Novoroční

Napsal Vít Machálek (») 2. 1. 2019 v kategorii Etické problémy dneška, přečteno: 476×

„Rodička zrodila Krále, jehož jméno trvá navěky; raduje se ze svého mateřství, a zůstává jí sláva panenství…“ (1)

O Slavnosti Matky Boží Panny Marie, která nejen citovanou antifonou z breviáře, ale už i svým názvem vyjadřuje jak úctu k Panně Marii, tak také úctu k mateřství a panenství, jsem přemýšlel o událostech uplynulého roku, spojených mj. s prohlubováním propasti mezi „tradičními“ katolíky a „moderními“ lidmi.

Ta propast je zde už od „sexuální revoluce“ šedesátých let s jejími výdobytky typu „volné lásky“, „pilulky“ apod. na straně jedné a encykliky Pavla VI. Humanae vitae na straně druhé. Tou papež před padesáti lety ke zklamání a rozhořčení „liberálních“ katolíků a také (z ne zcela jasných, ale jistě zajímavých důvodů) lidí „nenáboženských“ z křesťanského chápání důstojnosti člověka, důstojnosti manželství a důstojnosti předávání života neustoupil ani o milimetr. Pavel VI. svůj těžký zápas mezi touhou po popularitě církve a poslušností vůči Božímu hlasu ve svědomí vyhrál a jistě i proto byl v roce 2018 papežem Františkem kanonizován. (2)

Naší vlasti však byla loni bližší kanonizace Anny Kolesárové, která byla dne 1. září 2018 v Košicích blahořečena jako „mučednice čistoty“. Anka Kolesárová, šestnáctiletá venkovská dívka příkladného křesťanského života, bránila dne 22. listopadu 1944 svou čistotu proti násilnickému vojákovi Rudé armády bez ohledu na to, že jí vyhrožoval zastřelením a nakonec ji také opravdu zastřelil. (3) Jistě také výmluvný příklad „slávy panenství“, kterou církev nikdy nepřestane stavět před oči i dnešní většinové společnosti bez ohledu na výsměch, se kterým se v ní setkává!

Ve skutečnosti však dnes nejde primárně o konflikt mezi ctností a požitkářstvím ani jen o morálku. Jde především o střet mezi sekulárním smýšlením a vírou, o střet mezi chápáním člověka jako „míry všech věcí“ a autora vlastního sebeurčení a chápáním člověka jako Božího stvoření neoddělitelného od Stvořitele.

To je to, co jsme se my „tradiční“ křesťané nešikovně a neúspěšně snažili vysvětlovat v loňských diskusích spojených s dílčími tématy typu rouhavé hry v brněnském divadle či istanbulské úmluvy: že nám nezáleží na genderu, na svobodě umění ani na jiných světských otázkách, ale na vztahu mezi člověkem a Pánem Bohem, bez kterého člověk není celý.

To je také primární důvod, proč mne loni zarmoutil postoj U2 při irském referendu o legalizaci potratů: že Bono a spol., kteří kdysi jako mladí křesťané jasně a důrazně připomínali sekularizující se společnosti, že člověk není onou mírou všech věcí, ale naopak bytostí neoddělitelně spojenou se svým Pánem, dnes o této základní pravdě mlčí.

Na Nový rok 2019 jsem poslouchal jejich nádhernou píseň „Gloria“ (4), ve které mladý Bono pronáší modlitby typu „Pane, kdybych cokoliv měl, dal bych to Tobě“ a „Jen v Tobě jsem celý“. Druhá z nich je vlastně parafrází vznešeného závěru biblické knihy Kazatel: „Souhrn všeho, co [jsi] slyšel: Boha se boj a Jeho příkazy zachovávej, neboť tím je člověk celý.“ V českém ekumenickém překladu je to jinak, zde však cituji židovský překlad a výklad knihy Kohelet, zdůrazňující toto její poselství: „Předností spravedlnosti před zlem je, že je spravedlnost. Předností bázně před Bohem před ateismem je, že je bázní před Bohem. To i ono je cílem samo o sobě, a nikoliv prostředkem, jímž lze dosáhnout uspokojení lidských potřeb nebo zájmů.“ (5)

Rozdíl mezi člověkem s bázní před Bohem a svévolníkem spočívá v tom, že ten první je celý. Vůbec nejde o to, že by se mu vedlo lépe. Kazatel ke svému závěru dospívá přesto (nebo spíš právě proto), že podle jeho zjištění svévolníci často vzkvétají, zatímco spravedliví hynou.

O tom by mohla vyprávět třeba i blahoslavená Anna Kolesárová.

Poznámky:

1) Denní modlitba církve, ranní chvály ze Slavnosti Matky Boží, Panny Marie (1. ledna), Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007, s. 213.

2) Podle svědectví slavného židovského psychologa Viktora Frankla, který se s Pavlem VI. v době tohoto jeho zápasu setkal, „bylo na tomto muži vidět utrpení nocí, v nichž zápasil se svým svědomím o rozhodnutí, o nichž přesně věděl, že učiní nejen jeho, nýbrž celou katolickou církev nepopulární“ (Viktor E. Frankl, Co v mých knihách není: Autobiografie, Brno: Cesta, 1997, s. 106).

3) Viz „Slovensko chystá blahořečení Anny Kolesárové“, Katolický týdeník, 28. 8. – 3. 9. 2018, roč. 29, č. 35, s. 3.

4) Jde o úvodní skladbu alba U2 October, Island Records 1981.

5) Ješajahu Leibowitz, „Kohelet“, Roš Chodeš, 2002 /5763, roč. 64, č. 9, s. 5 a 17.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel tři a nula