Modern Times III: Spirit on the Water & Ain’t Talkin’

Napsal Vít Machálek (») 17. 4. v kategorii Hudba, přečteno: 142×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online

Můj dnešní (před)velikonoční příspěvek bude patřit – tak jako téměř všechna má zamyšlení nad písněmi Boba Dylana – současně do hudební rubriky i do rubriky biblických meditací. Bude věnován skladbám „Spirit on the Water“ a „Ain’t Talkin’“, druhé a desáté písni Dylanova velkolepého alba Modern Times z roku 2006, které v mých očích patří k sobě jako umělecké zpracování dramatu Stvoření, Pádu a Vykoupení. 

Nejprve však musím vyjádřit radost a vděčnost nad Knihou roku 2018, kterou je pro mne trojsvazkové vydání všech Dylanových písňových textů z let 1961–2012 s českými překlady Gity Zbavitelové. (1) Není jen doplněnou reedicí minulého dvojjazyčného vydání Dylanových textů dovedenou do roku 2001. (2) Originální texty jsou v ní revidovány samotným Dylanem do podoby, v jaké své písně zpívá v současné době, a také české překlady byly v řadě případů oproti minulému vydání korigovány. V některých, byť ovšem zase ne ve všech případech (což by snad ani nebylo v lidských silách), se v nich teď překladatelce dodatečně podařilo objevit v písních obsažené biblické odkazy. (3)

Bob Dylan je mesiánský Žid, v jehož duchovním světě hrají velkou roli mesiánská proroctví  hebrejských Písem. Ve spojení s albem Modern Times obzvláště myslím hned na první z nich, v křesťanské terminologii známé jako prótoevangelium z knihy Genesis: „I řekl Hospodin Bůh hadovi: […] Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ (4) Rozdrcená pata Mesiáše, svým utrpením přemáhajícího hřích, k němuž had-ďábel svedl lidské pokolení, je pro mne ústředním obrazem písně „Ain’t Talkin’“.

Píseň „Spirit on the Water“ již svým názvem také odkazuje ke knize Genesis, i když otrocky (či věrně) přesný překlad Gity Zbavitelové to bohužel českému čtenáři a posluchači v tomto případě asi vnímat neumožní. Píseň v něm začíná slovy „Duch na vodě/ temnota na tváři hlubiny“ (5), i když lepší česká verze by mohla znít „Duch nad vodami/ nad propastí tma“, aby byl zřejmější odkaz k začátku biblického vyprávění o stvoření světa. (6)

„Spirit on the Water“ a „Ain’t Talkin’“ vnímám jako dvoji velice silnou měleckou výpověď o lidské touze poznamenané Pádem a potřebující Vykoupení, což je vlastně ústřední téma celé tvorby Boba Dylana. Ve „Spirit on the Water“ jde o milostné vyznání, které by se však dalo vnímat jako vyznání padlého Adama či bratrovraha Kaina po ztrátě ráje, po níž už může jen zoufale toužit po ztraceném domově. V „Ain’t Talkin’“ je to pak sám Kristus, kdo nejprve za cenu utrpení kříže přichází „pomstít smrt otce“, tj. smrt našeho otce Adama v důsledku hříchu, a po svém zmrtvýchvstání se pak u prázdného hrobu setkává s Marií Magdalskou, ztělesňující onu věčnou, ale od Pádu zraněnou a nenaplněnou lidskou lásku a touhu.

Papež František jednou ve své tříkrálové promluvě o třech mudrcích přicházejících z Východu do Betléma poklonit se narozenému židovskému Králi – což je téma pochopitelně také velmi blízké Bobu Dylanovi (7), podobně jako téma horizontu, za nímž leží cíl naší touhy (8) – řekl:

„Jak správně konstatoval jeden církevní otec, mudrci se nedali na cestu proto, že viděli hvězdu, nýbrž uviděli hvězdu, protože byli na cestě. Měli srdce otevřené horizontu a mohli spatřit, co jim ukazovalo nebe, protože v sobě měli touhu, která je hnala. Mudrci tak představují portrét věřícího, tedy člověka, kterému se stýská po Bohu a který cítí, že mu chybí domov, nebeská vlast. Jsou obrazem všech těch lidí, kteří si ve svém životě nedali umrtvit srdce. Svatý stesk po Bohu […] zakoušela také Marie Magdaléna onoho nedělního rána, když se ubírala ke hrobu, kde ji potkal vzkříšený Mistr.“ (9)

