Motto: „Být znamená vědět, že světec a hříšník jsou dvojčata, jejichž otcem je náš Milostivý Král, a že na prvního se díváme jako na Korunního Prince jen proto, že se narodil o chviličku dříve než ten druhý. Znamená to následovat Krásu, i když vás povede na samý okraj srázu. A přesto, že Krása je okřídlena a vy jste bez křídel, následujte ji, i když překročí okraj, protože tam, kde není Krása, není nic.“ (Chalíl Džibrán)
Slova z nejslavnějšího díla velkého libanonského básníka (1), jež jsem si vybral k uvedení tohoto textu, představují krédo umělce, následujícího Krásu, i silné básnické vyjádření existenciální hloubky a dramatičnosti lidského života. Vyvstávají mi na mysli ve spojení se dvěma hudebními alby, rovněž vystihujícími tuto dramatičnost – alby, jež pro mne znamenala mnoho v době následující poté, co jsem se sám také svým způsobem ocitl na okraji srázu. Obě jsou spojena s neradostnými životními zkušenostmi svých tvůrců, týkajícími se v neposlední řadě oblasti vztahů mezi mužem a ženou.
Začátkem devadesátých let se rozpadlo manželství kytaristy Davea Evanse (The Edge) s Aislinn O’Sullivanovou, což zasáhlo celou skupinu U2, a také manželství Boba Dylana s Carolyn Dennisovou. Následovalo vydání dvou desek, jež měly společná temná „atmosférická prostředí“ producenta Daniela Lanoise i hořké texty plné bolesti. U2 v Achtung Baby (2) i Bob Dylan v Time Out of Mind (3) jako by sestoupili až na dno lidského údělu, aby se tak zároveň stali bratrskými hlasy všem svým posluchačům, kteří se setkávají s jeho temnými stránkami.
Tento článek bych rád věnoval úplnějšímu představení alba Achtung Baby, o jehož poslední písni „Love Is Blindness“ jsem se již zmínil v závěru svého předcházejícího článku na tomto blogu. U2 se uvedenou deskou ocitli na pokraji srázu hned v několika ohledech: šli na ní až na hranu možného v hledání síly umělecké výpovědi a v hledání upřímnosti ve výpovědi o sobě samých, zároveň se však v době jejího nahrávání dostali i na okraj propasti, hrozící pohltit duchovní identitu věřících členů kapely. Křesťanský hudební publicista Steve Stockman ve své monografii o U2 píše:
„Fotografie a videa ukazují Bona ve slunečních brýlích a v hédonistické lesklé kůži. Břišní tanečnice, převleky za opačné pohlaví a televizní obrazovky s podivnými a okouzlujícími slogany. Na obalu byla dokonce fotografie nahého Adama. Na Achtung Baby je více lovesongů, než jich kapela do té doby složila. Proč? Co se stalo? Zpřetrhali U2 definitivně křesťanská pouta a vyrazili do moderního světa? Album tvoří písně plné ironie, chtíče, zrady a téměř perverze, jako by se kapela zatoulala na samý okraj oplzlé sexuality a nakláněla se nad propastí hédonismu…“ (4)
Možná jde ale jen o syrovou výpověď o dvojčatech – světci a hříšníkovi –, která jsou bezpochyby obě přítomna v duši Bona Voxe. Bonovy texty z alba Achtung Baby navíc mohou být chápány mnoha různými způsoby. Samotný Steve Stockman po výše uvedeném konstatování souhlasně cituje s jeho slovy na první pohled zcela neslučitelný výrok Billa Flanagana, že „Achtung Baby je kolekce písní, které se mohou obracet k ženám i k Bohu“. (5) Na celé desce jde o „hlubší pohled na temnou stránku mezilidských vztahů“ (6), ale také na vztah mezi člověkem a Bohem, od kterého jsou mezilidské vztahy neoddělitelné…
To je více než zřejmé mj. i z písně ONE, nejslavnější skladby alba Achtung Baby, kterou „hudební kritici v anketě časopisu Q zvolili za nejlepší píseň všech dob“. (7) Její text obsahuje výslovnou zmínku o Ježíši, a to v souvislosti s potřebou odpuštění, kterou evangelium tak zdůrazňuje. Trýznivé otázky typu „Zklamal jsem Tě?“ v ní mohou být slovy zaznívajícími v nevydařeném mezilidském vztahu, ale také slovy, kterými se věřící obrací ke svému Bohu… Jen vztah mezi Bohem a člověkem je (z Boží strany) skálopevný, zatímco v oblasti mezilidských vztahů je podle „One“ vše zraněné, bolestné a porušené.
