Čtrnáct pražských mučedníků

Na dnešní den připadá 410. výročí martyria čtrnácti františkánů od Panny Marie Sněžné pobitých při protikatolických pogromech z 15. února 1611, kterými pražská lůza reagovala na vpád pasovského vojska povolaného císařem Rudolfem. Mučedníci označovaní jako „Bedřich Bachstein a druhové“ jsou dnes sice v rámci liturgické památky připomínáni v pražské arcidiecézi, velké většině Čechů však nejspíš jména těchto příslušníků „českého nebe“ nic neřeknou…

Role františkánství v našich dějinách je známá spíš ve spojení se svatou Anežkou a s nemocnicí Na Františku než ve spojení s bratry františkány. Ti sice v českých zemích působili už od roku 1232, ale „za husitských válek byli ze všech svých klášterů vyhnáni a po válkách se jejich činnost obtížně obnovovala. Chudé bratry působící ve městech mezi chudinou pak postihla morová epidemie v roce 1570. Dohromady ve všech klášterech jich zbylo sedmnáct. Tehdy volali františkáni bratry z ciziny, aby je posílili. V roce 1604 dostali zásluhou pražského arcibiskupa Zbyňka Berky a císaře Rudolfa II. (…) bývalý karmelitánský klášter u Panny Marie Sněžné, který ležel ve zříceninách už skoro dvě stě let. V klášteře se sešli bratři z mnoha zemí – vedle Čechů tu žili Italové, Němci, Belgičan, Holanďan, Španěl a Francouz. Cizinci se před příchodem do Prahy učili česky a německy. Svůj klášter stačili obnovit v letech 1604–1606. Pak se věnovali kostelu a v letech 1607–1610 postavili ze zříceného kněžiště původní stavby dnešní chrám Panny Marie Sněžné…“ (1)

Mezitím ale mračna nad střední Evropou zhoustla a nejpozději od založení Protestantské unie (1608) a Katolické ligy (1609) v Říši nevěstila nic dobrého. V Čechách sice roku 1609 Rudolf II. vydal svůj Majestát na náboženskou svobodu, ale učinil tak pod tlakem ze strany protestantských stavů i svého bratra a rivala Matyáše. Jeho nešťastným pokusem o upevnění osobní moci se stal právě vpád pasovských vojsk, která nakrátko ovládla Malou Stranu a zapůsobila jako jedna z jisker v sudu se střelným prachem. „Ve Starém a Novém Městě se zástupy lidu vrhaly na katolické kláštery, vybíjely je a vraždily dopadené mnichy.“ (2)

Františkánská komunita si podle všeho mnohé vytrpěla už i předtím. Na ostatcích čtyř z jejích členů byla při jejich průzkumu z roku 2012 objevena nejen smrtelná, ale i starší, v roce 1611 již částečně zahojená zranění typu zlomeniny na čele, sečné rány na levém spánku či pozůstatku po proražení lebky. (3)

Při útoku na masopustní úterý roku 1611 však už útočníci nenechali nic na náhodě. Vikář kláštera Bedřich Bachstein, pocházející z Horní Pěny u Jindřichova Hradce, který 15. února 1611 zastupoval jeho představeného, kvardiána Jiljího Smouta, který byl na služebních cestách a měl se vracet z Vídně, se pokusil odvést bratry do bezpečí na klášterní půdu. Dav ozbrojenců však po řádění v kostele objevil na půdu vedoucí schody z horního patra ambitu. Vikáři útočníci vrazili kopí do hrudi a pak jej shodili otvorem v klenbě do kostela. Jan Martinez, sakristián a zpovědník Španělů v Praze, se ve chvíli útoku „snažil odnést do bezpečí ciborium s Nejsvětější svátostí. Pravou ruku, kterou jej držel, mu jeden útočník usekl. (…) Nakonec ho zepředu sekli mečem do hlavy, načež pustil ciborium s hostiemi a dav kopanci rozházel a rozšlapoval eucharistické Tělo Kristovo.“ Itala Bartoloměje Dalmasoniho „pravděpodobně ubili býkovci, meči a cepy hned po zavraždění otce Martineze. Šimon Francouz se stal čtvrtým zavražděným knězem. Měl asi 30 let a útočníci ho objevili na nemocničním klášterním pokoji. (…) Jeden vrah se rozmáchl kyjem na jeho hlavu a druhý mu vrazil meč do břicha.“ Ze čtyř kleriků studujících bohosloví se stali mučedníky Italové Jeroným z Arese aKašpar Daverio a Němci Jakub z Augsburgu a Klement ze Švábska. K obětem dále patřili laičtí bratři Jan Didak, Jan Bodeo, Kryštof Zelt a Emanuel a novicové Jan a Antonín. (4)