Celé album Modern Times – ale na prvním místě píseň „Spirit on the Water“ – vnímám jako nesmírně silné vyjádření této touhy. Podobně jako Leonard Cohen, i Bob Dylan zpívá především o lásce, přičemž téměř nikdy nelze tvrdit, že by jeho milostné písně nebyly zároveň i písněmi duchovními. „Spirit on the Water“ je v tomto ohledu obzvlášť mistrovskou skladbou, v níž všechny verše, které se zdají být jen banálními milostnými frázemi, při pozornějším poslechu nabývají hlubšího významu. Nejde přitom jen o to, že touha muže po ženě neustále odkazuje zároveň i k touze člověka po Bohu, ale současně i o teologicky hlubokou výpověď o lidském hříchu, v jehož důsledku je láska mezi mužem a ženou i mezi člověkem a Bohem láskou zraněnou.

Biblické aluze jdou už v názvu písně a v jejím prvním verši ještě dál než k hříchu Adama a Evy, totiž k již zmíněnému stvoření světa. které se zároveň v textu první sloky ihned prolíná s oslovením vypravěčovy milé, „bejby“ (kterou ovšem ve světě dylanovek nezřídka bývá např. i Amerika či Dylanovo publikum): „Duch nad vodami/ nad propastí tma/ přemýšlím o tobě, bejby/ sotva mohu spát.“ To vše se poněkud klamně pojí s jako motýl lehkou, takřka tančící hudbou a s „líbezným začátkem hraným  v akordech A E A E D A D E A… Člověk nemusí být muzikant, aby jej slyšel a zapamatoval si jej.“ (10)

„Sprit on the Water“ je dlouhá skladba, která má neméně než dvacet slok – podobně jako „Ain’t Talkin’“, které má „devět slok a devět řekněmě refrénů. Je evidentní, že [Dylan] má co říct.“ (11) V knižním vydání Dylanových textů ovšem píseň „Spirit on the Water“ není rozdělena do slok, ale jen do jakýchsi čtyř „kapitol“.

Z první z nich jsem již citoval. Druhá začíná výmluvnými slovy o nevysvětlitelném „zdroji té skryté bolesti“, tj. už zmíněné bolestné touhy po ztraceném ráji. Na začátku třetí zaznívá vyznání: „Když jsi se mnou, jsem tisíckrát šťastnější, než bych kdy mohl být schopen vyjádřit slovy.“

Zklamání však představuje skutečnost, že oněch „kapitol“ by správně mělo být pět. V knižním vydání žel oproti originální verzi písně z alba Modern Times několik slok mezi třetí a závěrečnou částí vypadlo – včetně důležitých veršů o hlasu, který vypravěče volá z důvěrně známého svatého místa, a o tom, že „s tebou bych klidně mohl žít na věky“. Z poslední části je ovšem zřejmé, že podmínka této podmiňovací věty ve skutečnosti nebyla splněna, protože vypravěč (zde zřejmě Kain) „se už nemůže vrátit do ráje“, protože se v něm dopustil vraždy.

Biblická dějeprava, ve „Spirit on the Water“ začínající stvořením světa a pokračující Pádem a vraždou, je dovedena až do konce v „Ain’t Talkin’“, odkazujícím ke Kristově křížové cestě, Golgotě, zmrtýchvstání, nanebevstoupení a druhému příchodu.

I text „Ain’t Talkin’“ je v knižním vydání mírně zkrácený (jde v něm zřejmě o koncertní verze jednotlivých písní, v řadě případů kratší oproti verzím ze studiových nahrávek), krácení však není nijak zásadní a nic nemění na neuvěřitelné síle této skladby. Její rámec tvoří na začátku a v záverečné části dvojí obraz „mystické zahrady“, současně odkazující jak ke ztracenému (a Kristem znovuzískanému) ráji zahrady Eden, tak ke Getsemanské zahradě.

