Bob Dylan, který za dva měsíce oslaví sedmdesátiny, je bezesporu jednou z nejvýznamnějších postav kulturních dějin posledního půlstoletí. Myslím, že v každém století se zrodí jen několik zcela originálních a mimořádně inspirujících i znepokojujících osobností na pomezí geniality a patologie, kteří (často za cenu excentrického a jiným lidem neznámými pokušeními a trýzněmi naplněného života) na svém poli otevřou lidstvu do té doby neznámé obzory.
Spiritualita těchto osobností zpravidla odpovídá „cestě nemocné duše“, kterou kdysi popsal zakladatel psychologie náboženství William James. Člověk s touto religiozitou „prochází pokušeními a svízelemi, trpí a má sklon k pesimismu a introvertovanosti“. (1) Jeho duchovní vývoj neprobíhá plynule, ale je spojen s dramatickými zkušenostmi a prožitky. Typický je pro něj zážitek obrácení, po kterém konečně nalézá v Bohu radost a pokoj. Avšak lidé s „nemocnou duší“ se napili „příliš hluboko z poháru hořkosti, než aby kdy mohli zapomenout, jak chutnala“. I když dosáhli naplnění, které ulomilo skutečný hrot jejich truchlivosti, „truchlivost se uchovala jako méně významný příměsek v srdci té víry, kterou byla přemožena“… (2)
Sám bych podle Jamese také patřil k typu „nemocné“ (nikoli „zdravé“) duše. Zde někde leží důvody toho, proč je pro mne duchovní cesta Boba Dylana, nádherným způsobem popsaná v jeho písních, tak důležitá. Objevil jsem ji před pěti lety (v době svého snad nejhoršího období „truchlivosti“) díky článku v Katolickém týdeníku, který mne upozornil na skutečnost, že Dylanovy písně jsou někdy zoufalým voláním („Myslíš, že se můžeš schovat, ale nikdy nejsi sám, zeptej se Lota, na co myslel, když se jeho žena proměnila v kámen. Trýzeň v mysli, Pane, trýzeň v mysli. Pane, sejmi ze mne tu trýzeň v mysli“) a jindy zase modlitbou („Otče noci, otče dne, otče, jenž odstraňuješ temnotu, otče, jenž učíš ptactvo létat, staviteli duhy na nebi, otče samoty a bolesti“). (3) Od té doby vím, jak se modlit s „trýzní v mysli“ a pocitem „samoty a bolesti“…
Když jsem o dva roky později na bigbloger.lidovky.cz začal s blogováním, můj první příspěvek patřil Dylanovu koncertu v Ostravě a druhý citované modlitbě k „Otci noci“. Věci z tehdejšího příspěvku zde již ale samozřejmě opakovat nebudu. Text písně „Father of Night“ patří sice v Dylanově tvorbě k nejjednodušším – neobjevuje se v něm pro Dylana tak typické prolínání různých významových rovin, umožňující v jiných jeho písních množství nejrůznějších interpretací takřka každého verše –, i tak však bohatě vydá na několik článků…
„Otče noci“ patří k písním, které Bob Dylan koncem šedesátých let napsal pro temnou hru básníka Archibalda MacLeishe „Scratch“. MacLeish vymyslel i název „Father of Night“. Z Dylanova spoluautorství však nakonec sešlo a písně napsané pro uvedenou hru pak vyšly na Dylanově albu „New Morning“. (4)
„Father of Night“ každopádně vznikl v době, kdy sice Žid Dylan ve svých písních běžně odkazoval i k Novému zákonu, avšak do jeho vyznání víry v Ježíše zbývalo ještě skoro deset let. Je tedy třeba považovat ji spíše za židovskou než za křesťanskou modlitbu. V obracení se k Bohu jako k Otci (v názvu a textu „Father of Night“ obsaženému celkem pětadvacetkrát!) se ovšem Židé a křesťané shodují. Stačí připomenout několik nádherných starozákonních modliteb: V Žalmech je obsažena invokace „Tys můj Otec, můj Bůh, moje spásná skála“ (5), prorok Jeremjáš učí Izrael volat „Můj Otče, tys byl vůdce mého mládí“ (6) a v knize Izajáš nalézáme vyznání „Hospodine, tys náš Otec, náš vykupitel odedávna, to je tvé jméno.“ (7) Také „křesťanský“ Otčenáš je de facto židovskou modlitbou a chasidská tradice zná vyprávění o modlitebníkovi, který se modlil „slovy“ va, va, va, va, va, va – a jeho vysvětlení znělo: „Dříve než se dítě naučí mluvit, vyráží jen zvuky la la la, které nechápe nikdo kromě rodičů, ti jim však rozumí. Bůh je náš Otec, který přesně rozumí tomu, co říkám…“ (8) Také „křesťanský“ Otčenáš je de facto židovskou modlitbou a Ježíšovo oslovení Boha výrazem „Abba“ (9) rabín Mark Stern vysvětluje takto:
„Abba je aramejské slovo a původně to bylo dětské oslovení otce vyjadřující příchylnost a lásku. V podstatě každá modlitba je vyznáním lásky k Bohu. Slova nejsou tak důležitá, jako to, co míní: Abba, nechci od tebe nic, chci tebe.“ (10)
