Rád bych letos na svém blogu jako „historik – popularizátor” nabízel i stručné přehledy dějin vybraných zemí nebo i jednotlivých měst, k nimž mám nějaký vztah. Jedním z nich je Litomyšl, která z východočeského regionu, v němž dnes působím, sehrála nejdůležitější roli v českých církevních dějinách. (A v níž jsou obě hlavní české křesťanské tradice – katolická a protestantská – dodnes živé, jak v poslední době ukázalo např. vybudování nového moderního kostela Církve bratrské v centru Litomyšli.) Zapsala se ovšem také do dějin proticírkevních.
K napsání tohoto článku mne minulý měsíc inspirovala zpráva o rekonstrukci litomyšlského proticírkevního monstrprocesu z období stalinismu na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Tento přehled dějin Litomyšle bych tedy výjimečně odvíjel „pozpátku”, od této relativně nedávné události směrem ke vzdálenější minulosti. V závěrečné časové ose nicméně již jednotlivé události z dějin Litomyšle shrnu v patřičném chronologickém pořadí.
Monstrpoces „Stříteský a spol.”
Roku 1950 – dva roky po nastolení komunistické diktatury – se ve Smetanově domě v Litomyšli konal politický proces s rektorem litomyšlské piaristické koleje Františkem Ambrožem Stříteským a „teroristickou skupinou Ata”, jak Státní bezpečnost nazvala studenty, skauty a další mladé lidi, kteří vystupovali proti komunistickému režimu a letáky vyzývali k jeho změně. Rektor Stříteský se podle obžaloby připojil k „vatikánským agentům” znesvěcující chrámy ukrýváním vražedných zbraní. Sedm zbraní zabavených Státní bezpečností mladým lidem ovšem představovalo válečné relikty po německé armádě, kterých bylo na Litomyšlsku velké množství, a v době svého zabavení byly nefunkční.
Proces plný nenávisti a určený k zastrašení litomyšlského obyvatelstva skončil rozsudkem pětadvaceti let vězení nad paterem Stříteským a tresty od půl roku do dvaceti let pro odsouzené chlapce a dívky. Po pádu komunismu byli roku 1990 všichni odsouzení soudně rehabilitováni.
Nejedlého, Jiráskova a Smetanova Litomyšl
V době procesu „Stříteský a spol.” se rodiče několika souzených studentů vypravili za litomyšlským rodákem, komunistickým ministrem školství a osvěty Zdeňkem Nejedlým, který jim ovšem nepomohl a naopak na ně křičel, že „reakce musí být zničena jako klubko zmijí”.
Zdeněk Nejedlý (1878–1962) byl posledním z trojice nejznámějších osob spojených s Litomyšlí 19. století, k níž dále patřili Bedřich Smetana (1824–1884) a Alois Jirásek (1851–1930), velcí oblíbenci ministra Nejedlého, jenž mj. inicioval komunistické edice Jiráskových spisů a podílel se na zrodu každoročních operních festivalů Smetanova Litomyšl.
Litomyšl byla v 19. století jedním z center českého národního života. V jeho první polovině zde mj. působila známá obrozenecká spisovatelka Magdaléna Dobromila Rettigová (1785–1845), dnes neprávem známá jen jako autorka kuchařských knih; jeho druhá polovina byla v Litomyšli dobou působení Sokola, Vlastimila, Besedy a dalších spolků.
České obrozenecké národovectví, do jehož dějin se Litomyšl zapsala především prostřednictvím výše zmíněných postav, sice pozvedlo český jazyk a českou kulturu a oslavilo (mj. Jiráskovými romány a Smetanovými operami) českou minulost, současně však křesťanské dějiny českých zemí reinterpretovalo ve výrazně světském duchu, původně nacionalistickém a nakonec v pojetí Zdeňka Nejedlého jako jakéhosi „posledního obrozence” komunistickém. Také v pohledu na dějiny Litomyšle jako by tato éra nakonec zastínila jejich velmi silný křesťanský rozměr (jenž se i v 19. století projevil např. litomyšlským zakládajícím sjezdem Křesťanskosociální strany, usilující o křesťanské řešení sociálních problémů). Je ovšem třeba říci, že hranice mezi křesťanstvím a vlastenectvím byla i v tehdejší Litomyšli mnohdy nezřetelná. Příkladem může být postava litomyšlského děkana Antonína Šanty, který v roce 1878 pokřtil Zdeňka Nejedlého a o rok později oddával Aloise Jiráska. Ten byl mj. představitelem místního Sokola, tedy organizace ne právě křesťansky zaměřené.
