Boy, první album U2

Z obalu desky „Boy“ (Chlapec), vydané před pětatřiceti lety, na nás bezelstně kouká klučina  s důvěřivýma, doširoka otevřenýma očima. Nemohu si pomoci, ale Bono Vox, nastávající pětapadesátník, je pro mne stále takovým klukem. Nikdy nedospěl do věku nedůvěry, pokrytectví, cynismu či neschopnosti úžasu… 

Bono alias Paul David Hewson o dni svého příchodu na svět před pětapadesáti lety říká: „Narodil jsem se 10. května 1960. Myslím, že jsem o tom napsal píseň: ,One dull morning woke the world with bawling, they were so glad, I was so sad.’ Není to bůhvíjaký rým, ale tak jsem ho napsal.“ (1)

Citované verše pocházejí z písně „Out Of Control“ (Mimo kontrolu) z alba „Boy“. Po formální stránce jsou možná poněkud začátečnické, rozhodně však nejsou povrchní. Básník v nich pláč novorozence vnímá jako výraz existenciálního smutku člověka vrženého do tohoto světa, připomínajícího slzavé údolí. Světa, v němž jsme podle biblického obrazu po ztrátě ráje prvotním hříchem vydáni na pospas mocnostem, které nemůžeme mít „pod kontrolou“.

Paul Hewson tragiku tohoto světa poprvé naplno poznal ve svých čtrnácti letech, kdy byl konfrontován s náhlou ztrátou matky. I tato zkušenost se odráží v „Out of Control“ i v dalších písních alba „Boy“. To se zrodilo v roce 1980, poté, co se Bono na nekonfesní, ale s křesťanským duchem spojené střední škole Mount Temple setkal s Larrym Mullenem mladším, Adamem Claytonem a Davem Evansem alias The Edgem, z nichž se posléze stali bubeník, basák a kytarista skupiny U2.  Booklet alba „Boy“ výstižně konstatuje, že The Edge, Larry a Adam od této doby už nikdy nepřestanou „být ozvěnou, objasněním nebo inspirací Bonova nesmírně anti-cynického hledání pravdy, smyslu a metafyzické cesty“. (2)

„Boy“ jako prvotina U2 samozřejmě ještě nemohl být jejich vrcholnou deskou. Už na ní ale pozdější slavní rockeři byli sami sebou. „Boy zářil originalitou. Producent Steve Lillywhite vytěžil z příslibu prvních singlů maximum. Základem byl zvonivý zvuk kytary vykouzlený z levného kytarového efektu Memory Man, který The Edgeovi koupil Bono. Na tomto zvuku U2 postavili desku a dalo by se říci, že i kariéru. Boy bylo energické, vášnivé, temperamentní album. Vyvolává atmosféru neklidného hledání, což je dokonalá metafora dospívání, s nímž se snaží vypořádat i texty, a která se stala poznávacím zanemním, jež U2 provázelo i v mužném věku.“ (3)

Dokonalou metaforou dospívání je především píseň „Twilight“ (Soumrak), v níž se Bono podle vlastních slov zabýval „šedou oblastí dospívání, zónou soumraku, kde proti sobě v šeru stojí bývalý kluk a budoucí muž“. Jde o píseň o zmatku, bolesti i občasném nadšení, jež jsou s oním mezním stavem spojeny. „Jestli někdy nějaký kytarista dokázal tyto pocity zachytit a prohnat je zesilovačem, byl to The Edge. V tom spočívá podstata alba Boy.“ (4)

Další písně alba, z nichž byl rád zmínil „The Ocean“ (Oceán) a „A Day Without Me“ (Den beze mne), jsou neméně „bezprostřední konfrontací mladého muže s okolním světem. Dívat se životu přímo do očí se pro Bonovo textařství stalo příznačným.“ (5)

Kratičká „The Ocean“ je žánrovým obrázkem dospívajícího mládence osaměle stojícího na břehu moře s pocitem, že mu svět leží u nohou. Začíná nepřeložitelnou slovní hříčkou („A picture in grey / Dorian Grey“), po níž následují slova typu „připadal jsem si jako hvězda a myslel jsem si, že to svět může dotáhnout daleko, bude-li naslouchat tomu, co si myslím“. Jde o pozoruhodně sebeironický portrét teenagera snícího o tom, jak změní svět. Současně se zde ale objevuje i pro Bonovo textařství velmi typická biblická narážka: obraz nohou omývaných mořem lze chápat jako odkaz k známému velikonočnímu výjevu, v němž Kristus umývá nohy apoštolům. (6)