Přesně takto lze chápat i smysl modlitby „Otče noci“: ani v „noci“ životní krize či v mystické „noci“, kterou popisují světci typu Jana od Kříže, modlitebník nemusí prosit o její ukončení a o jakékoliv Boží zásahy a dary, ale může prostě jen chtít Toho, který je stejně tak „Otcem dne“ jako „Otcem noci“. Rád bych v této souvislosti ocitoval mně velmi blízká slova z modlitby německé teoložky a psychoterapeutky Sabine Naegeliové:
„,Tvůj je den a Tvá je noc.’Jak často jsem se od dětství ta důvěrná slova večerní liturgie modlila bezmyšlenkovitě. Až dnes tuším jejich dosah, a jak jsou nosné…“ (11)
Dylanova píseň také zdůrazňuje ono střídání dne a noci, čímž odkazuje k biblickému textu o stvoření světa a člověka. (12) Je psána vznešeným jazykem Bible krále Jakuba a čtenář obeznámený s Písmem se při jejím poslechu setkává s důvěrně známými biblickými obrazy. Již citované oslovení Boha jako „stavitele duhy na nebi“ například odkazuje k duze jako znamení smlouvy mezi Hospodinem a Noemem, zahrnující všechny lidi a celé stvoření. (13)
Některé aluze mohou vyvstat pouze ve srovnání s anglickým překladem Bible a unikly snad dokonce i překladatelům Dylanových textů do češtiny. Ti přeložili verš „Father, who turneth the rivers and streams“ jako „otče, jenž dáváš směr řekám a potokům“. (14) Dylan zde však podle mého názoru naráží na žalmický verš o řece, která svými toky oblažuje město Boží – v Bibli krále Jakuba „There is a river, the streams whereof shall make glad the city of God“. (15)
Zdá se mi také, že v písni lze najít narážky na Žalm 18, jenž líčí zjevení Boha ve velkolepých přírodních jevech a obsahuje mj. i obraz Hospodina zahaleného do temných mraků na obloze (16); i zde je poněkud bezbarvé překládat Dylanův verš „/Father/ who shapeth the cloud up in the sky“ jen jako „/otče/ jenž tvaruješ oblaka“. (17)
Nesporná je podobnost celé písně s modlitbou tří jinochů v ohnivé peci z apokryfních přídavků ke knize Daniel, kde jsou „noci a dni“ vyzývány k chválení Pána (18) a také celá příroda je vnímána jako obraz chvály svého Tvůrce. Stejně je tomu i v písni „Father of Night“, jejíž autor vidí Stvořitele ve vysokých horách, v oblacích, v dešti, v zrní a pšenici, ve vzduchu a ve stromech, v ptácích schopných létat…
„Otče noci“ připomání volání starozákonního žalmisty, poznávajícího Boha ze zjevené Knihy i z knihy přírody a také z prožitků vlastních dnů a nocí – žalmisty, jehož modlitby jsou vrcholnou formou písní a velkou inspirací pro bezpočet básníků a zpěváků včetně Boba Dylana.
V roce 1976 – tedy několik let po vydání alba „New Morning“ a několik let před svou konverzí ke Kristu – Dylan v televizním rozhovoru odpovídal na otázku, jak si představuje Boha:
„Vidím Boha v sedmikrásce. Vidím Boha v noci ve větru a dešti. Stvoření vidím prostě všude. Nejvyšší formou písně je modlitba. Modlitba krále Davida, Šalomouna, kvílení kojota, dunění země…“ (19)
Poznámky:
1) Nils G. Holm, Úvod do psychologie náboženství, Praha: Portál, 1998, s. 102.
2) William James, Druhy náboženské zkušenosti, Praha: Melantrich, 1930, s. 137.
3) Jan Paulas, Biblická nit Boba Dylana: Písňové texty Boba Dylana vyšly konečně česky, Katolický týdeník, 22.–28. 8. 2006, roč. 17, č. 34, s. 8.
4) Bob Dylan, „New Morning“, Columbia 1970. – O vzniku alba a o Archiem MacLeishovi Dylan fascinujícím způsobem vypráví ve třetí kapitole prvního dílu své autobiografie (Bob Dylan, Kroniky, Praha: Argo, 2005, s. 103–135).
5) Žalm 89:27.
6) Jr 3:4.
7) Iz 64:16.
8) Horst Georg Pöhlmann – Mark Stern, Desatero v životě židů a křesťanů: Dialog ortodoxního rabína a křesťanského teologa, Praha: Vyšehrad, 2006, s. 71.
9) Marek 14:36.
10) Horst Georg Pöhlmann – Mark Stern, cit. dílo, s. 71.
11) Sabine Naegeliová, Noc je plná hvězd: Modlitby v temných chvílích, Brno: Cesta, 1999, s. 50.
12) Genesis 1:1–2:3.
13) Genesis 9:8–17.
14) Bob Dylan: Lyrics/Texty 1962–2001, přel. Gita Zbavitelová a Michal Bystrov, Praha: Kalich, 2007, s. 415.
15) The Bible: Authorized King James Version with Apocrypha, Oxford: Oxford University Press, 2008, s. 664 (Psalm 46:4).
16) Žalm 18:12. V King James Version (Psalm 18:11) „…about him were dark waters and thick clouds of the skies“.
17) Bob Dylan: Lyrics/Texty 1962–2001, s. 415.
18) Viz The Bible: Authorized King James Version, The Books Called Apokrypha, s. 173 (Song of the Three Children, verš 47).
19) Younger Than That Now: The Collected Interviews with Bob Dylan, New York: Thunder’s Mouth Press, s 104–105.
2024 ©