O dnešních narozeninách Boba Dylana (* 24. 5. 1941) byl rád ještě jednou připomněl sepětí jeho tvorby s Biblí, a to článkem, který jsem začal psát o letošním Velkém pátku. Jak jsem se již na blogu zmínil v úvodu ke své básničce "Jdi dál, Jane", pro Dylana je velice důležitou postavou svatý Jan, kterého zřejmě vnímá jako autora Zjevení Janova i Evangelia podle Jana.
V dnešním článku tedy budu pokračovat ve svých meditacích nad Janovým evangeliem, přičemž si tentokrát zvolím jako průvodce Boba Dylana. (1) V minulé z těchto meditací jsem se na blogu začal zabývat janovským "týdnem" směřujícím ke zjevení Kristovy slávy, jehož první dva dny byly spojeny se svědectvími Jana Křtitele před a po spatření Mesiáše. Podobným způsobem by se také svědectví o Kristu v tvorbě Boba Dylana dalo rozdělit na období do roku 1978, kdy Mesiáše znal jen "z doslechu", a na dobu po jeho osobním "spatření". Následující dny (J 1:35‒51) se ve vyprávění první kapitoly Janova evangelia týkají povolání učedníků a jejich následování Krista, k čemuž podle evangelisty vždy dochází na základě iniciativy z Pánovy strany, ne ze strany lidské. Tak tomu bylo i v případě Boba Dylana, který vše popsal těmito slovy: "Ježíš mi poklepal na rameno a řekl: ,Bobe, proč se mi stavíš na odpor?‘ Řekl jsem: ,Nestavím se ti na odpor!‘ On řekl: ,Budeš mne následovat?‘ Já jsem řekl: ,No tohle, o tom jsem předtím nikdy nepřemýšlel…‘" (2)
I když Dylan už předtím dobře znal Ježíšův příběh podle Nového zákona, teprve po osobní zkušenosti se pro něj Kristus podle jeho vlastních slov stal skutečným. Přestal pro něj být náboženskou a literární postavou a stal se Pánem, jenž může člověka oslovit a vyzvat k následování. Dylan pak studoval Kristův život a principy učednictví v biblické škole společenství Vineyard Fellowship, ve kterém také přijal křest. V následujícím textu však budu odkazovat nejen k jeho písním z doby po tomto povolání, ale i k písňovým textům starším. Nebudu v něm postupovat chronologicky podle průběhu Dylanova života a tvorby, ale půjde o putování Janovým evangeliem, jež v první kapitole začíná povoláním učedníků "pozemským" Ježíšem a ve svém závěru vrcholí dovršením jejich poznání Pána setkáním s Kristem zmrtvýchvstalým.
Po své úvodní kapitole Janovo evangelium pokračuje líčením Kristova prvního znamení zjevujícího Jeho slávu, proměny vody ve víno, která je zároveň odkazem k eucharistii (J 2:1‒11). K té ve svých písních odkazuje i Bob Dylan, v jehož písni "Someone´s Got a Hold of My Heart" z roku 1983 například vypravěč říká, že se "nikdy nenaučil pít tu krev a říkat jí víno".
Ve druhé kapitole Janova evangelia pak následuje popis Kristova prorockého gesta očištění jeruzalémského chrámu, v němž Ježíš mj. zpřevracel stoly směnárníků (J 2:15). Odkaz k němu se objevuje v Dylanově písni "Señor" (1978), která byla bezprostředním předznamenáním zpěvákovy blížící se konverze. Dylan v ní v rozhovoru s Pánem říká: "Převrhněme tyto stoly."
Ještě větší význam má pro Boba Dylana Ježíšův noční rozhovor s Nikodémem ze třetí kapitoly Janova evangelia, odkrývající smysl Kristova působení. Dylan jej shrnuje v písni "In the Garden" (1980), která je jeho rockovým evangeliem převyprávěným většinou podle Jana. V jedné z jejích prvních slok se zpívá: "Nikodém přišel v noci, aby nebyl viděn od lidí, řka: ,Mistře, řekni mi, proč se musí člověk znovu narodit?‘" V písni "It´s Alright, Ma (I´m Only Bleeding" (1965) Dylan na tuto otázku odpovídá slovy, že "ten, kdo se znovu nerodí, jen umírá".
