Pohanská vražda

Ve svém blogování o detektivních románech s Herculem Poirotem se dostávám ke „Smrti v oblacích“ z roku 1935, jež mezi nimi patří k těm fantastičtějším. Vražda na palubě letounu Prometheus byla spáchána foukací šipkou, tedy zbraní některého z exotických domorodých kmenů. Manželka jednoho ze stewardů o tom výstižně říká, že šlo o „pohanskou vraždu“. Poirot souhlasí s charakteristikou zločinu jako „neanglického“.

Christieová to ve svých knihách s exotickými rekvizitami typu foukaček se šipkami namočenými v jedu nijak nepřehání. I v tomto případě zřejmě spíš ironizuje své k těmto rekvizitám se uchylující kolegy. Ty v románu reprezentuje detektivkář Clancy, rovněž cestující na palubě Promethea a pochopitelně fascinovaný „skutečnou vraždou“ jak vystřiženou z jeho fantastických románů.

Letadlo Prometheus je velmi malé a kromě Poirota, Clancyho a zavražděné madame Giselle už mělo na palubě jen osm dalších pasažérů. Před čtenářem stojí vlastně jen hádanka, jak mohl být zločin spáchán. Pokud jde o identitu vraha, autorka hraje se čtenářem až nebezpečně poctivou hru, když nabízí seznam všech věcí nalezených v zavazadlech cestujících, ze kterého si Poirot rovnou vydedukoval pachatele. Také například k hadímu jedu jako vražedné zbrani dozajista nemohl mít přístup každý.

Nechybí ovšem ani obvyklá milostná zápletka dívky Jane obletované dvěma muži. Nad tou by si zkušení čtenáři christieovek mohli klást otázku, zda snad jeden z nich není vrah. Podle Agathy Christieové jsou totiž ženy neodolatelně přitahovány darebáky…

Osobně tento román pokládám za jednu z posledních „raných“ poirotovek, které ještě nejsou příliš zatíženy psychologickou kresbou jednotlivých postav, ale spíš se v nich vše podřizuje zápletce, takže některé postavy (paradoxně včetně svým způsobem hlavní postavy dcery a dědičky zavražděné ženy) jsou zaměnitelné až ke ztrátě individuality.

Milovníci detektivní „klasiky“ s oficiálním vyšetřovatelem inspektorem Jappem na straně jedné a geniálním Poirotem na straně druhé si však samozřejmě přijdou na své. I když se vražda nakonec ukáže být méně „pohanská“, než se zprvu zdálo.:-)