„Jeden Žid se modlí v katolickém kostele. Tu k němu přijde farář a říká mu: ,Příteli, já tě přece znám z vesnice. Vím, že jsi Žid.’ Žid zvedne hlavu a zeptá se: ,No a co?’ Načež mu farář odpoví: ,Vy přece máte vlastní dům Boží – synagogu. Proč se nemodlíš tam?’ Tu Žid vstane, jde k oltáři, podívá se vzhůru a řekne: ,Ježíši, pojď, jdeme odtud pryč, my Židé jsme tady nežádoucí.’“ (1)
Tímto vtípkem začínám svůj příspěvek pro případ, že by se snad někdo podivoval nad skutečností, že se v písni kanadského Žida Leonarda Cohena Suzanne ocitne v katolickém kostele a bude se v ní setkávat s obrazy z evangelií.
Křesťanské obrazy v Cohenově písni souvisí i s jeho rodným městem Montréalem, o kterém kdysi Leonard v jedné ze svých svérázných básní napsal: „My, kteří k tomuto městu patříme, jsme nikdy neopustili Církev. Židé náleží k Církvi stejně jako ke sněhu. I ti nejradikálnější ateističtí odpadlíci z Québecké strany patří k Církvi. Veškerá montréalská architektura je architekturou Církve…“ (2)
„Suzanne jsem napsal v Montréalu,“ říká Leonard Cohen. „Pracoval jsem na melodii i na celém tom nápadu. Ta místa, která se tam popisují, se nacházejí kolem kostela Notre Dame de Bon Secours, který stojí na konci ulice. Tenhle pocit v té písničce je, tyto budovy, řeka svatého Vavřince…“ (3)
Scenérii těchto míst přesně takovou, jak je v písni popisována, Cohen objevil díky Suzanne Vaillancourtové, profesionální tanečnici a manželce montréalského sochaře Armanda Vaillancourta, která jej pozvala k sobě do bytu s výhledem na řeku a kostel a nabídla mu čaj a pomeranče přivezené až z Číny. „A čistotu té chvíle nezkalila žádná tělesnost a ta písnička je její téměř reportážní záznam.“ (4)
O tom všem se zpívá v první sloce Suzanne, kterou uzavírá refrén s verši „A víš, že ti může důvěřovat / neboť ses dotkl jejího dokonalého těla svou myslí“. (5) V rozhovoru s Harrym Raskym Cohen poznamenává, že Suzanne se v písni „pochopitelně stává Matkou Boží u přístavu. Notre Dame de Bon Secours, Matka Boží Pomocná, je její kostel, který tam už stojí. Ale Suzanne se stává ztělesněním toho kostela pro námořníky… Uvnitř kostela jsou zavěšené modely lodí. Je to kostel obrácený průčelím k řece a žehnalo se v něm námořníkům před plavbou.“ (6)
Druhá sloka začíná slovy „A Ježíš byl námořník / když kráčel po vodě“, pokračuje obrazem Ukřižovaného, shlížejícího z osamělé dřevěné strážní věže, a vrcholí konstatováním, že spatřit Jej může jen ten, kdo se topí. Tento verš odkazuje k evangelním perikopám o tom, jak Kristus utišil bouři na moři ve chvíli, kdy se vyděšení učedníci na lodi třásli strachem, a o Ježíši kráčejícím po moři, kterému se Petr vydal po vodách vstříc, ale pak se začal topit a zděšeně vykřikl: „Pane, zachraň mne!“ (7)
Za zmínku jistě stojí skutečnost, že bývalý americký prezident, baptistický kazatel James Carter, ve své duchovní autobiografii Život ve víře odkazuje právě k textu Suzanne slovy: „Víru je třeba založit na touze věřit. V písni Leonarda Cohena o Kristovi chodícím po vodní hladině se zpívá, že ,spatřit ho může jen ten, kdo se topí’. Když jim v bouři hrozila smrt, učedníci si přáli věřit.“ (8)
V refrénu za druhou slokou Cohen o Ježíši zpívá „A doufáš, že mu snad budeš důvěřovat / neboť se dotkl tvého dokonalého těla svou myslí“. Píseň pak uzavírá třetí sloka, ve které se opět hovoří o Suzanne, jež vypravěče bere za ruku a odvádí jej k řece, ke kostelu Matky Boží u přístavu, ve kterou se – jak již bylo řečeno – symbolicky proměňuje.