Porušená lidská přirozenost představuje příčinu toho, že náš svět je plný utrpení. Tak by se dala shrnout ústřední výpověď alba Achtung Baby, jehož název si spojuji s úvodní písní desky, ZOO STATION, jejíž text Bono napsal pod dojmem z narození své dcery Eve. Dítě přicházející na svět v ní říká: „Chystám se říct, že jsem rádo naživu/ chystám se ven.“ A U2 jako by mu názvem svého alba odpovídali: Achtung, baby! Tento svět je nebezpečné místo k životu… U2 desku nahrávali v Berlíně a nad názvem její první písně, která posluchače zaskočí disharmonickým zvukem podivně zkreslené kytary a industriálně znějících bicích (8), se mi asi ne náhodou vybavuje děsivá kniha mladé berlínské narkomanky My děti ze Stanice ZOO, kterou jsme kdysi ve škole četli jako varování před drogami.
Druhá píseň alba EVEN BETTER THAN THE REAL THING snad svým bizarním názvem odkazuje k tomu, že v dnešní instantní době už většina lidí nehledá pravdu a spokojuje se jen s (domněle „ještě lepšími“) náhražkami skutečnosti. Může být také písní o rozpadávajícím se milostném vztahu, v němž se jeden z milenců dožaduje „ještě jedné šance“ k jeho záchraně. Anebo modlitbou obracející se k Bohu, Skutečnosti, k níž se s prosbou o novou šanci musíme vždy znovu vracet poté, co jsme sešli z cesty a vydali se za svými chimérami…
V písni UNTIL THE END OF THE WORLD jako by na tuto prosbu odpovídal Ježíšův slib učedníkům, že s nimi bude „až do konce světa“ (9), zde adresovaný – Jidášovi… Bono o této snad nejkrásnější písni alba Achtung Baby, jejíž hudba geniálně vyjadřuje atmosféru dramatu odehrávajícího se mezi Jidášem a Ježíšem, říká: „Jednou ráno jsem se probudil a měl jsem ta slova v hlavě – rozhovor mezi Ježíšem a Jidášem. /…/ Tu píseň jsme skládali ve stejný době, kdy jeden z největších irských básníků Brendan Kennely psal svou úžasnou Book of Judas, sbírku básní o zradě Krista. Byla to obrovská náhoda, protože po dokončení alba mi dali básně k recenzování. Celé turné Zoo TV, které potom následovalo, vděčí za mnohé jednomu z Kennelyho nádherných veršů: ,Nejlepší způsob, jak sloužit době, je zradit ji’. Stalo se to naším tématem na několik příštích let: dělali jsme všechno, co se od nás nečekalo. /…/ Začal jsem psát o pokrytectví vlastního srdce i o tom, jak jsem vnímal vztahy kolem sebe a jak – abych parafrázoval Oscara Wildea – ,každý člověk zabíjí to, co miluje’ /…/ Until the End of the World byla svým způsobem vidina, náboženská extáze, píseň o pokušení. Pokušení není zjevné. Pokušení je něco, co tě odchýlí od tvého osudu…“ (10)
K další tragické postavě Bible Bono odkazuje v písni SO CRUEL, v níž jsou milenci „ušlapáváni mezi koňmi lásky a strachu“, což připomíná biblický verš o koních, kteří ušlapali královnu Jezábel. (11) Dramatický zvuk bicích v této písni jako by zobrazoval prudce bušící srdce muže vydaného na pospas kruté milence, podle níž „v lásce nejsou žádná pravidla“, ale především vlastní žárlivosti, vlastnické touze a posedlosti („potřebuješ ji jako drogu“).