Pobělohorská Litomyšl
Podle historicky nedoložené legendy, kterou proslavil Alois Jirásek, se Čeští bratři z litomyšlského panství, po Bílé hoře donucení odejít do exilu, loučili s vlastí na Růžovém paloučku u Litomyšle (roku 1921 na něm byl za Jiráskovy účasti odhalen pomník).
Litomyšl, nešťastně položená v sevřeném větrném údolí, byla v 17. až 19. století postižena řadou požárů a dalších živelných pohrom, které však nedokázaly zničit její unikátní historický ráz, založený na symbióze renesanční, barokní, klasicistní a nakonec novorenesanční architektury.
Do roku 1646 vládli městu Pernštejnové. Jejich poslední představitelka Frebonie z Pernštejna v roce 1640 založila v Litomyšli gymnázium a odevzdala je řádu piaristů, kteří je spravovali až do roku 1874. Barokní piaristická kolej, postavená na místě vyhořelé radnice Horního Města, byla po celá staletí významným centrem Litomyšle.
Po smrti Frebonie z Pernštejna připadlo litomyšlské panství Trautmannsdorfům, kteří vyvíjeli rozsáhlou stavební a hospodářskou činnost. Hrabě František Václav Trautmannsdorf nechal v letech 1743–1753 vyzdobit zrcadlový sál litomyšlského zámku obrazy velkých bitev Evžena Savojského s Turky a protivníky Habsbursků ve válce o španělské dědictví.
Po Trautmannsdorfech vlastnili litomyšlské panství Valdštejnové-Vartemberkové, milovníci kultury, kteří na sklonku 18. století na zámku zřídili divadlo, vybavené perspektivními dekoracemi Josefa Platzera. Roku 1824 se valdštejnskému sládkovi Františku Smetanovi a jeho ženě v zámeckém pivovaru narodil pozdější slavný český skladatel. V letech 1855–1945 patřil litomyšlský zámek Thurn-Taxisům.
Litomyšlské gymnázium bylo až do roku 1874 spravováno řádem piaristů. Krátce před jeho postátněním na něm studoval mj. pozdější reformační teolog a autor Broučků Jan Karafiát. Ten později ve svých vzpomínkách napsal, že piaristé se vždy vyznačovali velkou shovívavostí a šetrností k jinověrcům a že také on byl jako evangelík litomyšlskými piaristy vždy přijímán bez sebemenší nelaskavosti. Z historických románů pozdějšího učitele litomyšlského gymnázia Aloise Jiráska ovšem do širokého povědomí vstoupil spíš obraz údajného pobělohorského „temna” a katolické nesnášenlivosti (jenž je ovšem ve své jednostranné podobě spíše výsledkem nejedlovské interpretace Jiráska).
Husitská, českobratrská a utrakvistická Litomyšl
Předbělohorská Litomyšl byla už od dob Husových spojena s reformními a reformačními tradicemi. Z Litomyšle pocházel Mistr Mikuláš, Husův oblíbený učitel na pražské univerzitě a pozdější spolubojovník. Po Husově upálení došlo na litomyšlském panství k bouřím proti Husovu protivníkovi, biskupovi Janu Železnému, který byl jimi donucen odejít jako biskup do Olomouce. Na začátku husitských válek, roku 1421, byla Litomyšl obsazena vojskem Jana Žižky a katolické biskupství v ní fakticky přestalo existovat.
Po ukončení husitských válek přijetím Zikmunda Lucemburského za českého krále Zikmund roku 1436 zapsal litomyšlské panství husitskému hejtmanovi Vilému Kostkovi z Postupic, který se podílel na dohodě husitů s králem a basilejským koncilem. V Litomyšli převládala utrakvistická (umírněně husitská) podoba církve.
Od roku 1475 je v Litomyšli doložen sbor nedávno vzniklé Jednoty bratrské, kterou Kostkové chránili. Město se stalo jedním z hlavních center českobratrství. Za vlády Bohuše (II.) Kostky z Postupic se roku 1491 čtveřice příslušníků Jednoty z Litomyšle vydala na velkou cestu do Orientu, aby na Východě pátrala po církvích, které by odpovídaly českobratrské představě o prvotním křesťanstvím. Litomyšlský měšťan Martin Kabátník, který procestoval Palestinu a Egypt, se později stal autorem cestopisu, přinášejícího české veřejnosti cenné informace o muslimském světě.