Janovský Kristus Nikodémovi vysvětluje nutnost znovuzrození z Ducha a říká: "Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je tomu s každým, kdo se narodil z Ducha." (J 3:8) Otázky "Odkud přicházíš? Kam směřuješ?" z Dylanovy písně "Summer Days" (2001) zjevně odkazují k tomuto janovskému verši. Jeho dokonalé propojení s populární hudbou se však Bobu Dylanovi zdařilo už v jeho raném hitu "Blowin´ in the Wind" (1963), který se jako jedna z mála písní svého žánru dočkal citování z úst papeže. Roku 1997 Jan Pavel II. na Světovém eucharistickém kongresu v Bologni za Dylanovy přítomnosti citoval slova "Odpověď, můj příteli, poletuje ve větru" a připojil k nim tento komentář: "Tak tomu doopravdy je. Ale není to vítr, jenž všechno odnáší. Je to vítr, v němž dýchá a žije Duch svatý, hlas, který vyzývá a volá: ,Pojď!‘" (3)
Čtvrtá kapitola Janova evangelia obsahuje Kristovu zvěstnou rozmluvu se samařskou ženou (J 4:1‒26). Samařanku, která ví leccos o Zákoně, ale teprve při rozhovoru u studny poznává Mesiáše a pravdu o Bohu i o sobě, Dylan originálně přenesl do naší "postmoderní" doby, když v písni "Precious Angel" (1979) její příběh převyprávěl takto: "Sestro, povím ti o jednom vidění, co jsem měl, / nabírala jsi vodu pro svého muže, trpěla jsi pod zákonem, / vyprávěla jsi mu jedním dechem o Buddhovi i Muhammadovi, / ale ani jednou ses nezmínila o Člověku, jenž přišel a zemřel smrtí zločince." (4)
K Janově páté kapitole Dylan odkazuje v již zmíněné písni "In the Garden", kde v narážce na J 5 a 9 zpívá o tom, že Ježíš "uzdravil slepého a ochrnutého". Text příslušné sloky se točí především kolem verše "vezmi své lože a choď", jenž se v Janově vyprávění o uzdravení ochrnutého u rybníka Bethesda opakuje v pěti verších za sebou (J 5:8.9.10.11.12), což snad představuje odkaz k pěti knihám Mojžíšova Zákona. Otázkou "Proč musíte kritizovat?" zpěvák glosuje kritiku falešných strážců Zákona na adresu Krista, který ochrnutého uzdravil v den sobotní, aby pak slovy "co činí můj Otec, mohu činit i já" odkázal k Ježíšově odpovědi z J 5:17. Drama odehrávající se mezi Božím Synem, jenž naplňuje Otcovu vůli, a lidmi, kteří ji nechápou a snaží se Ho svést z cesty, pokračuje v následující kapitole Janova evangelia a v další sloce Dylanovy písně. V odkazu k J 6:15 Dylan zpívá: "Zástupy Jej chtěly učinit králem, vložit Mu na hlavu korunu. Proč se raději vytratil na tiché místo?"
Ze sedmé kapitoly Janova evangelia je pro Dylana zjevně fascinující Ježíšův výrok z J 7:38, nabízející klíč k porozumění celé Bibli: "Kdo věří ve mne, ,řeky živé vody poplynou z jeho nitra‘, jak praví Písmo." Řeky či proudy živé vody zde symbolizují plnost života, kterou Bůh je a kterou Bůh chce dát lidem. (5) Bob Dylan k tomuto ústřednímu biblickému poselství odkazuje ve všech obdobích své tvorby. Tak například v písni "Father of Night" z roku 1970 mluví o nebeském Otci, který "dává směr řekám a proudům". V o dvacet let mladší skladbě "God Knows" zpívá: "Bůh ví, že existuje řeka, a ví, jak ji nechat proudit." A v písni "When the Deal Goes Down" z roku 2006 Dylan své směřování ke zdroji života popisuje slovy o tom, že následoval klikatící se proud řeky.
Osmá kapitola Janova evangelia začíná příběhem o usvědčené cizoložnici, jejíž potenciální kati se zaraženě rozcházejí po Kristových slovech "kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem" (J 8:7). Bob Dylan k tomuto evangelnímu vyprávění odkazuje v jedné ze svých raných písni, "Rainy Day Women #12 & 35" (1966), jež obsahuje verše typu "každý musí být ukamenován". Ještě výmluvnější narážka se objevuje v jedné z jeho posledních písní, "Pay in Blood" (2012), jejíž verš "mohl bych vás ukamenovat k smrti za hříchy, které jste spáchali", jako kdyby v rozhovoru s farizeji říkal sám Kristus, který jediný by mohl hříšníky odsoudit k smrti. Jedná se o dramatickou evangelní diskusi, která začíná Ježíšovými slovy "já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života" (J 8:12) a pokračuje sporem o to, zda Kristus může dokázat své Boží synovství (J 8:13‒19). Dylan v "Pay in Blood" o sobě říká, že je ozářen světlem, které vychází ze slunce, a Kristovým protivníkům vkládá do úst slova: "Kdybys jen mohl dokázat, kdo je tvůj Otec!" Ke Kristu jako světlu světa zpěvák v roce 2012 odkazuje i v "janovské" písni "Roll On John", v jejímž refrénu se objevují slova "ať tvé světlo září".
