K tomuto článku mne inspirovalo nejprve brněnské výročí tohoto měsíce (775 let od vydání prvního královského privilegia pro Brno Přemyslovcem Václavem I. v lednu 1243) a pak i pojednání o cestě do Lucemburku v letošním lednovém čísle Brněnského Metropolitanu z pera kněze a dokumentaristy Jana Hanáka. Ten ve svém článku „Sloužím“ připomněl heslo Sloužím – Ich dien, které si ve 14. století dal do štítu král Jan Lucemburský (a ve 20. století prezident Emil Hácha) a které představuje naprostý protiklad postojů hlavy státu, jež „jako führer podestýlá jen svému břichu“. A samozřejmě připomněl dobu na pomezí 14. a 15. století, v níž bylo z Brna do Lucemburku mnohem blíž než dnes, protože moravská metropole prožívala svou slavnou politickou éru jako sídelní město markraběcí dynastie z vedlejší větve Lucemburků.
Politické dějiny Brna jsou neoddělitelné od jeho dějin náboženských, jak to teď v posledních letech symbolicky vyjadřuje i moderní socha moravského markraběte a římského krále Jošta Lucemburského, umístěná před chrám sv. Tomáše.
Nejstarším kostelem na území dnešního Brna byla starobrněnská raně románská rotunda, postavená kolem roku 1000 a zasvěcená pravděpodobně Panně Marii. Druhým nejstarším duchovním centrem Brna je kostel na Petrově, jehož současná podoba je známá i z dnešní desetikoruny. Vznikl někdy po založení brněnského hradu na Petrově z let 1021–1034. Brněnský hrad byl středem správy brněnské provincie a od roku 1054 sídlem přemyslovského údělného knížete.
Ve stejné době vznikla na Starém Brně kaple sv. Prokopa. Farní správa byla odtud později přenesena na další starobrněnský kostel sv. Václava, dnes již stejně jako svatoprokopská kaple neexistující. Na přelomu 10. a 11. století vznikla i románská rotunda, jež byla předchůdcem pozdějšího chrámu sv. Michala. Koncem 11. století bývá datován vznik kaple sv. Benedikta v dnešním Komárově a rokem 1195 založení tamějšího benediktinského probošství s dodnes existujícím kostelem sv. Jiljí. Roku 1209 založil moravský velmož Lev z Klobouk premonstrátský klášter v Zábrdovicích, spravující tamější kostel sv. Kunhuty. Přibližně ve stejné době vznikl také kostel sv. Anny v Tuřanech. Z roku 1228 pochází nejstarší písemná zmínka o kostele sv. Jakuba. Roku 1232 král Václav potvrdil fundaci minoritského kláštera a kostela sv. Jana Křtitele.
Už z tohoto přehledu je zřejmé, že v době svého tzv. založení z roku 1243 mělo město Brno ve skutečnosti už za sebou úctyhodné dějiny. V těch hráli odedávna roli nejen křesťané, ale také židé. Židovská osada (vicus judeorum) v prostoru nynější Josefské ulice je doložena zhruba od počátku 13. století. Ve stejné době na území Brna vedle slovanského osídlení dále existovaly také osady Němců, Valonů a Flandrů. Brno bylo tedy od svého symbolického zrodu před 7 3/4 stoletím městem příkladně multikulturním.
Text privilegia uděleného Brnu v lednu 1243 Václavem I. se obsahově opírá o různé vzory tuzemské, rakouské i flanderské, což dokazuje, že se při jednání o něm uplatnily zvyky a znalosti různých skupin, které ve městě sídlily. Přes závislost na různých vzorech má brněnské privilegium řadu svých vlastních prvků a obsahuje zárodek samostatného brněnského městského práva. Jeho originalita se týká celkové dispozice, dělení pokut mezi rychtáře a poškozeného, výměr trestů za rozmanité zločiny, ochrany nevěstek před znásilněním, rozdělování pozůstalostí po vrazích a cizincích atd. Správa města byla svěřena 24 konšelům, jejichž rozhodnutí nesměl odporovat ani rychtář ani měšťané ani nikdo jiný.
Král Přemysl Otakar II. vydal vydal 23. srpna 1268 také privilegium pro brněnské židy, kterým upravil vztah mezi nimi a křesťany, poskytl židům ochranu a svěřil jejich správu židovskému rychtáři jmenovanému moravským markrabětem z brněnských konšelů, aby jej zastupoval při jednáních a sporech mezi křesťany a židy. Samosprávu židovské obce vedli volení židovští přísežní, v jejichž čele stál židovský mistr.
