dětí jsou ovšem nesčetné (dětští vojáci, prostituující se nezletilí, děti stávající se oběťmi obchodu s lidskými orgány, dětští uprchlíci, uměle potracené děti…) a „vzhledem k tolikeré krutosti a tolikerému modloslužebnému obětování dětí bůžkům moci, peněz, pýchy a arogance nestačí pouze empirická vysvětlení – ta nejsou s to dát nám pochopit šíři a hloubku této tragédie. Pozitivistická hermeneutika tak znovu ukazuje své omezení.“

Pravdivému řešení problému sexuálního zneužívání zůstaneme podle Františka vzdáleni, pokud nebudeme mít na paměti, že jde o jeden z konkrétních projevů ducha zla. „V těchto bolestných případech“, říká papež, „spatřuji ruku zla, které nešetří ani nevinnost maličkých.  To mne přivádí k myšlence na příklad Heroda, který ve strachu ze ztráty moci nařídil vyvraždit všechny betlémské děti. Za tím je satan. A tak jako musíme využít všechny praktické nástroje, které nabízí věda, zdravý rozum a společnost, nesmíme ani ztratit ze zřetele tuto skutečnost,  nýbrž přijmout duchovní opatření, jimž nás učí samotný Pán: pokoření, sebeobžalobu, modlitbu a pokání. Je to jediný způsob, jak přemoci ducha zla. Tak nad ním zvítězil Ježíš. Cílem církve tedy bude naslouchání, dohled, ochrana a péče o zneužívané, vykořisťované a zapomenuté nezletilé, ať už jsou kdekoli. Církev se k dosažení tohoto cíle musí povznést nad veškerou ideologickou polemiku a žurnalistickou politiku, které často z různých důvodů účelově využívají dramata, jež prožili maličcí.“

Při letošních výročích komunistického puče z 25. února 1948 a umučení pátera Toufara z 25. února 1950 jsem byl nucen přemýšlet o (dnes na internetu přítomném) filmu „Běda tomu,  skrze něhož“ z doby Toufarova umučení, kterým komunisté příznačně Kristova slova, nyní citovaná papežem („Běda světu, že svádí ke hříchu! Pohoršení sice musejí přicházet, ale běda tomu člověku, skrze kterého pohoršení přichází!“), nevztáhli na  sebe, ale na svou nevinnou oběť.

 Zdá se mi, že i dnešní ukazování prstem na kněze a biskupy jako pachatele zla (někdy skutečné, jindy nevinně špiněné) funguje na  podobně laciném principu. Každopádně ti, kteří opravdu selhali, padli proto, že se nechali vést duchem světa místo duchem Kristovým. Pokání a obrácení znamená obrat opačným směrem.

Minulou středu zazněla se znamením popelce výzva: „Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ K těmto několika slovům vlastně není co dodat. Je jen třeba je přijmout…

(Citáty v článku pocházejí z promluvy papeže Františka publikované pod názvem „Zločin nemá právo na svobodu: Projev Svatého otce na závěr setkání o ochraně nezletilých“ jako zvláštní příloha Katolického týdeníku, 5.–11. 3. 2019, roč. 30, č. 10.)