K deváté kapitole Janova evangelia, konkrétně k Ježíšovu výroku "Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat" (J 9:4), se vztahuje Dylanova píseň "Not Dark Yet" (1997) s refrénem "Ještě není tma, ale stmívá se". (6)
V Janově desáté kapitole Kristus vysvětluje, že je dobrým pastýřem, který přišel, aby jeho ovce "měly život a aby ho měly v hojnosti" (J 10:10). Bob Dylan tato slova pochopil a ve své konverzi osobně prožil; nechápavým lidem, kteří mu předhazovali, že se "jenom obrátil k náboženství", v interview z roku 1979 s jejich pomocí vysvětloval, že nejde o náboženství, ale o Krista, který "řekl, že přišel dát život a život v hojnosti. Mluvil o životě, ne nutně o náboženství." (7)
V témže interview Dylan současně hovořil o Kristu jako o "cestě, pravdě a životu", což je citace verše J 14:6, v němž pak Ježíš dále říká: "Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne." K těmto slovům janovského Krista nepřímo odkazovala již Dylanova píseň "Oh, Sister" z roku 1976, v níž "bratr" a "sestra" ztělesňují Krista a Izrael. (8) Bratr zde sestru varuje, že by s ním "neměla jednat jako s cizím", protože by se to "našemu Otci nelíbilo".
Janovský obraz Boha je výrazně trojiční. Otec a Syn v něm působí také skrze Ducha Svatého. Ten je v J 14:16 nazýván Utěšitelem, kterého Otec na žádost Syna dá lidem, aby jim navěky poskytoval útěchu. Lze předpokládat, že když se Dylan v již zmíněné písni "Señor" ptá Pána, zda v budoucnu "bude nějaká útěcha", naráží tím právě na tento verš.
Další janovský obraz důležitý pro Dylanovu imaginaci se objevuje na začátku patnácté kapitoly, kde Ježíš přirovnává Otce k vinaři (či zahradníkovi), sebe k pravému vinnému kmeni a lidi k ratolestem, které mohou nést ovoce jen ve spojení s kmenem (J 15:1‒5). Dylanova nádherná píseň "Ain´t Talkin´" (2006) obsahuje obrazy mystické zahrady, z níž "zahradník odešel" a v níž se na vinném kmeni klátí "zraněné květy". Lze je chápat jako popis zahrady Eden po Adamově hříchu. Mystickou zahradou je však současně i Getsemanská zahrada, ve které se Kristus vydává na cestu utrpení a smrti, aby jí ratolestem znovu získal spojení s kmenem.
K nejsilnějším veršům Janova evangelia nesporně patří Kristova slova "nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele" (J 15:13). Bob Dylan roku 2012 ve fascinujícím závěru svého rozhovoru pro časopis Rolling Stone na novinářova slova o tom, jak je milován svými fanoušky, opáčil: "[Láska] je jen slovo, které se nadužívá. Když kvůli někomu riskujete život, to je láska. Ale dokud nedojde k takovému okamžiku, nevíte to. Nebo když pro vás někdo zemře, to je láska." (9)
Pravá láska a pravá naděje je spojena s Kristem. Jen On může lidem slíbit radost, kterou jim už "nikdo nevezme" (J 16:22). Na tento Jeho příslib Dylan odkazuje v již zmíněné písni "Precious Angel" slovy "co nám dal Bůh, to nám žádný člověk nevezme".
Ona radost má podle Janova evangelia přijít poté, co bude Kristus ukřižován a vstane z mrtvých. Finále Kristova příběhu začíná v osmnácté kapitole v Getsemanské zahradě, kam pro Krista přichází oddíl vojáků (J 18:3). Šimon Petr se pokouší Pána bránit, ale On mu říká, aby "schoval meč do pochvy" (J 18:11). Dylan tyto verše parafrázuje v písni "In the Garden" v rámci svého rozjímání nad otázkou, zda ti, kdo se Krista odvážili zatknout, věděli, že je Synem Božím.
V devatenácté kapitole Jan líčí Kristovo ukřižování uprostřed mezi dvěma jinými odsouzenci (J 19:18) a s nápisem "Ježíš Nazaretský, židovský král" nad hlavou (J 19:19). "Pilátův nápis, titul odsouzení umístěný na vrcholu kříže, má pro Jana veliký význam: je to vyhlášení krále, intronizovaného spolu s dvěma společníky." (10) Veliký význam měl už v roce 1967 také pro Boba Dylana, který v písni "Sign on the Cross" zpíval o tom, jak ho "to staré znamení na kříži, ten starý klíč ke království" pořád trápí. A ve své snad vůbec nejvýznamnější písni "All Along the Watchtower" v témže roce zobrazil nadčasový rozměr scény na Golgotě v postavách obou králových společníků (Dylanem pojmenovaných jako "zloděj" a "šprýmař"), z nichž jeden chápe význam Jeho smrti pro odpuštění svých hříchů a vstupuje do Jeho království, zatímco druhý do poslední chvíle hovoří pošetile.
