Ve světě populární hudby rozhodně není pravidlem, že by díla nejkrásnější a nejhlubší byla zároveň také nejpopulárnějšími. V případě mystické písně Leonarda Cohena, inspirované verši středověkého muslimského básníka Rúmího, tomu tak ale proti všemu očekávání je. Cohenův přítel Harry Rasky o zpěvákově evropském turné z konce sedmdesátých let píše: „Leonard byl vyzbrojen vědomím, že jeho fascinující píseň Hosté (The Guests) se vyšplhala na nejvyšší příčku žebříčků. Leonard sám prohlásil, že mu připadá divné, aby se v podstatě náboženská písnička vycházející z perské básně z třináctého století stala nejprodávanější populární melodií. A tak svůj pařížský koncert zahájil Hosty…“ (1)
Hosté představují úvodní píseň alba Recent Songs z roku 1979, kterým začíná nové období Cohenovy tvůrčí dráhy – období, v němž se zpěvák „vrací ke svým židovským kořenům, což ovšem paradoxně znamená otevřenost vůči různým náboženským vlivům“. (2) Písně z alba Recent Songs představují fascinující dialog mezi židovskou, islámskou, katolickou a zenbuddhistickou spiritualitou. Uvedená deska obsahuje mj. mariánskou píseň Our Lady of Solitude a na jejím obalu Cohen děkuje jak svému učiteli zenu Joshuovi Sasakimu, tak i své nedávno zemřelé matce, která jej krátce před svou smrtí nasměrovala zpět k židovským duchovním písním, a rovněž již zemřelému Robertu Hershornovi, který ho seznámil s knihami starých perských básníků Attára a Rúmího. (3)
V roce vydání Recent Songs Cohen také Harrymu Raskymu výslovně řekl o vlivu, který na něj měl Rúmí při psaní Hostů. A po vyjítí alba Field Commander Cohen (2001), obsahujícího živé nahrávky z evropského turné z roku 1979, zpěvák opakovaně vyjádřil své díky Rúmímu. (4)
Na duchovní a umělecké inspiraci, kterou Žid Cohen nalezl u muslima Rúmího, není nic překvapujícího. Džaláluddín Rúmí (1207–1273), král perských mystiků a zakladatel řádu „vířících dervišů“, nalézajících Boha prostřednictvím tance a hudby, o tomto řádu sám řekl: „Dvaasedmdesát sekt od nás uslyší svá vlastní tajemství. Jsme jako flétna, která v jediné tónině ladí se dvěma sty náboženstvími.“ (5) Rúmího spiritualita už za jeho života byla a dodnes zůstala inspirací i pro bezpočet Židů, křesťanů a dalších nemuslimů. Jen v málokterém uměleckém díle se však tato inspirace dočkala tak krásného vyjádření jako v Cohenových Hostech.
Leonard Cohen sám uvádí, že perská poesie ovlivnila nejen jeho texty, ale i hudbu. V písni The Guests je jeho podmanivý hlas působivě doprovázen zpěvačkou Jennifer Warnesovou, baskytaristou Abrahamem Laborielem, varhaníkem Randym Waldmanem, houslistou Raffim Hakopianem a především hráčem na oud Johnem Bilezikjianem, jehož part zpěvák vůbec nearanžoval, ale nechal mu prostor k sebevyjádření. (6)
Kolem Hostů se v podstatě točí celá Píseň Leonarda Cohena, film Harryho Raskyho o Cohenově evropském turné z roku 1979, později přepracovaný i do knižní podoby. Cohen v ní vypráví, že Hosty zařadil na úvod desky Recent Songs hlavně proto, že lidé, kterým toto album pouštěl, z ní byli nadšení, ale také „proto, že celé album dobře definuje. Přicházejí zkrátka hosté a potom na zbytku alba každý z těch hostů vypráví o svém vlastním postoji a ze svého úhlu pohledu. A to prochází celým albem, na druhou stranu a až do konce. Jako by každý z hostů vyprávěl svůj příběh.“ (7) Na Raskyho otázku, jak celá píseň vznikla, Leonard Cohen v knize odpovídá:
„Perský básník Rúmí používá téma hostů často. Slavnost, hostina a hosté. Mluvit o tom prvotním impulzu jako o nápadu na začátek písně není podle mého možné. Tohle má ještě do písničky daleko, rozumíš. Mohl bych tu píseň popsat a rozebrat, ale nebude to s ní mít nic společného. Mohlo by to být o nějaké duši přicházející do našeho světa… ta duše podle všeho přichází na hostinu, je to nějaká slavnost, hoduje se. Odvolává se to na zkušenost s pohostinností světa. Duše jí nedosahuje, cítí se osamělá. Je to obecná zkušenost. Duše se cítí ztracená. Klopýtá a postává v ústraní večírku. Pokud je její snaha opravdová nebo jestliže se k hledajícímu hostu obrátí soucit hostitele, pak se vnitřní zábrany rozletí a on se najednou ocitne, ta duše se ocitne u hodovního stolu, třebaže nikdo netuší, kam noc se ubírá, a nikdo vlastně nechápe mechanismus té milosti, jen ji všichni občas zažíváme.“ (8)