Po Přemyslově smrti na Moravském poli Brno v září 1278 otevřelo své brány Rudolfu Habsburskému, v následujícím chaotickém období však utrpělo jen těžké škody. Od roku 1283 město oddaně sloužilo Václavovi II.
Za vlády tohoto panovníka, který za svých pobytů v Brně přebýval na Rybném trhu (dnešní Dominikánské náměstí) v domě markrabího, začalo konání moravských zemských sněmů v blízkém dominikánském klášteře, založeném už koncem dvacátých let 13. století.
Přibližně v této době došlo i k vybudování Špilberku jako brněnské pevnosti. Petrov, duchovní centrum Brna, se stal roku 1296 proboštským kostelem s kolegiátní kapitulou. Církevní správa města byla rozdělena na svatopetrskou a svatojakubskou. U obou kostelů vznikly také školy.
Po vymření Přemyslovců zavražděním Václava III. z roku 1306 se Brno opět postavilo na stranu Habsburků. Od roku 1310 však podporovalo Jana Lucemburského a dostávalo od něj četná privilegia.
Od roku 1329 bylo Brno sídlem „malého královského dvora“ Elišky Rejčky (vdovy po Václavovi II.) a moravského zemského hejtmana Jindřicha z Lipé. Rejčka již roku 1323 „na upokojení svědomí a odpuštění hříchů“ založila klášter cisterciaček při kostele Panny Marie Nanebevzaté na Starém Brně, kde po své smrti z roku 1335 nalezla místo posledního odpočinku.
Od roku 1333 Brno věrně sloužilo moravskému markraběti Karlovi, pozdějšímu císaři Karlu IV. V letech 1337 až 1340 bylo sídlem Karlovy manželky Blanky z Valois. Roku 1348 Karel reorganizoval soudnictví na Moravě a zahájil tradici konání zemských soudů a s nimi často i zemských sněmů jednak v Brně, jednak v Olomouci, spojené se vzájemným soupeřením těchto dvou měst o postavení moravské metropole. Zemské desky, vedené od tohoto roku v Brně, se jako nejstarší v Evropě dochovaly dodnes.
Roku 1349 svěřil Karel správu Moravy s titulem markraběte svému bratrovi Janu Jindřichovi, který od roku 1350 až do své smrti v roce 1375 sídlil v Brně. Roku 1359 Jan Jindřich zahájil stavbu kostela sv. Tomáše spojenou se založením kláštera augustiniánů. Svatotomášský kostel se měl stát rodovou hrobkou moravských Lucemburků. Český král Karel pro něj svému bratrovi věnoval vzácný obraz Madony, považovaný za paladium města Brna. Roku 1375 také Jan Jindřich s manželkou Eliškou a syny Joštem, Prokopem a Janem Soběslavem založili Kartouzu nejsvětější Trojice v Králově Poli.
Po smrti Jana Jindřicha se v Brně usídlil jeho nejstarší syn Jošt, nejslavnější z brněnských markrabat. Měl pověst „nejučenějšího knížete svého věku“, ale i mocichtivého intrikána. Vedl stálé boje se svým bratrem Prokopem (až do Prokopovy smrti z roku 1405) a posiloval svou pozici manévrováním mezi svými bratranci Václavem IV. a Zikmundem.
V Joštových rukou až do jeho smrti z roku 1411 spočívala správa Moravy, poté se jí však ujal sám král Václav IV., čímž Brno ke své velké škodě přestalo být sídlem vládnoucího markraběte. Zlatá doba brněnských dějin, v níž markrabata se svým dvorem řídila z Brna osudy Moravy, se datuje léty 1350 až 1411. Markrabě Jošt dokonce 1. října 1410 dosáhl svého zvolení římským králem, avšak této hodnosti se již nemohl ujmout, protože jej 18. ledna 1411 na Špilberku zaskočila smrt.
Časová osa
1054 – brněnský hrad sídlem přemyslovského údělného knížete
1195 – založení benediktinského proboštství s kostelem sv. Jiljí v Komárově
1209 – založení premonstrátského kláštera v Zábrdovicích
1243 – Václav I. uděluje Brnu první privilegium
1268 – Přemysl Otakar II. vydává privilegium pro brněnské židy
1296 – vznik kolegiátní kapituly na Petrově
1323 – Eliška Rejčka zakládá klášter cisterciaček na Starém Brně
1337 – Brno sídlem Blanky z Valois
1348 – Brno společně s Olomoucí jediným centrem Moravy
1350 – Brno sídlem markraběte Jana Jindřicha
1359 – Jan Jindřich zakládá augustiniánský klášter a kostel sv. Tomáše
1375 – založení královopolské Kartouzy
1411 – po smrti markraběte Jošta přestává existovat dvůr lucemburských markrabat v Brně
2024 ©