Další perikopa Lukášova evangelia začíná Ježíšovou obřízkou (v. 21). Lukáš klade spíše než na obřízku důraz na jméno Ježíš, které Dítě, takto pojmenované už při andělském zvěstování, dostává. „Pro člověka nemůže existovat jiné Boží jméno než ,Ježíš‘, ,Bůh zachraňuje‘, jednak z toho důvodu, že oslovovat Boha jménem přináší člověku spásu, a pak proto, že člověk je ztracen a může poznat Boha jen jako toho, který ho zachraňuje.“ (1)
Poté následuje Mariino očišťování (v. 22) – po narození syna byla žena nečistá čtyřicet dnů – a prezentace Dítěte v Chrámu s přinesením oběti (v. 23). Nejzámožnější obětovali beránka, chudí párek holubů nebo hrdliček, což byl i případ Marie a Josefa (v. 24).
Poté v tomto „hromničním“ příběhu obětování Páně vstupují na scénu zástupci věrných v Izraeli, Simeon a Anna, kteří se v Chrámě s malým Mesiášem setkávají. Jejich příběhy patří v Bibli k těm nejjímavějším. Simeonův chvalozpěv je navíc jedním ze tří chvalozpěvů (s Mariiným a Zachariášovým), které z Lukášova evangelia vešly do denní modlitby katolické církve.
Simeon byl stařec obdařený prorockým duchem. Bylo mu zjeveno, že neuzří smrt, dokud nespatří Mesiáše (vv. 25–26). Duch jej vedl do Chrámu právě když rodiče přinesli Dítě Ježíše (v. 27) a on Je směl vzít do náruče (v. 28) a pronést nad ním svůj chvalozpěv Nunc dimittis (Nyní propouštíš). Ten začíná zmínkou o Simeonově blízké smrti „v pokoji“ (v. 29) poté, co jeho oči uviděly Boží spásu. Pokračuje verši o spáse přinášené Ježíšem Izraeli i národům (vv. 30–32).
Josef i Maria jsou udiveni (v. 33). Simeon jim žehná (v. 34) a k Marii prohlašuje, že proti Ježíši vystoupí Jeho vlastní lid a že i její vlastní duší pronikne meč (vv. 34–35). „Chce snad prorok říci, že při spásném díle dítěte bude stát matka vedle syna, že nebude možno zranit syna a neranit při tom matku?“ (2)
Vzápětí se na scéně objevuje ještě ženská obdoba Simeonova, prorokyně Anna, žena Boží, která v mládí žila sedm let v manželství (v. 36) a potom sama v Chrámu sloužila Bohu posty a modlitbami až do svých čtyřiaosmdesáti let (v. 37). Velebila Boha a mluvila o tom Dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma (v. 38).
Anna spatřuje v Kristu Ženicha Izraele. A Simeonovi už při pohledu na něj smrt nenahání strach… (3)
Poznámky:
1) Silvano Fausti, Nad evangeliem podle Lukáše: Porozumět Božímu slovu, Praha: Paulínky, 2011, s. 71.
2) Giuseppe Ricciotti, Život Ježíše Krista, Praha: Vyšehrad, 1947, s. 236.
3) Srov. Silvano Fausti, op. cit., s. 70.
2024 ©