Biblická událost, o níž dnes budu blogovat, se obvykle označuje „jako ,ztracení a znovunalezení Ježíše v chrámu‘. Vede nás k tomu, abychom mysleli na poslání Ježíše jako učitele, na to, že si je vědom, že je Božím Synem, a na vykoupení skrze kříž.“ (1) Lukáš jako jediný z evangelistů zde přerušuje mlčení týkající se Kristových let strávených v Nazaretu, a to prorockým děním spojeným s putováním do Jeruzaléma.
Perikopa navazuje na předcházející scénu obětování v Chrámě, po níž se Ježíš s Marií a Josefem vrací do Nazareta (v. 39) a Dítě roste a sílí plné moudrosti, doprovázené milostí Boží (v. 40). Ve středu však stále stojí Jeruzalém, místo budoucího ukřižování, k němuž podle Lukáše Ježíšova cesta prozřetelnostně směřuje. V příběhu o ztracení Krista a jeho nalezení po třech dnech je i zde velmi silný odkaz ke kříži a Velikonocům. .
Ne náhodou se příběh odehrává o velikonočních svátcích, o nichž Ježíšovi rodiče putují každý rok do Jeruzaléma (v. 41). V roce, o kterém je řeč, je Ježíš dvanáctiletý (v. 42), tj. blíží se věku židovské dospělosti, kterou demonstruje překvapivým způsobem. Když se Jeho karavana vrací zpět, zůstává bez vědomí rodičů v Jeruzalémě (v. 43). V průběhu zpáteční cesty Jej začínají marně hledat mezi příbuznými a známými (v. 44) a nakonec se vracejí do Jeruzaléma /v. 45), kde jej po třech jistě dramatických dnech objevují v Chrámě (v. 46a).
Ježíš tam „seděl uprostřed učitelů, poslouchal je a kladl jim otázky. Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho chápavostí a nad jeho odpověďmi.“ (vv. 46b-47). Jeho rodiče prožívají „překvapení, zděšení a úžas“, odrážející se v Mariině otázce (2): „Dítě, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali!“ (v. 48)
„Protože matka znala svého syna, mohla asi otázka zahrnovat různá vysvětlení: ,Máš v úmyslu učinit v předvečer plnoletosti, v předvečer svých třinácti let, zvláštní rozhodnutí? Uskutečňuješ už svůj program? Opomenuli jsme snad my něco? Nastává v tvém životě obrat?‘” (3)
Kristus odpovídá na otázku otázkou: “Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého otce?” (v. 49) Maria s Josefem podle evangelisty “nepochopili, co jím tím chtěl říci” (v 50).
Maria je v úvodních dvou kapitolách Lukášova evangelia “vykreslena jako ideál každého věřícího. V způsobu, jak přistupuje ke Slovu, vidíme stopy starobylé katechetické metody. Katechumen podobně jako Maria nechápe to veliké tajemstí třech Ježíšových dnů s Otcem ihned. Ale podobně jako ona uchovává ta slova v srdci, učí se jim zpaměti, i když mu jejich pohopení uniká. V tomto ustavičném připomínání si slyšeného Slova se srdce postupně osvěcuje poznáním Pána.” (4)
Maria s Josefem už se dál neptají. Se srdcem plným prožitého se s Ježíšem vracejí do Nazareta s vědomím toho, že jejich Syn je Tajemstvím, jakkoliv je po návratu poslouchá (v. 51). Zde se ovšem jedná i o “základní tajemství každé výchovy: Ježíš poslouchal své rodiče, protože jeho rodiče poslouchali Boha!” (5)
Perikipa končí slovy: “Ježíš pak prospíval moudrostí, věkem a oblibou u Boha a u lidí” (v. 52). Teď už víme, jaká je ta jeho ,moudrost‘: plnit Otcovu vůli a zůstat v Jeruzalémě. Jeho ,vzrůst‘ je označení toho, čím poroste v srdcích věřících až do doby, kdy definitivně předá Království Otci. Jeho ,obliba‘ znamená blízkost Otci i nám.“ (6)
Poznámky:
1) Gabriele Amorth, Mariánské inspirace, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008, s. 70.
2) Luke T. Johnson, Evangelium podle Lukáše, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství 2005, s. 80.
3) Gabriele Amorth, Mariánské inspirace, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008, s. 72.
4) Silvano Fausti, Nad evangeliem podle Lukáše, Praha: Paulínky, 2011, s. 78.
5) Vezmi a čti: Týden s Božím slovem, biblický program brněnské diecéze 2010-2013, Svátek Svaté rodiny – cyklus C, 30. 12. 2012.
6) Silvano Fausti, Nad evangeliem podle Lukáše, Praha: Paulínky, 2011, s. 78.