Jednou z hlavních postav adventních biblických čtení je Jan Křtitel, který podle třetí kapitoly Lukášova evangelia připravuje lid na příchod Mesiáše. Událostem spojeným s dobou veřejného působení Krista u Lukáše předchází pasáž věnovaná Křtitelovi, na jejímž začátku je také tato doba chronologicky zařazena.
Evangelista klade už předem důraz na to, že se vykupitelské působení Krista neodehrává v nějakém mytickém bezčasí, ale uprostřed konkrétních židovských a světových dějin. Jejich představitelé vypočítávaní v prvním verši („V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát byl místodržitelem v Judsku) ovšem v Ježíšově příběhu vesměs sehrávají negativní roli. Dějiny spásy a světské dějiny však od sebe nelze oddělit. Jen pro úplnost je třeba poznamenat, že patnáctým rokem vlády Tiberiovy byl rok 28–29 a že Ježíšovi v toto době muselo být nejméně třiatřicet let.
Na počátku perikopy dále uslyší „na poušti Boží slovo Jan, syn Zachariášův“ (v. 2). Jan jde do celého okolí Jordánu a hlásá „křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy“ (v. 3). Právě odpuštění hříchů je u Lukáše trvalou součástí jeho radostné zvěsti. K jejímu formulování evangelista používá starozákonní proroctví z Izajáše 40,3–5, text, který „se vztahuje na konečný Boží zásah do dějin“. (1) Lidé mají připravovat cestu Pánu (v. 4), který zasype propasti lidské beznaděje a srovná hory a pohorky lidské pýchy; „hrbolaté cesty budou rovné a každý tvor uzří spasení Boží“ (v. 5–6).
Následuje pečlivě strukturované kázání Jana Křtitele k zástupům, které přicházejí přijmout křest pokání. Ve verších 7–9 se objevuje hrozba Božím soudem, který postihne „stromy“ nenesoucí dobré ovoce. Ve verších 10–14 Křtitel odpovídá na otázky posluchačů a dává jim konkrétní rady, co mají ve své situaci dělat. Nakonec ve verších 15–17 vybízí posluchače k radostnému očekávání Mesiáše. „Takto patrně vypadaly katecheze v prvotní církvi.“ (2)
V poslední části současně vyznává, že on sám není Mesiášem, ale jen zvěstovatelem Toho, který je větší než on, jemuž není „hoden ani rozvázat řemínek u opánků“ (v. 16). Jen On, Pán, bude moci oddělit pšenici od plev (v. 17), což nikomu z lidí nepřísluší.
Lukáš zdůrazňuje, že Jan „kázal radostnou zvěst“ (v. 18), poté však dodává: „Ale když káral vládce Heroda kvůli Herodiadě, manželce jeho bratra, a za všecko zlé, co činil, Herodes všechno dovršil ještě tím, že dal Jana zavřít do vězení“ (v. 19–20).
Herodes vládnoucí v Galileji je jednou ze sedmi osobností židovských a pohanských dějin zmiňovaných na začátku perikopy. V jeho cizoložství s Herodiadou „můžeme vidět cizoložství celého lidu, který odedávna stále zavrhoval svého Snoubence a Pána“. Osud Herodem uvězněného a posléze popraveného Křtitele ukazuje, že Jan je „průsvitným obrazem Toho, na kterého čeká“. (3)
Poznámky:
1)Nový zákon s výkladovými poznámkami, ekumenický překlad, Prahs: Česká biblická společnost 1991, s. 110.
2)Vezmi a čti: Týden s Božím slovem, biblický program brněnské diecéze 2020–2013, 16. 12. 2012.
3)Silvano Fausti, Nad evangeliem podle Lukáše, Praha: Paulínky, 2011, s. 88.
2024 ©