Brno v osmnáctém století

Začátek osmnáctého století zastihl Brno poničené dlouhými válkami, ale politicky dominující Moravě jako sídlo zemských úřadů, žárlivě odrážející snahy o jejich znovuzískání ze strany Olomouce.

Ve stejné době docházelo i k architektonickému rozkvětu. Nejvíce se na něm podílel Mořic Grimm (1669–1757), architekt a stavební podnikatel bavorského původu, který byl od roku 1704 brněnským měšťanem. Nejprve jako městský stavitel pracoval na novém pevnostním systému, poté mu začala být svěřována barokizace brněnských kostelů. K tomu došlo ze strany minoritů (1729 –1733), brněnské kapituly (1742) i augustiniánů (1749–1752). Od roku 1747 také za vedení Mořice Grimma a pak jeho syna Františka Antonína probíhalo budování nemocnice a kláštera Milosrdných bratří u sv. Leopolda na Starém Brně.

Od začátku čtyřicátých let byly i dějiny Brna spojeny s novými válkami. Po vymření Habsburků Karlem VI. v mužské linii (1740) se proti jeho dceři Marii Terezii spojili Francouzi, Prusové, Sasové a Bavoři. U brněnských městských hradeb se od 9. února do 7. dubna 1742 zastavila spojená prusko-saská vojska. Znovu se tak ukázal význam Brna jako pevnostního města. Zbožná tradice připisuje záchranu Brna (podobně jako kdysi za švédského obléhání) pomoci Panny Marie Svatotomské.

V takzvaných válkách o dědictví rakouské byli svéráznou odnoží rakouského vojska panduři barona Františka Trencka (1711–1749), známého dobrodruha, od roku 1746 pro vydírání, neplnění vojenských povinností a řádění svých vojáků vězněného na Špilberku. Zde o tři roky později také zemřel a byl pak pochován ve známé brněnské kapucínské hrobce.

Špatnému postavení se v dřívějších dobách i za Marie Terezie těšili brněnští židé, kterým byl roku 1744 zakázán vstup do královských měst Brna a Olomouce. I předtím se mohli v Brně zdržovat jen výjimečně. Roku 1753 však získal František Josef Neumann privilegium na zřízení hebrejské tiskárny v Brně na Zelném trhu. Zmíněn musí být i Jakub Mojžíš Dobruška, který svým kapitálem přispěl k založení první banky v Brně (1750) a později (1765) získal výhradní zastoupení pro Brno v rakouském tabákovém monopolu; židovští podnikatelé v této době přebírali iniciativu ve zřizování manufaktur a továren, zakládaných od roku 1763 v textilnictví. Nejpodivnější židovskou osobností, která se za vlády Marie Terezie objevila v Brně, však byl Jákob Frank (v Brně 1773–1786), polský pokřtěný Žid a představitel kabalistické sekty sabbatiánů, s jehož pomocí zřejmě panovnice doufala christianizovat židovskou populaci.

V době tereziánského osvícenství byla v Brně roku 1770 založena Společnost pro hospodářství a svobodné umění. Je považována mj. i za předchůdkyni Moravské zemské knihovny, protože k jejím cílům patřilo vytváření knihovních fondů pro osvíceného nového člověka a nový svět.

Nejvýznamnějším brněnským architektem a sochařem byl na sklonku vlády Marie Terezie brněnský rodák Ondřej Schweigl (1735–1812), známý především svými realizacemi interiérů v brněnských chrámech včetně sv. Petra a Pavla. Ten se roku 1777 stal chrámem katedrálním, protože z iniciativy císařovny vydal 5. prosince 1777 papež Pius VI. bulu zřizující brněnské biskupství (podřízené olomouckému, které bylo současně povýšeno na arcibiskupství). Prvním brněnským biskupem panovnice už v květnu 1777 jmenovala Matyáše Františka hraběte Chorinského.

Roku 1778 byla do Brna přeložena olomoucká univerzita, přičemž byla studia teologická, filosofická a právnická rozšířena o studia anatomicko-chirurgická i studia historie a českého a německého jazyka. Přeložení však bylo jen dočasné (o čtyři roky později byla univerzita znovu přenesena do Olomouce a přeměněna v lyceum).