O žárlivosti, vášni či pocitu zrady pojednává i píseň WHO'S GONNA RIDE YOUR WILD HORSES, v jejíž úvodní sloce Bono zpívá: „Jsi nebezpečná, protože nevíš, co chceš/ nechala jsi mé srdce/ prázdné jako opuštěný dům/ ve kterém teď může začít strašit jakýkoliv duch.“ Tato slova představují dosti děsivý odkaz k veršům z Lukášova evangelia: „Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale když je nenalezne, řekne: ,Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.’ Přijde a nalezne jej vyčištěný a uklizený. Tu jde a přivede sedm jiných duchů, horších, než je sám, a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší než začátky.“ (12)
Podobný obraz se objevuje i v písničce ULTRA VIOLET (LIGHT MY WAY), jejíž textově nejsilnější část zní: „Ticho se vkrádá do domu/ ve kterém nikdo nemůže usnout/ myslím, že je to cena za lásku/ a vím, že není levná.“ Podle Bonova konstatování jde o píseň o žárlivosti a nevěře, ve které „láska zase zvedá svou ošklivou hlavu“. (13)
Téma milostného zápasu se špatným koncem Bono jako by dováděl k dokonalé tragice (či tragikomice?) v písni THE FLY, obsahující verš „člověk vystoupí na příkrou stěnu lásky a spadne, stejně jako moucha spadne ze zdi“. V „berlínském“ albu U2, nahrávaném krátce po pádu berlínské zdi, jako by se tak znovusjednocení Evropy stávalo spíš předzvěstí katastrofy než důvodem k radosti. (14) Milenci zde „budou dnes večer padat z nebe“, což připomíná evangelní proroctví o satanovi padajícím z nebe (15), a závěr textu „The Fly“ dokonce působí jako telefonický rozhovor, ve kterém muž volá své ženě z pekla… „ale tomu chlápkovi se tam líbí“. (16)
Ve srovnání s tímto závěrem působí skoro až optimisticky píseň TRYIN' TO THROW YOUR ARMS AROUD THE WORLD, představující příběh potácejícího se opilce, který „objímá svět“ nejspíš jen proto, že nemůže objímat milovanou ženu… I zde tedy láska přivádí člověka na scestí – a slova „Jak daleko můžeš jít, než ztratíš cestu zpět?“ nemusejí znamenat jen otázku, z jaké dálky lze ještě v opičce trefit zpátky domů, ale i varování před nebezpečím sejítí z duchovní cesty.
Varuje zde Bono své posluchače, anebo spíš sám sebe? Z písně ACROBAT, v níž zpívá „musím být akrobat, mluvit tak a jednat jinak“, by se mohlo zdát, že zpytuje svědomí především ve vztahu k vlastnímu duchovnímu pokrytectví. Obrací se v ní k dívce, na níž kdysi miloval její sny a oheň v její duši, ale od té doby se něco stalo. Tato dívka by mohla být symbolem církve, o níž Bono v písni vyznává, že se jí odcizil, ale zároveň cítí, že ji potřebuje.
V písni MYSTERIOUS WAYS Bono doporučuje „Johnnymu“, muži, který se vyhýbá vztahům se ženami (17), aby se šel projít se „sestřičkou Lunou“ a „vpustil její bledé světlo dovnitř, aby naplnilo jeho pokoj“. Spíše než o ženu zde zřejmě jde o o Ducha Božího, který je nejen v Bonově poetice, ale i v hebrejské Bibli ženského rodu (Ruah). Následuje totiž výzva Johnnymu, že by se měl „naučit klečet“.
