Když přemýšlím nad nějakým tíživým problémem - ať už osobním či společenským - často se mi stává, že mně začne v uších bzučet písnička, jejíž poselství se dané věci nějak dotýká. Tento článek měl být původně příspěvkem do diskuse o bratrech Mašínech, kterou nedávno znovu rozvířila smrt jejich spolubojovníka Milana Paumera. S ožehavým "mašínovským" tématem zabijáků a/nebo hrdinů jsem se dlouho potýkal. Až mi najednou v hlavě začal znít hlas Boba Dylana, zcela nezvykle doprovázený dětským sborem. Hlas zpívající píseň "They Killed Him".
Uvedená píseň je z Dylanova alba "Knocked Out Loaded" (Columbia 1986); jejím autorem však není Dylan, ale Kris Kristofferson. Její text začíná způsobem, připomínajícím pohádku ("Byl jednou jeden muž jménem Mahátma Gándhí..."), končí však zcela nepohádkově ("Můj Bože, oni ho zabili"). Tento konec, obsažený i v názvu písně, je vlastně refrénem, ukončujícím každou sloku.
V první sloce se zpívá o Gándhím, který viděl nejenom zlo kolem sebe, ale také to, že špatnými prostředky toto zlo nelze odstranit. Znal však svou povinnost a věděl, jakou cenu za ni bude muset zaplatit...
Ve druhé sloce je řeč o jiném muži, který se jmenoval Martin Luther King, pocházel z Atlanty ve státě Georgia a svým snem navždy rozhoupal zvony svobody. Byl dalším ze svatých mužů, kteří měli odvahu platit za svůj sen...
Ve třetí sloce se pak zpívá o jediném Synu Boha Všemohoucího jménem Ježíš Kristus, svatém Synu člověka, který byl zabit pro svou lásku, ale jehož příběh nikdy nekončí, i když my mu věčně nerozumíme...
A to je vlastně vše... Poselství Dylanovy (resp. Kristoffersonovy) písně by se dalo shrnout tak, že hrdinství nespočívá v boji a zabíjení druhých, ale v odvaze nechat se sám zabít - a že všichni lidé bez rozdílu víry a přesvědčení, kteří kdy proti zlu bojovali s láskou a bez násilí, ale zato s ochotou k sebeobětování, byli v tomto svém zápase spojeni s Kristem.
Vraťme se nyní k bratrům Mašínům. Mnoho našich politiků je dnes označuje za hrdiny; místopředseda Československé obce legionářské Alexander Beer, který je k posuzování hrdinství jistě oprávněnější než politikové, však říká: "Ocenění si zaslouží ti, co trpěli. Ne ti, co zabíjeli." V duchu písně "They Killed Him" by se dalo dodat, že ti, kteří trpěli, také ocenění opravdu dostávají - ne však pomíjivé ocenění z rukou politiků, ale věčné ocenění v příběhu, který nikdy nekončí. Vavřín z rukou Toho, který zemřel na kříži a dal každému lidskému utrpení smysl. Strážmistr Jaroslav Honzátko, jejž podřezal Ctirad Mašín, či účetní Josef Rošický, kterého zastřelil Josef Mašín, Mu ve chvíli své smrti byli zřejmě blíž než ti, kdo je zabili...
Závěrem ještě pár slov k již zmíněnému dětskému sboru v písni "They Killed Him". Pro dylanology je velkou záhadou, co Boba Dylana přimělo k jeho zařazení. To samozřejmě také nevím. Každopádně bych však rodičům či vychovatelům vřele doporučoval, aby dětem stavěli před oči právě hrdiny typu Mahátmy Gándhího a Martina Luthera Kinga (u nás třeba knížete Václava, Jana Husa či Milady Horákové, o kterých by se v uvedené písni mohlo zpívat také). Zabijácké hrdiny, ať už ty hollywoodské typu Ramba anebo reálné typu bratří Mašínů, bych naproti dětem jako kladné vzory rozhodně nenabízel...
2024 ©