Modern Times IV: Beyond the Horizon

Napsal Vít Machálek (») 21. 8. v kategorii Hudba, přečteno: 57×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online

Umění by mělo být pravdivé, tj. spojené s reálnými souřadnicemi lidské existence rozprostraněné mezi životem a smrtí, láskou a sebestředností, hledáním smyslu a jeho postrádáním. Dnes je bohužel všude plno nepravého, od reality naopak odvádějícího únikového umění, ve kterém nemohou žádnou smysluplnou odpověď na základní životní otázky nenalézat ani samotní jeho tvůrci. (1)  Význam písní Boba Dylana je pro mne dán tím, že ztělesňují pravé, existenciálně smysluplné umění a že v nich nalézám pomoc i ve svém osobním zápase o smysl. Na tento měsíc připadá už třinácté výročí Dylanova pozdního vrcholného díla v podobě alba Modern Times, které je pro mě v tomto ohledu vůbec nejdůležitější. 

Dylanovi je už skoro osmdesát, ale téma smrti a posmrtného života, kterého se dnes na  závěr blogování o tomto albu (2) dotknu ve spojení s písní „Beyond the Horizon“, by bylo velmi hloupé spojovat jen s pokročilým věkem autora. Samotný Bob Dylan označil za „hovadiny“ řeči o tom, že Dylan je „starý chlápek“, a proto už musí myslet na smrt a zpívat o ní. Jako kdyby smrt byla něčím, co se týká jen Dylana či obecně „těch druhých“, a ne nás, ne člověka jako takového… (3)

Nikdy mi nic moc neříkaly dylanologické weby a diskuse, ve kterých se opravdu často řeší spíš „hovadiny“ domněle relevantní ve vztahu k Dylanovi místo věcí skutečně relevantních ve vztahu ke každému z nás. Ve spojení s písní „Beyond the Horizon“ k těmto nicotnostem patří i neustálé omílání otázky, jestli v ní Dylan spáchal plagiát, když se melodie a struktura písně podobá songu „Red Sails in the Sunset“, už před mnoha desetiletími zpívaného Natem Kingem Colem. (4)

Pro mě je Dylan pozoruhodný právě tím, co z líbivého, ale existenciálně bezvýznamného hitu dokázal udělat. Nostalgická melodie spojená s textem o nepřítomném milenci vyhlíženém dívkou stojící na mořském břehu, tedy de facto píseň plná klišé, se v rukou starého mistra proměňuje jak šedivá kukla v nádherného motýla. Touha po nepřítomné lásce – ve skutečnosti po Lásce, nikoliv jen po muži či ženě – a její (byť zatím jen v naději prožívané) naplnění zde představují velké existenciální téma.

Všichni v hloubi srdce toužíme po lásce, po štěstí a po naplnění nikoliv jen pomíjívém, ale trvajícím navěky. Existence této touhy už sama o sobě představuje jeden z racionálních argumentů proti víře, že smrtí vše končí a tento náš pomíjivý svět je tím jediným, co kdy poznáme. Nebylo by logické věřit, že tato touha nemůže dojít naplnění a byla do nás vložena zcela nesmyslně. Ani z čistě rozumového hlediska není od věci předpokládat, že tomu tak není a že naopak „za obzorem“ („beyond the horizon“) existuje další život, který naše fyzické oči ještě nemohou vidět, ale který  lze spatřovat zrakem našeho srdce.

Klíčovým slovem dylanovského světa je právě výraz „touha“ (desire), který je mj. i názvem jednoho z Dylanových starších alb. V různých písních i různých obdobích tvorby Boba Dylana mohou být jeho významy proměnlivé, každopádně jej však nelze nikdy redukovat jen na touhu sexuální. Má nejoblíbenější sloka „Beyond the Horizon“ ve spojení s ním evidentně odkazuje k jiné než jen pohlavní lásce:

I’m touched with desire.

What don’t I do?

I’ll throw the logs on the fire,

I’ll build my world around you.

Dylanovky jsou, jak známo, prakticky nepřeložitelné (nelze beze změny zachovat jejich formu a po stránce obsahu může překlad vždy vystihnout jen jednu z možných významových rovin originálního textu). V případě tohoto čtyřverší by můj nutně jen částečně úspěšný pokus o volný překlad mohl znít takto:

Dotkla se mne touha, která nevyhasne.

Přemýšlel jsem, co mám dělat. Je to jasné: 

Přiložím na oheň lásky, ať víc plane.