Album Achtung Baby působivě uzavírá již zmíněná píseň LOVE IS BLINDNESS, která hovoří o lásce jako o „nebezpečné myšlence, která skoro dává smysl“. Nebezpečným a jen skoro smysl dávajícím představám, za jejichž příklady Bono v komentáři k této písni označuje komunismus či terorismus (18), mohou propadat jednotlivci i celá společenství. V osobní rovině zde Bono podle svých slov vypráví o „člověku, který klade nášlapnou minu, ale o několik let později na ni náhodou šlápne a jeho život je na kusy“. (19)
Steve Turner, autor monografií o duchovním hledání v populární hudbě i o U2, o Achtung Baby říká, že hudba z této desky vzbuzuje „pocity, jako když čtete některou z temných pasáží knihy Job nebo zvlášť bolestný Žalm“. (20) Není ale bolest lidí, kteří trpí jen kvůli vlastnímu kladení min, docela jiným příběhem než ryzí bolest Joba či žalmisty, související s jejich cestou do hlubin víry a smyslu života?
Tento článek bych rád věnoval bratru Dorrymu Majznerovi, se kterým jsem nedávno mohl sdílet následující myšlenku: Můžeme jen litovat toho, že ve svých životech netrpíme pro to, co za to stojí, ale kvůli hloupostem… (21) Po dlouhém poslouchání alba Achtung Baby a zamýšlení se nad jeho písněmi bych rád do této lítosti vnesl záblesk naděje, že i zdánlivě hloupé utrpení může být součástí cesty, vedoucí k cíli. Výše citovaný Bonův výrok o člověku, který si bezděky nastražil nášlapnou minu, dál pokračuje:
„Takoví lidé existují, schválně dělají věci, za které později těžce zaplatí. Trajektorie je zde ze všeho nejdůležitější. Pár centimetrů vedle – a raketa, kterou odpálíte, mine Mars a skončí na Venuši. Když máte štěstí – a já jsem ho měl –, zjistíte, že právě tam jste se vždycky chtěli dostat.“ (22)
Poznámky:
1) Chalíl Džibrán, Prorok. Zahrada prorokova, Praha: Vyšehrad, 1992, s. 113.
2) U2, Achtung Baby, Island Records, 1991. Tato deska byla v hlasování časopisu Rolling Stone z roku 2003 označena za 62. nejlepší album všech dob.
3) Bob Dylan, Time Out of Mind, Columbia, 1997. I tato deska se umístila ve výběru 500 nejlepších alb všech dob podle Rolling Stone (na 404. místě).
4) Steve Stockman, U2 Dál a dál: Duchovní cesta, Praha: Volvox globator, 2006, s. 82–83.
5) Tamtéž, s. 89.
6) Steve Turner, Touha po nebi: Rock'n'roll a hledání spásy, Praha: Návrat domů, 1997,s. 152.
7) Neil McCormick, U2 o U2: Bono; The Edge; Adam Clayton; Larry Mullen Jr.,Praha: Portál, 2007, s. 224.
8) Srov. Ondřej Štindl, „Achtung Baby je zwanzig years“, Lidové noviny, 23. 11. 2011, roč. 24, č. 273, s. 9.
9) Viz Matouš 28:20.
10) Neil McCormick, U2 o U2, s. 225–227.
11) 2. Královská 9:33.
12) Lukáš 11:24–26.
13) Neil McCormick, U2 o U2, s. 228.
14) Achtung Baby zde připomíná takřka ve stejné době nahrávané album Leonarda Cohena The Future (Columbia, 1992), v jehož titulní písni vypravěč volá „Vraťte mi berlínskou zeď!“ a říká: „Viděl jsem budoucnost: Je to vražda.“
15) „Viděl jsem, jak satan padá z nebe jako blesk.“ (Lukáš 10:18)
16) Neil McCormick, U2 o U2, s. 225.
17) Podle Bonova komentáře k této písni se album Achtung Baby mělo původně jmenovat Fear of Women (viz Neil McCormick, U2 o U2, s. 227).
18) Viz Neil McCormick, U2 o U2, s. 228.
19) Tamtéž, s. 228.
20) Steve Turner, Touha po nebi, s. 153.
21) Tj. utrpení se v životě nelze vyhnout, je však dobře trpět kvůli něčemu vznešenému.
22) Neil McCormick, U2 o U2, s. 228.
2024 ©