Zdá se, že současně se čtrnácti františkány vrahové zabili i pět dětí, patrně sirotků, o které se bratři starali. Ty se ovšem nemohly stát součástí procesu směřujícího k úctě k mučedníkům, protože jejich ostatky byly objeveny teprve při průzkumu z roku 2012. (5)

„V 70. letech 17. století byl dán podnět k zahájení procesu beatifikace čili blahoečení zabitých řeholníků. Procesu však stála v cestě řada překážek, a tak byl později přerušen. Na tuto iniciativu navázal druhý beatifikační proces, jenž probéhal v letech 1907-1910. I ten však byl přerušen. Diecézní fázi procesu se podařilo završit až v letech 1933–1944 a v roce 1947 byla beatifikační akta předána do Vatikánu. Poměry po Únoru 1948 opět proces beatifikace přerušily. Až v roce 1992 byla podána žádost o obnovení procesu, který byl v roce 1994 opětovně zahájen. Proces v diecézi byl ukončen a v březnu 2011 vyjádřili konsultoři procesu v Římě souhlas k blahořečení, které by mohlo být v roce 2012. Dne 10. května 2012 pověřil papež Benedikt XVI. Kongregraci pro blahořečení a svatořečení, aby vyhlásila dekret, kterým se uznává jejich mučednictví a tím již nic nebrání jejich blahořečení. Dne 11. července 2012 odborníci vyzdvihli ostatky čtrnácti umučených františkánů a byl zahájen průzkum prováděný zvláštní komisí. Samotné blahořečení proběhlo 13. října 2012 v pražské katedrále.“ (6)

Při kanonizaci bylo dbáno na to, aby neprohlubovala historická traumata, ale naopak přispívala k ekumenismu, jak o tom svědčí i příslušná liturgická modlitba: „Otče Ty jsi blahoslaveným mučedníkům Bedřichovi a jeho druhům dopřál, aby žili v poutu Kristovy lásky a zemřeli ve věrnosti jeho církvi, dej, ať podle jejich zářného příkladu překonáváme každé rozdělení a jsme jedno srdce a jedna duše. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.“ (7)

Poznámky:
1) Zdeněk Susa, „O putování z Prahy až na konec světa 1991–1996: Pražští mučedníci“; publikováno v Evangelickém týdeníku Kostnické jiskryč. 11/1996, přetištěno v Katolickém týdeníku, příloha Perspektivy, č. 5, květen 1996, s. II.

2) Josef Janáček, Pád Rudolfa II., Praha: Brána, 2003, s. 174.

3) Tomáš Kutil, „Průzkum povrdil pravost ostatků“, Katolický týdeník, 9.–15. 10. 2012, č. 41, s. 9.

4) „Blah. Bedřich Bachstein a XIII druhů – Fridericus Bachstein et XIII socii“, cit. 15. 2. 2021, http://catholica.cz/?id=5512.

5) Tomáš Kutil, „Průzkum povrdil pravost ostatků“, Katolický týdeník, 9.–15. 10. 2012, č. 41, s. 9.

6) „Čtrnáct pražských mučedníků“, cit. 15. 2. 2021, https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ctrn%C3%A1ct_pra%C5%Besk%C3%Bdch_mu%C4%8Dedn%C3%Adk%C5%AF.

7) „Blah. Bedřich Bachstein a XIII druhů – Fridericus Bachstein et XIII socii“, cit. 15. 2. 2021, http://catholica.cz/?id=5512.