K významným představitelům litomyšlského českobratrského sboru patřil Vavřinec Krasonický (+1532), který do něj už krátce po vystoupení Martina Luthera z roku 1517 přijímal představitele luterského smýšlení i jiných reformačních směrů typu novokřtěnců a habrovanských (zwingliánů). Protestantizace Jednoty pokračovala i za Krasonického nástupce Jana Augusty.
Po porážce povstání protestantských stavů proti králi Ferdinandovi I. Habsburskému z roku 1547 panovník označil za jeho významné účastníky Jana Augustu a Bohuše III. Kostku a nechal je uvěznit. Litomyšlské panství bylo odňato Kostkům a došlo na něm k perzekuci Jednoty bratrské. Bratří museli odcházet z Litomyšle, jenž měla od roku 1548 znovu převážně utrakvistický ráz.
Za vlády snášenlivého katolíka Václava Haugvice z Biskupic (1552–1567) došlo k uklidnění náboženských poměrů. Protireformačně však vystupoval Vratislav z Pernštejna, kterým roku 1568 začala na litomyšlském panství vláda Pernštejnů. Ve stejném roce začala i stavba litomyšlského zámku. Renesanční zámek s arkádovým nádvořím a sgrafity dodnes představuje nejvýznamější litomyšlskou památku (roku 1999 byl zařazen na seznam památek UNESCO).
Za druhého povstání českých evangelických stavů došlo roku 1619 k vyhnání katolického děkana Hájka a krátkému pokusu o novou protestantizaci.
Počátky Litomyšle a litomyšlské biskupství
Nejstarší zmínka o Litomyšli se nachází u Kosmy, jehož kronika zde k roku 981 připomíná pomezní hrad panství Slavníkovců. Roku 1098 byl v Litomyšli knížetem Břetislavem II. založen klášter, později připadlý premonstrátům. Osada pod klášterem, poprvé připomínaná roku 1108, byla v roce 1259 Přemyslem Otakarem II. povýšena na klášterní poddanské město.
Když roku 1344 Jan a Karel Lucemburští dosáhli církevní samostatnosti českých zemí povýšením Prahy na arcibiskupství, stalo se součástí pražské církevní provincie i v tomtéž roce zřízené biskupství litomyšlské. Litomyšl byla za jeho centrum vybrána s ohledem na svůj premonstrátský klášter se značnými statky, kterými mohlo být biskupství dotováno.
Od založení biskupství do vypuknutí husitských válek v Litomyšli postupně působilo sedm biskupů. Patrně nejvýznamnějším z nich byl v letech 1353–1364 představitel raného humanismu a kancléř Karla IV. Jan ze Středy.
Časová osa
981 – zmínka o slavníkovském hradě v Litomyšli v Kosmově kronice
1098 – založení litomyšlského kláštera Břetislavem II.
1259 – Přemysl Otakar II. povyšuje klášterní osadu na město
1344– založení litomyšlského biskupství
1353-64 – litomyšlským biskupem Jan ze Středy
1421 – obsazení Litomyšli vojskem Jana Žižky a faktický zánik biskupství
1436 – v Litomyšli začíná vládnout rod Kostků z Postupic
1475 – českobratrský sbor v Litomyšli
1491 – Martin Kabátník a jeho druhové se z Litomyšli vydávají do Orientu
1532 – umírá Vavřinec Krasonický, duchovním správcem českobratrského sboru Jan Augusta
1547 – uvěznění Jana Augusty a Bohuše Kostky po neúspěšném povstání proti Ferdinandovi I.
1568 – začátek vlády Pernštejnů a stavby litomyšlského renesančního zámku
1640 – založení piaristického gymnázia
1646 – začátek vlády Trautmannsdorfů
1798 – otevření zámeckého divadla za Valdštejnů-Vartemberků
1824 – v Litomyšli narozen Bedřich Smetana
1845 – v Litomyšli umírá Magdaléna Dobromila Rettigová
1857-62 – na piaristickém gymnáziu studuje Jan Karafiát
1874-88 – na litomyšlském gymnáziu učí Alois Jirásek
1878 – v Litomyšli narozen Zdeněk Nejedlý
1894 – v Litomyšli založena Křesťanskosociální strana pro Čechy a Moravu
1950 – proces „Stříteský a spol.”
2010 – v centru Litomyšli otevřen Nový kostel Církve bratrské
2024 ©