Evangelní příběh vrcholí ve chvíli, kdy se ukřižovaný Kristus zjevuje svým učedníkům jako Zmrtvýchvstalý. Podle Jana patřilo první z těchto zjevení Marii Magdalské a jeho dějištěm se znovu stala symbolickými významy nabitá "zahrada", v níž plačící Marii poté, co marně hledala Kristovo tělo v hrobě, oslovil sám Zmrtvýchvstalý, kterého ona zprvu považovala za zahradníka (J 20:15). Také Dylanovo "Ain´t Talkin´", na jehož začátku se objevuje již zmíněný obraz mystické zahrady se zraněnými květy, posléze vrcholí novou scénou v zahradě, v níž se uzavírá utrpení Krista, mystického Ženicha, i bloudění Jeho nevěrné nevěsty (ať už je jí synagoga, církev či celé lidstvo), symbolicky ztělesněné Marií z Magdaly. Podle výkladů Janova evangelia je v zahradě "svatební komnata, kde se Ženich spojil s lidstvem láskou silnější než smrt. Zde ho nevěsta obejme." (11) Zatímco Kristus je "zahradníkem", Marie Magdalská přicházející do zahrady je v jedné z verzí "Ain´t Talkin´" nazývána "královnou lásky". Jejím setkáním se Zmrtvýchvstalým se dovršuje příběh, na jehož začátku stála první setkání pozemského Ježíše s těmi, kteří jsou povoláni vstoupit do Jeho království lásky.
Závěrem je ještě třeba konstatovat, že Dylan ve svých textech samozřejmě odkazuje k celému Starému a Novému zákonu, zatímco v tomto článku jsem z jeho odkazů vybíral jen ty, které se týkají Janova evangelia. Už jen množství referencí k této jediné z dvaasedmdesáti biblických knih však jistě stačí k doložení toho, že v naší době, Biblí zdánlivě ovlivněné mnohem méně než doby předešlé, je dílo jednoho z jejích největších umělců Písmem svatým zcela prostoupeno. Bob Dylan je jedním z bezpočtu umělců dosvědčujících skutečnost, že západní kulturu by si bez biblického poselství vůbec nebylo možné představit.
Poznámky:
1) Dylanovek by se dalo využít i při meditaci nad prologem Janova evangelia, ke kterému se už ale v tomto článku vracet nebudu. V písni "You Changed My Life" (1981), jež patří k nejkrásnějším vyznáním jeho víry v Krista, se k Němu Dylan obrací mj. slovy: "Ve světě, jejž jsi stvořil, z Tebe udělali vyvržence." Jedná se o (do modlitby převedenou) zvěst z janovského prologu: "Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali." (J 1:10‒11)
2) Booklet trojalba Boba Dylana The Bootleg Series Volumes 1–3, Columbia 1991, s. 41.
3) Howard Sounes, Down the Highway: Život Boba Dylana, Praha: Galén, 2010, s. 318.
4) Dylanovy texty v tomto článku většinou cituji ve vlastním překladu, v tomto případě však doslovně přebírám z knihy Bob Dylan, Lyrics/Texty 1962‒2001, přel. Gita Zbavitelová a Michal Bystrov, Praha: Kalich, 2005, s. 637.
5) Viz Silvano Fausti, Nad evangeliem podle Jana: Porozumět Božímu slovu, Praha: Paulínky, 2014, s. 202.
6) Tuto i mnohé jiné biblické narážky objevila v Dylanových textech Jitka Vojtková, z jejíž výtečné diplomové práce Židovské a křesťanské motivy v textech Boba Dylana (FF UPa 2010) čerpám především ve vztahu k Dylanovým albům z posledních desetiletí. Ve vztahu ke zpěvákově starší tvorbě lze vycházet z knihy Berta Cartwrighta The Bible in the Lyrics of Bob Dylan, Bury: Wanted Man, 1985.
7) Scott Marshall, "Bob Dylan´s Unshakeable Monotheism", Part IV: The 1990s [online], cit. 3. 3. 2008, http://www.jewsweek.com (dnes už tato pozoruhodná studie o Dylanově "neotřesitelném monoteismu" bohužel na uvedeném webu není dostupná).
8) Vycházím z interpretace písně "Oh, Sister", kterou podává Bert Cartwright ve výše citovaném díle, s. 20.
9) Mikal Gilmore, ",Bůh nebo ďábel ‒ někomu musíš sloužit‘: Rozhovor s Bobem Dylanem", Církevní dějiny, 2015, roč. 8, č. 17, s. 96.
10) Silvano Fausti, cit. dílo, s. 509.
11) Tamtéž, s. 566.
2025 ©