Následující skladba „A Day Without Me“ na první pohled představuje protipól výše zmíněné  mladické euforie v podobě neméně povrchní deprese. Začíná zmínkou o „sesuvu půdy v mém egu“ a pokračuje slovy o světě „beze mě“, který po odchodu svého domnělého hrdiny žádnou ztrátu nepocítí. Sebevraždou, na kterou zřejmě text naráží (Bono jej napsal poté, co se o sebevraždu pokusil známý jednoho jeho přítele), člověk může zničit sám sebe, rozhodně však ne změnit okolní svět. „A Day Without Me“ lze chápat jako píseň o duševním zhroucení coby protikladu sebejisté euforie z předešlé skladby, ve skutečnosti se v ní ale objevuje i něco podstatně hlubšího. Poprvé, ale zdaleka ne naposledy zde Bono ve svých textech odkazuje k cíli duchovní cesty v podobě vzdání se vlastního ega či překročení sebe sama.

Texty všech dalších písní z alba „Boy“ v této stručné připomínce první desky U2 a Bonových půlkulatých narozenin rozebírat nebudu; většinu z nich už U2 na svých koncertech dávno nehrají. To však rozhodně neplatí o písni „I Will Follow“ (Budu následovat), které je naopak třeba věnovat zvláštní pozornost.

„I Will Follow“ je píseň plná hluboké bolesti i obrovské touhy.  Objevují se v ní na albu „Boy“ obvyklé narážky na zmatky dospívání a na ztrátu matky. Bezesporu odkazuje k bezpodmínečné mateřské lásce k dítěti, kterou lze chápat i jako obraz Boží lásky k nám hříšníkům. Ústřední verš písně říká: „Byl jsem ztracen, a jsem /znovu/ nalezen.“ Zde se nepochybně jedná o narážku na biblické podobenství o ztraceném a znovunalezeném synu. (7) Refrén písně by se dal chápat jako odkaz k příběhu ze starozákonní knihy Rút, v níž pohanka Rút říká své židovské tchyni, že ji bude následovat, kamkoliv půjde, aby se tak Hospodin stal i jejím Bohem. (8) Celá skladba je však  především odkazem k následování Krista, ústřednímu tématu evangelií a celého křesťanství. (9)

Zatímco jiné písně z alba „Boy“ se z repertoáru U2 postupně vytrácely, „I Will Follow“ naopak patří ke skladbám, které na koncertech irských rockerů zaznívají nejčastěji. „Kapela už tuto píseň hrála snad tisíckrát a pořád zůstává stálicí jejích živých vystoupení. Když si poslechnete I Will Follow, jak ji zahrála na turné Elevation v roce 2001 v Bostonu (kde předtím hráli v prosinci 1980 jeden ze svých klíčových amerických koncertů), uslyšíte, že ta píseň je pořád prostě nádherná. Během mezihry, kdy Edgeova zvonivá kytara promění celou arénu v katedrálu, nastoupí Bono se svou improvizací, která se proplétá mezi zvonivými harmoniemi: „Edge, rozezni ty zvony naplno… Bostone, zvedni mě na ramena. Pojďme spolu až na to místo, které se nedá překonat… Ráj… Ať znějí zvony. Zvony, které se nikdy neoposlouchají.“ (10)

Poznámky:

1) Neil McCormick, U2 o U2: Bono, The Edge, Adam Clayton, Larry Mullen Jr., Praha: Portál, 2007, s. 15.

2) Paul Morley v bookletu reedice alba Boy, Universal-Island Records, 2008.

3) Steve Stockman, U2 Dál a dál: Duchovní cesta, Praha: Volvox globator, 2006, s. 19.

4) Tamtéž, s. 19.

5) Tamtéž, s. 20.

6) Janovo evangelium 13:1–17.

7) Srov. Lukášovo evangelium 15:24.

8) Ruth 1:16. – Bono má velmi kladný vztah k židovství, který by se dal chápat jako vděčnost „pohanokřesťana“, který se směl skrze Krista připojit k Izraeli.

9) Viz např. Dietrich Bonhoeffer, Následování, Praha: Kalich, 1962.

10) Greg Garrett, Evangelium podle U2: Opři se o mě, Praha: Biblion, 2014, s. 48.