Němý svědek – předposlední román s Hastingsem

Agatha Christieová patřila k milovníkům psů, jak tomu nasvědčuje i název románu „Němý svědek“, kterým až trochu bizarně zveličuje roli foxteriéra Boba v případě vraždy slečny Arundellové. Této staropanenské oběti zajisté pes patřil, ale jeho role „svědka“ se mohla týkat nanejvýš incidentu s míčkem pro psa, který ještě nebyl vlastní vraždou. Aby toho nebylo málo, spisovatelka dokonce tuto knihu dedikovala svému vlastnímu teriérovi.

V knize se už skoro naposledy po Poirotově boku setkáváme s kapitánem Hastingsem. Kapitánova přítomnost je v ní nutná už z onoho psího důvodu, protože Poirot sám není „pejskofilem“ a musí mít při setkáních s Bobem po boku nějakou psům více nakloněnou bytost, kterou Hastings bezesporu je. (Úzkostlivě čistotného Belgičana zřejmě ve vztahu k psům děsila jejich špinavost…)

Celý román není vykládán jen v první osobě Hastingsem, protože z kompozičních důvodů bylo nutné zařadit na úvod několik kapitol líčících události předcházející smrti slečny Arundellové a začátku Poirotova a Hastingsova pátrání. Je poněkud zarážející, že tyto události se odehrávaly v době kolem Velikonoc, ani by však při jejich líčení byla řeč o něčem křesťanském.

O to větší roli hraje v románu nekřesťanská či protikřesťanská spiritualita v podobě spiritismu, k jehož praktikování se slečnu Arundellovou snažila získat její společnice se svými přítelkyněmi. To je ovšem součástí zápletky, protože jen díky správně interpretovaným vzpomínkám nadšených spiritistek na poslední setkání s Emily Arundellovou se Poirotovi vůbec podaří zjistit, že slečna Arundellová byla zavražděna a jakým asi způsobem.

Sotvačím omluvitelné je však z křesťanského hlediska vyústění příběhu, v němž Poirot donutí osobu zodpovědnou za smrt Emily Arundellové k sebevraždě. Nad tímto tématem se zde však již nebudu pozastavovat, protože jsem tak ve vztahu k románům Agathy Christieové na blogu už nejednou učinil v minulosti.

Spíše musím na závěr věnovat ještě pár slov Hastingsovi, jehož vystoupení v tomto románu je předposledním objevením se tohoto oblíbeného watsona v poirotovském světě. (Úplně naposledy se pak kapitán objevuje až v Oponě líčící Poirotovu smrt a vydané až těsně před smrtí samotné spisovatelky.) Na konci Němého svědka Hastings zjevně na velmi dlouho odjíždí na svůj ranč v Argentině, přičemž si s sebou bere psa Boba. I když Bob byl v románu darován Belgičanovi, ten „nerozumí psí psychologii“, a proto jej Hastings musí zastoupit…