Poznámka: V tomto článku prozradím vraha z románu známého pod výše uvedenými názvy. Kdo se jej nechce dozvědět, ať dál nečte.
Originál tohoto poirotovského příběhu vyšel v pohnutém roce 1940 a odehrává se zřejmě o pár měsíců dříve. Jedná se o román v jistém smyslu politický, v němž Anglií pochodují skupiny hnědých i rudých a jediný, kdo se jim zdá stát v cestě, je konzervativní strážce státních financí Alistair Blunt.
V době, kdy je Blunt v zubařském křesle doktora Morleye, nečekaně umírá nikoliv on, ale jeho zubař a pak i další Morleyho pacient Amberiotis. Ani to není poslední vražda. Je jistě jedním z nejlepších triků Agathy Christieové, že čtenář všechny tyto zločiny vnímá jako snahu jistého mocenského gangu dostat Blunta.
Skutečnost, kterou i Poirot pochopí až poměrně pozdě, je ovšem úplně jiná: Nejedná se o „veřejné“ vraždy směřující k odstranění stabilitu Británie střežícího finančníka, ale o „soukromé“ vraždy, kterými se naopak samotný Blunt snaží zabránit tomu, aby vyšly najevo stíny jeho minulosti včetně dlouholeté bigamie.
Je velice zajímavé, že Poirotovi se rozbřeskne ve chvíli, kdy s Bluntem navštíví anglikánskou bohoslužbu. Blunt na ni jde jen z prapodivně sentimentálního důvodu („nenechat faráře ve štychu“), ale Poirota při ní zasáhne starozákonní čtení o králi Saulovi, který odmítl slovo Páně, a proto jej Pán zbavil jeho kralování.
Poirot si uvědomí, že totéž musí platit i o Bluntovi. I když je finančník i jako vrah upřímně předsvědčen o své nezbytnosti pro Británii a tímto způsobem argumentuje Poirotovi po svém odhalení, Belgičan se nenechá přesvědčit a předá jej do rukou strážců zákona. Poté se patrně přece jen ukáže, že Bluntova nezbytnost pro jeho zemi byla pouze zdánlivá.
2024 ©