Čistému vše čisté

Dovolil bych si vyjádřit názor, že v čele státu by měl stát gentleman (nebo dáma), nikoliv vulgární exhibicionista, jenž ke svým spoluobčanům promlouvá způsobem, který mohou ocenit snad jenom hoši nejhůř zmítaní pubertou. Kromě tohoto poněkud banálního názoru bych však chtěl také konstatovat, že dnešní prejzident se rozhodně nemůže vymlouvat na to, že při svém rozhlasovém extempore jen "překládal". Skutečný překlad slova "pussy" by totiž nebyl vulgární, ale v nejhorším případě dvojsmyslný.

Sám každopádně nemám dvojsmysly rád a ikonou boje za lidská práva v Rusku jsou pro mne zcela jiní lidé než členky provokativní punkové skupiny. Nicméně pokud bych měl výraz "Pussy Riot" nějak přeložit, rozhodně bych narozdíl od Miloše Zemana nezvolil nejoplzlejší možnou (nebo spíš nemožnou) variantu, ale dal bych přednost výrazu typu "Kočičárna".

Je ovšem možné, že Zeman prostě jen nezná slušnou angličtinu, ale pouze angličtinu používanou ve společenských vrstvách, k jejichž označení by se hodil zemanovský výraz "kanálie". K jeho možnému poučení bych proto rád zmínil význam, ve kterém jsem se s výrazem "pussy" setkal u Agathy Christie. V jejím románu "Ordeal by Innocence" v láskyplném rozhovoru dvou mladých lidí Micky Argyle své nevlastní sestře Tine s rukou na rukávě jejího kabátu říká: "You are such a quiet, soft little creature, Tina. Like a little black cat. I want to stroke your fur the right way. Nice pussy! Pretty little pussy!"

V českém vydání uvedeného románu, který pod názvem "Zkouška neviny" přeložila Eva Hrubá, zní uvedená pasáž takto: "Ty jsi takové klidné, něžné malé stvoření, Tino. Jako malá černá kočka. Tak rád tě hladím po kožíšku. Hezká čiči! Pěkná malá čiči!"

Jsem si zcela jist, že dáma Agatha citovanými větami vůbec nechtěla vyjádřit nic dvojsmyslného, natož neslušného. Inu, čistému vše čisté. A také obráceně...

Způsob používání jazyka o člověku vždy hodně prozrazuje. Lze z něj poznávat stav jeho duše a také například to, zda k druhým lidem přistupuje s respektem, anebo s pohrdáním. V případě Miloše Zemana z něj už v době jeho premiérství všichni mohli neustále poznávat to druhé. Svědčí jeho zvolení do čela státu jen o krátké paměti, anebo také o tom, že i naše kolektivní "česká duše" je nemocná?

V tomto článku a obecně v "jazykové" rubrice na tomto blogu mi však jde také či hlavně o něco jiného: o to, že slova (ať už česká nebo anglická) je třeba bránit proti těm, kteří je špiní a deformují k obrazu svému.