Brno za vlády Leopolda I. (1657–1705)

Poté, co jsem v minulém dílu mého blogování o Brně popsal dějiny města za panovníků doby reformace a protireformace, chci dnes krátce pokračovat dobou vlády císaře Leopolda I., jež byla spojena především se slavným vítězstvím nad osmanskými Turky. To znamenalo velkou úlevu i pro Brno, které bylo ve druhé polovině sedmnáctého století nekonečnými tureckými válkami těžce sužováno. 

Do bezprostřední blízkosti Brna se Osmani poprvé dostali roku 1663, kdy turecké a tatarské vojsko při tažení na Vídeň plenilo východní a jižní Moravu. Vypleněn byl například i Rajhrad či Pohořelice. Moravskému vojsku tehdy velel někdejší zachránce Brna před Švédy Raduit de Souches.

V době osmanského vpádu až k Brnu dostal silnou posádku i Špilberk. Jeho opevňování však postupovalo jen pomalu. Naproti tomu byl hrad v roce 1673 určen za vězení pro kriminální delikventy (byli zde pak vězněni i vojenští a političtí provinilci).

Z dnešního pohledu ještě víc než kdy dřív relevantní událostí z dějin Brna bylo postavení morového sloupu na dnešním náměstí Svobody (tehdejším Dolním trhu). Začal být stavěn roku 1679, kdy Brno začala sužovat epidemie moru a město příslušné práce svěřilo dílně Jana Křtitele Erny. Sloup byl zasvěcen Panně Marii, jejíž třímetrová socha žehnající z jeho vrcholu městu stojí na plastice draka symbolizujícího mor a přeneseně i další nebezpečí, před nimiž má Panna Maria Brno ochraňovat. V dolní části sloupu jsou také sochy pěti morových světců, sv. Rozálie, Šebestiána, Rocha, Karla Boromejského a Františka Xaverského.

Drak mohl ztělesňovat mj. i nájezdy Turků, které skončily nedlouho po vztyčení sloupu. Dne 12. září 1683 skončil poslední pokus Turků o dobytí Vídně jejich naprostou porážkou v bitvě na Kahlenbergu, po níž mohlo císařské vojsko přejít ve válkách s Osmany z obrany do protiútoku. U Vídně mu pomohli polští vojáci krále Jana Sobieského. Před bitvou táhli Poláci přes Moravu k Vídni. Král Jan zavítal 28. srpna 1683 do Brna, o němž manželce „Maryšence“ v superlativech napsal:

„Město je krásné, opevněné, zvláště hrad na vysokém vrchu, tvrdá pevnost. Pokud jde o krajinu, nic ve světě se jí nevyrovná: půda je zde lepší než na Ukrajině, všechny kopce plné vinné révy, kterou stejně jako broskvemi mají obrostlé celé domy. Hustota panáků v poli je taková, že jsem nikdy nic podobného neviděl. V Brně jsem dnes obědval u jakéhosi Kolowrata, který spravuje tuto provincii… Docela hezky nás hostil a zhola po francouzsku.“

V letech po bitvě u Vídně nesla ještě Morava značnou část tíže dalších bojů, při nichž císařská vojska vytlačovala Turky z Uher. O vítězství v boji o střední Evropu mezi habsburskými císaři a osmanskými sultány však již nebylo pochyb.

Tehdejší optimistická atmosféra se projevila i na podobě kašny Parnas na dnešním Zelném trhu, původně Horním náměstí. Na něm původně stála renesanční kašna ve tvaru orla, ale roku 1690 se ji brněnský magistrát rozhodl jako již nevyhovující nahradit novou. Tu navrhl vídeňský architekt Johann Bernhard Fischer z Erlachu podle vzoru římské Fontány čtyř řek svého učitele Berniního. Uprostřed kašny je vysoká vápencová skála, na jejímž vrcholu stojí alegorie Evropy, která symbolizuje Svatou říši římskou. V pravé ruce drží žezlo a triumfálně stojí nad přemoženým drakem.

I když do konce století císařská vojska vytlačila Osmany z Uher, které se teprve nyní staly nedílnou součástí habsburské monarchie, koncem roku 1703 došlo ještě jednou k bojům na moravsko-uherském pomezí. Povstalecké vojsko uherských kuruců vedené Františkem II. Rákóczim ovládlo západní Slovensko. Jeden z předáků povstání, hrabě Mikuláš Bercsényi, se obrátil na Moravany s výzvou, aby se spojili s Uhry proti císařským, jinak budou muset počítat s nájezdy kuruců. Autor zábrdovické kroniky tehdy jeho výzvu komentoval slovy „Domine salva nos“ (Pane zachraň nás). V následujících letech kurici soustavně plenili jihovýchodní Moravu, ale k Brnu nedošli. Po větší část první poloviny osmnáctého století se pak město přece jen mohlo těšit těžce zaslouženému míru. 

Časová osa

1663 – Turci a Tataři pronikají až k Brnu

1673 – Špilberk se stává vězením

1679 – začátek stavby morového sloupu

1683 – Jan Sobieski v Brně před bitvou u Vídně

1690 – začátek stavby Parnasu

1703 – zmínka o výzvě kuruců Moravanům v zábrdovické kronice