Další z krásných vánočních příběhů sv. Lukáše, který následuje hned po narození Krista, se týká pastýřů u jesliček. Zmínka o pastýřích nocujících pod širým nebem (v. 8) je spíš drsná než romantická. Lukáš, evangelista ponížených, píše o pastýřích, patřících „k nejnižší společensko-náboženské vrstvě“. Vidí v nich ty, kdo jsou právě proto schopni poznat v Dítěti narozeného Spasitele. Zároveň jsou i jakýmsi předobrazem těch, kdo se později stanou pastýři Kristovy církve. (1)
Těmto pastýřům se zjevuje anděl Páně a zvěstuje jim velikou radost (vv. 9–10). Jsou vyvoleni právě jako prostí a v očích světa méněcenní, aby předčili chytré a rozumné. Oni jsou adresáty radosti, kterou Boží posel ve spojení s počátkem Ježíšova pozemského života vždy zvěstuje.
V městě Davidově se dnes pastýřům, stejně jako všem Izraelitům, narodil Pán Mesiáš (v. 11). Znamením jim bude potvrzení přesnosti andělovy zprávy, když naleznou děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích (v. 12).
Následně se k andělovi připojuje připojuje „celé množství nebeských zástupů“ a pronáší chvalozpěv (v. 13–14). Pronáší – slovy Jana Pavla I. – vůbec nejkrásnější výrok, jaký mohl sv. Lukáš zaznamenat: „Na zemi pokoj lidem, v nichž má zalíbení Bůh.“ (2)
V následujícím verši (v. 15) se pak pastýři vydávají na cestu do Betléma, aby si ověřili, co jim bylo zvěstováno. Stávají se vzorem cesty všech věřících. V Betlémě, do kterého pospíchají, se jim opravdu vše ověřuje: nalézají „Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích“. (v. 16).
„Pastýři přijali zvěst, uvěřili a viděli; a nyní ji sami zvěstují dál.“ (3) „Vypravují, co jim bylo o tom Dítěti pověděno“ (v. 17). A všichni, kdo je slyší, žasnou… (v. 18).
Vyprávění o návštěvě pastýřů je pak uzavřeno podivuhodnou dvojí výpovědí: zatímco pastýři se se srdcem naplněným chválou zase vracejí (v. 20), Maria to všechno uchovává v srdci a rozvažuje o tom (v. 19).
Lukáš „chce, jak se zdá, říci, že Mariino srdce je schránou, která uchovávala ony vzpomínky. […] Tím je potvrzeno, jak Maria moudře přemítala o různých událostech synova života. Ale zdá se, že nám evangelista chce prozradit, jaký byl pramen jeho informací. […] Je logické předpokládat, že poklady, které opatrovala ve svém srdci a které jí nepatřily, [Panna Maria posléze] předala církvi. Proto je správné si představovat, že Maria byla vždycky ochotna ,svědčit‘ o událostech apoštolům a těm, kdo měli vyučovat nebo psát a utíkali se k ní jako k jedinému a bezpečnému prameni. Víme, že Lukáš byl jedním z nich.“ (4)
Poznámky:
1) Viz Silvano Fausti, Nad evangeliem podle Lukáše: Porozumět Božímu slovu, Praha: Paulínky, 2011, s. 64.
2) Albino Luciani, Dopisy slavným osobnostem, sv. II., Vranov nad Dyjí: Fatym, 2001, s. 21.
3) Silvano Fausti, op. cit., s. 67.
4) Gabriele Amorth, Mariánské inspirace, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008, s. 51–53.
2024 ©