V již zmíněné druhé verzi tohoto obrazu přichází Marie Magdalská v nedělním jitru k prázdnému hrobu, ve kterém marně hledá svého Milovaného, a slyší zvěst o tom, že v hrobě nikdo není a zahradník odešel. (12)

V jeho první verzi, na úplném začátku písně, vypravěč večer vstupuje do povážlivě narušené mystické zahrady, v němž se révovím proplétají „zraněné květiny“. Nedávno jsem četl jeden více než sto let starý, z francouzštiny přeložený „román z doby mesiášovy“, jehož v Getsemanech se odehrávající pasáž mi nápadně připomněla začátek písně „Ain’t Talkin’“:

„Bylo asi půl jedenácté [večer], když Mistr se svými učedníky došel do zahrady getsemanské. ,Getsemani‘ byl olivový sad, jenž byl nedostatečně obehnán kamennou zdí, jež jevila povážlivé stopy úpadku a po níž se plazila vinná réva. Snad tvořila ta zahrada část starého ráje. Kde vzal hřích svůj počátek, tam musilo také usmíření a vykoupení započíti.“ (13)

Když ponechám stranou obměňující se refrény písně, popisující hrdinu s planoucím srdcem a se strašným utrpením („s rozdrcenou patou“) mlčky kráčejícího světem zamořeným hříchem, následuje po úvodní scéně druhá sloka, líčící úzkost v Getsemanech (či setkání s Matkou Marií na křížové cestě?), v níž se Ten, o kterém snad jen Panna Maria ví, že je plně božským Spasitelem a současně i plně člověkem, mj. obrací ke své matce s prosbou o přímluvnou modlitbu. Třetí sloka může být popisem pokračující modlitby v Getsemanské zahradě s očima plnýma slz; rty vyprahlé žízní v ní však současně mohou odkazovat i k známému výroku ukřižovaného Krista „Žízním“. (14)

Podle čtvrté sloky je „celý svět plný spekulací“, ale „tvou mysl v něm vytrhnou z rozjímání“. (15) Dle mého názoru – a podle Tima Glasse, který o „Ain’t Talkin’“ blogoval jako jeden z prvních hned po vydání alba Modern Times a jehož výklad mne oslovil a přesvědčil víc než všechny četné pozdější interpretace (16) – je zde řeč o tom, že každý spekuloval, kdo je Ježíš, ale náboženští vůdcové se rozhodli lidi z těchto rozjímání „vytrhnout“.

Pátá sloka obsahuje již zmíněný odkaz k „pomstění otce [Adama]“ a také k ďábelským pokušením moci a slávy. (17) V šesté sloce, chybějící v knižním vydání Dylanových textů, vypravěč říká, že „praktikuje dávno opuštěnou vírou“ a kráčí po „dlouhé a osamělé cestě, na které nejsou žádné oltáře“. Podle Tima Glasse je zde řeč o dávno opuštěné cestě poslušnosti, která je lepší než přinášení obětí na oltáře. (18) V sedmé sloce se vypravěč v poslušnosti vrhá do náruče Otcovy (19) bez ohledu na ty, kteří říkají, že mu nebeská pomoc zůstane upřena. (20)

V předposlední sloce je utrpení Ukřižovaného „nekonečné“, zatímco ve sloce poslední následuje už zmíněná scéna s Marií Magdalskou přicházející k prázdnému hrobu a v refrénu za ní nanebevstupující Zmrtvýchvstalý mizí lidem z očí. (21) Vidím zde i narážku na budoucí druhý příchod Spasitele, i když připouštím, že závěrečné verše – Gitou Zbavitelovou přeložené jako „srdce mi plane, pořád ještě touží/ v poslední výspě na konci světa“ (22) – nejsou jednoznačné (někteří vykladači zde i na jiných místech Ain’t Talkin’ vidí citace či parafráze Ovidiových dopisů z jeho vyhnanství „na konci světa“, které Dylan v době psaní písní pro Modern Times četl).