Závěrem je ještě nutné konstatovat, že právě Suzanne udělala ze svého autora světoznámého zpěváka. Leonard Cohen sice už v letech 1956 a 1961 vydal básnické sbírky Porovnejme si mytologie a Kořenka Země, teprve v následujícím období však začal během pobytu na řeckém ostrově Hydra své básně zhudebňovat s kytarou. „Nepřestal být básníkem, pouze se přimkl k homérské ústní tradici těch, kteří své obrazy veřejně zpívají.“ (9) Po návratu z Řecka se pak prostřednictvím montréalské rodačky Mary Martinové, která byla asistentkou Dylanova manažera Alberta Grossmana, setkal s americkou písničkářkou Judy Collinsovou a přezpíval jí několik svých skladeb:
„Žádná z nich se jí nelíbila, řekla mu ale, aby jí zavolal, až bude mít další. Později jí z Montréalu zazpíval do telefonu Suzanne a ona ji okamžitě nahrála na své album In My Life… V říjnu 1967 dosáhla ,Suzanne’, nazpívaná hercem Noelem Harrisonem, šestapadesátého místa v žebříčku singlů.“ (10)
Umělecký a programový agent hudebního vydavatelství Columbia John Hammond, zastupující mj. Boba Dylana, slyšel Suzanne na demonahrávce alba In My Life a okamžitě Cohenovi nabídl smlouvu. „Vycházel přitom z myšlenky, že když zpěvák jako Dylan mohl získat věhlas básníka, může se básník jako Cohen etablovat jako zpěvák.“ (11)
„Než jsem se nadál“, říká Leonard Cohen, „byl jsem najednou ve studiu a nahrával vlastní desku.“ (12) Album Songs of Leonard Cohen se Suzanne coby Cohenovým prvním hitem vzniklo ve stejném roce 1967, kdy Leonardův „bratr“ Bob Dylan (13) vydal desku John Wesley Harding s písní All Along the Watchtower, o které už jsem na tomto blogu psal. Obě slavné písně jsou v mých očích sestrami. Jak v textu Suzanne, tak i v textu All Along the Watchtower se totiž prolíná obraz strážní věže s obrazem kříže.
Poznámky:
1) Dina a Leonie Spiegelovy, Oblíbené židovské anekdoty, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2010, s. 19.
2) Harry Rasky, Píseň Leonarda Cohena, Praha: Volvox Globator, 2009, s. 67.
3) Tamtéž, s. 97.
4) Tamtéž, s. 97.
5) Úryvky z anglického textu textu Suzanne (Leonard Cohen, Stranger Music: Selected Poems and Songs, London: Jonathan Cape, 1995, s. 95–96) překládám sám s částečným kritickým přihlédnutím k velmi problematickému překladu Ladislava Šenkyříka (Harry Rasky, Píseň Leonarda Cohena, 97–99).
6) Harry Rasky, Píseň Leonarda Cohena, s. 97.
7) Matouš 8:23–27 a 14:22–33.
8) Jimmy Carter, Život ve víře: Vzpomínky a zkušenosti, Praha: Pragma, 1997, s. 37.
9) Pavel Klusák, 101 největších alb pop-music (od Elvise k Radiohead), Praha: Albatros, 2006, s. 39.
10) Ira Nadel, Leonard Cohen: Život v umění, Olomouc: Votobia, 1995, s. 95.
11) Tamtéž, s. 95.
12) Harry Rasky, Píseň Leonarda Cohena, s. 72.
13) Leonard Cohen říká: „Já považuju Boba Dylana za svého bratra. Cítím, že oba děláme totéž.“ (Harry Rasky, Píseň Leonarda Cohena, s. 114).
2024 ©