Když se po smrti Marie Terezie ujal vlády její syn Josef II. (1780–1790), začala doba horečnatých reforem. Hned v roce 1781 císař Josef předložil moravskému zemskému sněmu téma proměny nevolnictví v mírnější poddanství. To se pak v Brně projevilo přílivem lidí z venkova. V říjnu 1781 také vydal známý Toleranční patent, povolující po 160 letech existenci protestantských vyznání (helvetského a augsburského). V Brně nežil požadovaný počet evangelických rodin, který by umožňoval založení sboru, avšak evangelickým zaměstnancům Köffillerovy soukenické manufaktury byla udělena výjimka. Továrník, který potřeboval textilní specialisty, si je totiž přivedl z Německa, přičemž se jednalo o evangelíky augsburského vyznání. Roku 1783 v Brně vznikla první evangelická modlitebna.

Známé je i josefinské rozšíření tolerance vůči židům. V Brně ovšem ani v této době nebylo povoleno všeobecné ubytování židů a zřízení synagogy na Křenové, i když od 90. let v ní zřejmě působili místní rabíni.

Veliké náboženskokulturní škody způsobilo i Brnu Josefovo rušení „přebytečných“ klášterů a kostelů, byť zároveň spojené s budováním nové sítě farností. Zlikvidováno byla například kartuziánské společenství v Králově Poli či komunita dominikánů u sv. Michala, kde jen na úpěnlivé prosby Brňanů zůstal zachován alespoň kostel, zatímco z kláštera se stal vojenský sklad. Do kláštera na Starém Brně opuštěného cisterciačkami byli ze svého sídla na dnešním Moravském náměstí přemístěni augustiniáni, kteří si sem od sv. Tomáše přinesli i obraz Panny Marie Svatotomské.

Kláštery i kostely (např. kostel sv. Mikuláše na dnešním náměstí Svobody či starý farní kostel sv. Kunhuty v Zábrdovicích) byly dávány k dispozici armádě. Někdy však byly využity i humánnějším způsobem. Například dnešní nemocnice u sv. Anny byla roku 1784 zřízena v místě zrušeného kláštera sester dominikánek. Podobným způsobem byl nově využit i klášter premonstrátů v Zábrdovicích. K pozitivním krokům Josefa II. ve vztahu k Brnu patřilo například i založení parku Lužánky (1786).

Ve vztahu ke sklonku století musí být zmíněn také Špilberk, roku 1783 Josefem II. proměněný z vojenské pevnosti v civilní věznici pro nejtěžší zločince (lehčí provinění si vězni odpykávali ve vězení na Cejlu). Nejprve šlo o běžné kriminální delikventy, kolem poloviny 90. let se však na Špilberku objevovali vězni, které by bylo možné označit za politické. Nejznámějším z nich byl francouzský poštmistr Jean Baptist Drouet, který se podílel na zatčení krále Ludvíka XVI. a na Špilberku byl vězněn v letech 1793–1795. Z dalších vězňů prošlých Špilberkem lze zmínit například moldavského politika knížete Ypsilantiho či skupinu tzv. uherských jakobínů.

Z doby počátků válek s revoluční a napoleonskou Francií je ještě třeba uvést skutečnost, že v prosinci 1798 přitáhlo k Brnu spojenecké ruské vojsko. Současně přijel do Brna pomocné vojsko určené k vyslání na italské válčiště pozdravit císař František s chotí. Ještě v březnu 1799 při cestě k vídeňskému dvoru a znovu v březnu 1800 při zpáteční cestě prošly Brnem ruské oddíly vedené vojevůdcem Suvorovem.

Časová osa

1704 – architekt Mořic Grimm brněnským občanem; následně se podílí mj. na barokizaci brněnských kostelů

1742 – prusko-saská vojska se zastavují u brněnských hradeb

1747 – začátek stavby kláštera a nemocnice sv. Leopolda na Starém Brně

1749 – Trenckova smrt na Špilberku

1750 – založení první banky v Brně

1753 – zřízení hebrejské tiskárny na Zelném trhu

1763 – vznik první textilní manufaktury v Brně

1765 – Jakub Mojžíš Dobruška získává výhradní zastoupení pro Brno v rakouském tabákovém monopolu; židovští podnikatelé přebírají iniciativu ve zřizování manufaktur a továren

1770 – založení Společnosti pro hospodářství a svobodné umění

1777 – založení brněnského biskupství

1778 – dočasné přeložení olomoucké univerzity do Brna

1781 – Toleranční patent Josefa II.; pro vznik evangelického sboru v Brně povolena výjimka z požadovaného počtu členů

1783 – proměna Špilberku v civilní vězení

1784 – založení nemocnice ve zrušeném klášteře dominikánek na Pekařské

1786 – založení městského parku Lužánky

1793 – J. B. Drouet uvězněn na Špilberku

1798 – ruská vojska u Brna