Celá píseň i celá deska Modern Times (ba i celá tvorba Boba Dylana) je ovšem už taková, že se v ní odkazy k Bibli prolínají s odkazy k různým literárním a folkařským textům z dějin světové literatury a americké hudby. Není zde žádný rozpor, protože nesčetné literární a písňové texty vyjadřují onu věčnou lidskou touhu po ztraceném ráji, v jejíž naplnění můžeme doufat na základě zvěsti evangelia.

Závěrem je už jen třeba konstatovat, že „Ain’t Talkin’“ je i hudebně píseň neuvěřitelně dramatická, v níž se Dylanovi v jeho muzikantské genialitě jednoduchými prostředky do značné míry podařilo adekvátně odkázat k onomu ohromnému dramatu Pádu a Vykoupení. Jinak ryze folková melodie je narušována údery bubnu, z nichž každý jako by zpřítomňoval rány zasazované Kristu našimi hříchy, a když v průběhu jedné z koncertních verzí této písně náhle veškerá hudba ztichne, duchovně vnímavý posluchač se ocitá na Golgotě ve chvíli Spasitelovy smrti na kříži…

 

Poznámky:

1) Bob Dylan, The Lyrics / Texty 1961 – 2012, sv. I.–III., Praha: Argo, 2018.

2) Bob Dylan, Lyrics / Texty 1961–2001, Praha: Kalich, 2005.

3) Např. název písně „Love Sick“, ve vydání v Kalichu přeložený jen jako „Zamilovaný“, je ve vydání v Argu mnohem lépe přeložen jako „Nemocný láskou“, v čemž už lze vnímat aluzi k Písni písní 5,8.

4) Genesis 3,14–15.

5) Bob Dylan, The Lyrics / Texty 1961 – 2012, sv. III., Praha: Argo, 2018, s. 331.

6) Viz Genesis 1,2.

7) V písni „Man of Peace“ z alba Infidels Dylan např. svou cestu z ortodoxně židovské rodiny k setkání s Ježíšem popisuje slovy: „Někde pláče máma pro svého modrookého chlapečka/ svírá bílé botičky a rozbitou malou hračku/ zatímco on jde za hvězdou/ za toutéž jako ti tři muži z východu“ (Bob Dylan, The Lyrics / Texty 1961 – 2012, sv. III., Praha: Argo, 2018, s. 31).

8) Mé příští blogování o albu Modern Times – pokud mi na ně ještě zbudou síly – by se mohlo týkat písně „Beyond the Horizon“.

9) „Věřící je ten, komu se stýská po Bohu“ (homilie papeže Františka z 6. 1. 2017), Katolický týdeník, 10.–16. 1. 2017, roč. 28, č. 2, s. 16.

10)  Tony Atwood, „Spirit on the water: Dylan borrows from God, Sonny Boy Williamson, and Ovid“ (dostupné na http://bob-dylan.org.uk).

11) Jon Bream, Dylan: Album za albem, Praha: Slovart, 2017, s. 197.

12) Jde o aluzi k Jan 20,15.

13) A. B. Routhier, Setník: Román z doby mesiášovy, Holešov: Spolek Sušil, 1914, s. 225.

14) Jan 19,28.

15) Bob Dylan, The Lyrics / Texty 1961 – 2012, sv. III., Praha: Argo, 2018, s. 365.

16) „Just Interpretin’ (Ain’t Talkin’ by Bob Dylan)“, 4. 1. 2007, http://timglass.wordpress.com/2007/01/04/just-intepretin/.

17) Viz Matouš 4,5–9.

18) Viz 1. Sam 15,22, Žalm 40,7–9, Židům 10,5–7.

19) Této interpretaci napovídá mj. i alternativní text písně „Ain’t Talkin’“ na Dylanově albu Tell Tale Signs.

20) Srov. výsměch Ukřižovanému např. podle Matouš 27,43.

21) Viz Skutky 1,9–11.

22)  Bob Dylan, The Lyrics / Texty 1961 – 2012, sv. III., Praha: Argo, 2018, s. 367.

 

 

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel jedenáct a třináct