Cohen zde naráží na refrén písně, ve kterém se zpívá: „A nikdo netuší, kam noc se ubírá / a nikdo netuší, proč víno proudem teče / ach lásko, potřebuji tě, potřebuji tě, potřebuji tě / nyní tě potřebuji.“ Podobně jako v řadě jiných písní Leonarda Cohena – a v celé perské mystické poesii – se zde za zdánlivým vzýváním milované ženy či erotické lásky ve skutečnosti skrývá obracení se k Bohu, k božské lásce. V poesii Džaláluddína Rúmího a dalších islámských mystiků hovor o lásce označuje vztah mezi člověkem a Bohem. Víno symbolizuje Boží lásku a je spojováno s vyšším řádem, opojením a bytím v Boží milosti. (9)
Rúmího a jeho vířící derviše v písni připomíná i sloka začínající slovy „a ti, kteří tančí, začnou tančit“. Zde se jedná o díkůvzdání, které přirozeně může mít různé formy. Harry Rasky v Písni Leonarda Cohena ve spojení s texem této sloky říká:
„Toužím po chvíli, kdy si Leonard a já, hledající duše, budeme moct přes sebe přehodit modlitební šály a modlit se, ano, společně si hebrejsky zazpívat: Modech ani lefanecha – Bože, děkuji ti za nový den, v kterém se mohu učit, hrát si a smát se… ,A ti, kteří tančí, začnou tančit / ti, kteří pláčí, začnou / a ti, kteří jsou upřímně v koncích / se ztrácejí zas a znovu.’“ (10)
Na jiném místě Hostů se tato sloka objevuje ve znění: „A ti, kteří tančí, začnou tančit / a ti, kteří pláčí, začnou / tak vítejte, vítejte, volá hlas / jen ať všichni mí hosté jdou dál!“ A Cohenova píseň v překrásných obrazech znovu a znovu popisuje, jak jsou ztrápené lidské duše přijaty a vykoupeny Boží milostí: „A zničehonic pochodně vzplanou / vnitřní dveře se rozletí / jeden za druhým přicházejí / každý nese své trápení.“
Jako každý opravdu velký básnický text se ovšem i Cohenova skladba vyznačuje prolínáním různých významových rovin a bohatstvím možných interpretací. Hosté, kteří „jeden za druhým přicházejí“, mohou být chápáni také jako emoce, které stále naplňují lidskou mysl. Džaláluddín Rúmí ve své básni Dům pro hosty mluví o radosti, depresi, zlobě a mnoha dalších emocích, které má člověk „pobaveně uvítat u dveří a pozvat dál“, protože mu všechny mohou posloužit jako „průvodci poslaní z druhé strany“. Také zenový buddhismus, který Leonard Cohen od počátku sedmdesátých let praktikuje, člověka učí všechny emoce přivítat, obejmout a potom je nechat odejít. (11)
V Rúmího i Cohenově symbolice by však „domem pro hosty“ mohl být i dům, do kterého vstupujeme v okamžiku své smrti. Pro Džaláluddína Rúmího byla smrt mystickým sňatkem s Milovaným a odchodem „do hospody Věčnosti“. (12) Leonard Cohen zase v jedné ze svých nejznámějších písní (Who by Fire?) popisuje různé způsoby odchodu z tohoto slzavého údolí jako cestu k Tomu, který nás volá k Sobě. Jedna ze slok písně The Guests hovoří o hostině, na níž hosté dostávají „svůj sladký pokrm“. Křesťanskému čtenáři či posluchači se tyto obrazy nemohou nespojovat s domem Ježíšova Otce, ve kterém „je mnoho příbytků“ (13), a s příslibem hostiny, při níž se služebníci promění v hosty, které jejich pán „posadí ke stolu a sám je bude obsluhovat“. (14)
(Tento článek věnuji Karlu Tesařovi, díky kterému jsem mohl objevit jak Džaláluddína Rúmího, tak i Leonarda Cohena.)
Poznámky:
1) Harry Rasky, Píseň Leonarda Cohena, Praha: Volvox globator, 2009, s. 116.
2) Jakub Guziur, Cizincovy písně, Aluze, 2003, roč. 7, č. 3, s. 159.
3) Leonard Cohen, Recent Songs, Columbia 1979.
4) Viz Lover, Lover, Lover & Rumi [online], dostupné z URL: www.leonardcohenforum.com/viewtopic.php?f=9&t=17213 [cit. 2010-11-18].
5) Eva de Vitray-Meyerovitch, Rúmí a súfismus: Úvod do islámské mystiky, Bratislava: CAD Press, 1993, s. 49.
6) Viz Harry Rasky, op. cit., s. 109.
7) Tamtéž, s. 109–110.
8) Tamtéž, s. 90.
9) Luboš Kropáček, Súfismus: Dějiny islámské mystiky, Praha: Vyšehrad, 2008, s. 103.
10) Harry Rasky, op. cit., s. 133.
11) Viz Lover, Lover, Lover & Rumi, op. cit.
12) Eva de Vitray-Meyerovitch, op. cit., s. 21.
13) Janovo evangelium 14:2.
14) Lukášovo evangelium 12:37.
2024 ©