Desatero lásky, svobody a radosti

Motto: „Nemohu změnit svět/ ale mohu změnit svět v sobě/ budu-li se radovat…“ (U2: Rejoice) 

Mám pořád sklon pokrytecky a neplodně lamentovat nad špinavostmi světa, ve kterém žijeme. A zneužívat dokonce i Desatera jako „manuálu“ k těmto lamentacím. Ale Desatero samozřejmě není návodem k odsuzování hříšného světa, ba ani ne návodem ke snahám o jeho změnu. Je spíš ukazatelem cesty k vlastnímu dobrému životu v lásce, svobodě a radosti… V tomto duchu bych se zde chtěl nad jeho deseti směrovkami krátce zamyslet. 

1) V jediném Bohu, který sám je Svobodou, Láskou a Radostí, mohu být svobodný od otročení modlám. Mohu v Něm být svobodný i od modly vlastního ega – od závislosti na vlastních úspěších a nezdarech, od lpění na vlastních názorech a teoriích… Mohu se ze všeho dobrého a krásného radovat, aniž bych kteroukoliv z pěkných věcí pokazil její absolutizací. Mohu prožívat krásné mezilidské vztahy nekažené tím, že bych od druhého člověka očekával to, co mi nemůže dát, že bych od lidských vztahů očekával naplnění a zapomínal, že mohou být jen znamením na cestě k Bohu a nikoliv cílem této cesty.

2) Bůh je naprostým Tajemstvím, které nekonečně přesahuje všechna Jeho vyobrazení – nejen materiální, ale i pojmová. Nemusím se nechat zotročovat představou, že jen má představa o Něm je správná. Nemusím být sektář, který uznává jen jeden z Jeho obrazů. Mohu přát Pravdu každému, ať už se k Ní blíží z kterékoliv strany.

3) Slova odkazující k tomu, co je svaté a vznešené, nemusím vyprazdňovat jejich bezobsažným či bezmyšlenkovitým používáním. Mohu si zachovat smysl pro posvátno a slova jako „Bože“ používat jen tehdy, když jsem opravdu otevřený vnímání Svatého či rozhovoru s absolutním Ty.

4) Nemusím upadat do stereotypu, nudy a rutiny. Každý týden mohu v radosti prožít sváteční den, ve kterém jsem svobodný od obvyklých úkolů. Mohu jej prožívat jako prostor usebrání, zajetí na hlubinu a nové otevřenosti vůči druhým lidem i Absolutnu. Mohu si v něm odpočinout, pookřát, otevřít oči k novému vnímání krásy, ale také využít času k přemýšlení o smyslu svého každodenního směřování.

5) Mohu mít úctu ke starším a respekt k mladším v rodině i mimo ni. Nemusím se snažit předělávat lidi kolem sebe k obrazu svému, ale mohu ctít jejich svobodu jít vlastní cestou, žít a smýšlet způsobem odlišným od mého… Mohu být vděčný za všechno dobré z odkazu předků a být s nimi spojen v modlitbě za zemřelé.

6) Bůh je Láska a s Jeho pomocí mohu milovat i všechny své bližní. Nemusím vůči nikomu upadat do antipatie, zloby či pohrdání. Mohu se radovat z různosti lidí. V každém mohu vidět „bratra člověka“. Mohu mít úctu ke každému životu a vůči nikomu se nedopouštět násilí ani ve slovech či myšlenkách. Mohu odpouštět dokonce i sobě samému a neupadat do zoufalství nad svými stále se opakujícími selháními.

7) V lásce muže a ženy mohu spatřovat obraz lásky mezi člověkem a Bohem, který je původcem a cílem veškeré lásky. I má sexualita a schopnost vášně může být součástí mé cesty do Jeho náruče. Nemusím dychtit po požitcích, které mne od Něho odvádějí. V osobě opačného pohlaví mohu vždy vidět člověka stvořeného k Jeho obrazu.

8) Mohu žít skromně a  se smyslem pro míru. Víc než po hmotných věcech mohu toužit po „pokladech v nebi“. Mohu každému přát, co jeho jest. Z toho, co mám, mohu svobodně a s láskou pomáhat druhým. Mohu smýšlet v duchu zásady „tvoje je tvoje a moje je také tvoje“.

9) Nemusím napadat druhé a říkat o nich špatné věci. Nemusím pokrytecky rozmazávat chyby druhých a současně skrývat své vlastní chyby. Mohu zdůrazňovat to, co je v druhých dobrého. Nikdy nemusím říkat pravdu bez lásky. Mohu naopak leckdy z lásky pravdu neříkat. Mohu si být vědom toho, že se mnohdy i mýlím a že nikdy nemohu mít celou pravdu. Mohu přijímat i pravdy druhých a být vděčný, pokud mi druzí nastavují zrcadlo.

10) Nemusím ve druhých vidět své „konkurenty“. Mohu se naopak z dobra druhých radovat právě tak jako z dobra vlastního. Nikomu nemusím nic závidět. Mohu být svobodný jak od dychtění po věcech druhých, tak i od dychtění po osobách… Mohu milovat nezištně, ve svobodě a radosti.

Mohu prosit o to, abych se naučil žít v duchu této lásky, svobody a radosti…