Svůj svět budu stavět kolem Tebe, Pane!

V textu písně „Beyond the Horizon“ z alba Modern Times (5), která obsahuje osm slok (a čtyři, řekněme, refrény), je citovaná pasáž čtvrtou slokou. V první sloce se objevuje klíčový verš „za obzorem je snadné milovat“, kterému rozumím ve smyslu: V nebi je snadné milovat, ale na zemi mi to bohužel moc nejde. S tím by souzněla následující druhá sloka, v níž vypravěč mluví o svém „ubohém srdci“, a také šestá sloka, v níž lituje, že je slabý a unavený (tj. duchovně malátný), a jeho pokání proto za moc nestojí. Také v závěrečné sloce obsažená zmínka o tom, že „něčí život byl ušetřen“, by se dala chápat ve smyslu: Jsem hříšník, ale z milosti mne nepostihl spravedlivý trest.

S chápáním titulního obratu „za obzorem“ jako odkazu k nebi může být zdánlivě v rozporu třetí sloka s veršem „za obzorem se někdo modlil za tvou duši“. Zde ovšem může slovo „modlitba“ odkazovat i ke Kristu, který se za nás přimlouvá u Otcova trůnu. V téže sloce jsou i neméně zajímavé verše „za obzorem, za předělem / kolem půlnoci budeme na stejné straně“. Ty patrně odkazují k poslednímu soudu, přičemž „půlnoc“ je zároveň aluzí k modlitbě „vstanu o půlnoci, abych Ti vzdal díky za Tvé spravedlivé soudy“ ze Žalmu 119,62.

Zbývá zmínit ještě pátou sloku, která obsahuje další z Dylanových nesčetných „plagiátů“ (6), v tomto případě filmový. Dylan zde zpívá o sladce zvonících zvonech od Svaté Marie, což je  parafráze pěvecké vložky Binga Crosbyho z filmu The Bells of St Mary’s (1945). V té ovšem na rozdíl od Dylanovy písně není řeč o setkání „za obzorem“.

Pokud by někdo chtěl „Beyond the Horizon“ za každou cenu zařadit do kategorie romantických skladeb, ve kterých je každé TY jen oslovením milované bytosti opačného pohlaví vracející se lodí vyhlíženou za obzorem, snad zaváhá alespoň nad sedmou slokou. V té se totiž vypravěč obrací k Někomu, koho hledá nejen očima za obzorem, ale také ve všech „zemích a královstvích a kamenných chrámech“.

Výmluvné jsou i texty „refrénů“. V jednom z nich – za čtvrtou slokou – se objevují slova o následování „každého kroku“ onoho absolutního TY „za obzorem, na konci hry“. Tímto koncem je podle všeho míněna smrt, přičemž nelze říci, že by její vyhlížení v této písni bylo spojeno s nějakou úzkostí. Příčina je zřejmá mj. z posledního verše na konci závěrečného refrénu: „Mám víc než celý život, abych žil a miloval tě.“ Bezpočet lásek je jen pomíjivých, existuje však také Láska, která nikdy nekončí…

 

Poznámky:

1) Parafrázuji zde komentář Ivana Hoffmana k sebevraždě hitmakera Karla Svobody „Smrtící bulvár“, Katolický týdeník, 2007, roč. 18, č. 6, s. 1.

2) Nejdůležitější písně z alba Modern Times jsem představil jednak v tomto seriálku, jednak už dřív v článku o skladbě „When the Deal Goes Down“.

3) Viz Mikael Gilmore, „,Bůh nebo ďábel – někomu musíš sloužit‘: Rozhovor s Bobem Dylanem“, Církevní dějiny, 2015, roč. 8, č. 17, s. 86.

4) Viz např. diskuse o „Beyond the Horizon“ na http://bob-dylan.org.uk.

5) V tomto článku vycházím z původní, studiové verze dané písně z alba Modern Times, ne z pozdější koncertní varianty (viz Bob Dylan, The Lyrics/Texty 1962–2012, Praha: Argo, 2018, s. 150), která je obměněná a výrazně zkrácená.

6) K upokojení případně morálně pobouřených čtenářů bych aspoň na tomto místě zmínil, že Dylan zaplatil příslušný poplatek držitelům autorských práv na jím údajně „zplagiátovanou“ píseň „Red Sails in the Sunset“ z roku 1935

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel sedm a třináct