Poslední vraždy v St. Mary Mead

Když člověku táhne na stovku, špatně slyší, špatně vidí a špatně chodí, při pokusech o procházku klopýtá a padá, je odkázaný na služby pečovatelky, nemůže se již věnovat ničemu sebemíň fyzicky náročnému a nezvládá už ani činnosti typu pletení, jednu věc ještě pořád dělat může: zajímat se o vraždy…

Za nejdojemnější román Agathy Christie pokládám „Prasklé zrcadlo“, jeden z posledních případů stařičké slídilky z vesničky St. Mary Mead, slečny Jane Marplové. Spisovatelka, v době psaní této knihy už také více než sedmdesátiletá, na začátku románu vysílá slečnu Marplovou na malou procházku. Jane Marplová rafinovaným manévrem na chvíli uniká ostřížímu zraku své pečovatelky slečny Knightové a šourá se směrem k sídlišti, které právě vyrůstá na okraji St. Mary Mead, aby se na vlastní oči seznámila s cizorodým novým prvkem pronikajícím do světa, ve kterém prožila celý svůj život. Cestou zakopne a spadne a jen šťastnou náhodou (či milosrdenstvím Agathy Christie) si přitom nezláme své staré kosti. Na pomoc jí přispěchá jedna z obyvatelek sídliště, agilní Heather Badcocková, která v té době ještě netuší, že o pár týdnů později bude zavražděna…

Než k tomu dojde, navštíví Jane Marplovou její ošetřující lékař doktor Haydock. Jeho pacientka si mu stěžuje, že už jí nejde od ruky pletení, a Haydock jí místo toho doporučí rozplétání. Když se po jeho odchodu pečovatelka Knightová slečny Marplové ptá, jaký lék jí doktor naordinoval, následuje půvabný, typicky „marplovský“ dialog: „,Doporučil mi zajímat se o vraždu.’ ,Nějaký pěkný detektivní příběh?’ ,Ne,’ řekla slečna Marplová. ,Skutečný život.’ ,Propánakrále,’ zvolala slečna Knightová. ,Ale není přece pravděpodobné, že by v tomto poklidném místě došlo k nějaké vraždě.’ ,K vraždám,’ řekla slečna Marplová, ,může docházet kdekoliv. A dochází.’“

Pochopitelně, že se slečna Knightová, která toho o St. Mary Mead moc neví, totálně mýlí. V oné poklidné vesničce jsou totiž vraždy takřka na denním pořádku. Podle Anne Hartové, autorky knihy „Slečna Marplová – život a doba“, došlo v nenápadné konzervativní obci St. Mary Mead v době, kdy tam žila slečna Marplová, k šestnácti vraždám (pětkrát otrávením, dvakrát zastřelením, dvakrát utopením, dvakrát uškrcením a pětkrát blíže nezveřejněným způsobem) – o čtyřech pokusech o vraždu a mnoha méně závažných zločinech ani nemluvě. Jedna z těchto vražd se dokonce odehrála na faře v těsném sousedstvím domku slečny Marplové a při jiné bylo zase tělo uškrcené dívky nalezeno v sídle Gossington Hall, obývaném přáteli slečny Marplové manžely Bantryovými. Tamtéž dochází i k posledním slečnou Marplovou vyšetřovaným vraždám v St. Mary Mead, odehrávajícím se v románu „Prasklé zrcadlo“. (Nejde ovšem o zcela poslední případ Jane Marplové – ta v následujících letech zázračně omládne a vydá se za dalšími pátráními do londýnského hotelu, na autokarový výlet po Anglii a dokonce i na ostrov v Karibiku…)

Životopisci slečny Marplové typu výše zmíněné Anne Hartové to mají opravdu těžké, protože základní údaje o životě jejich hrdinky jsou zcela neuchopitelné. Je například nemožné stanovit její přesný věk. Ten lze jen odhadovat ze skutečnosti, že „Prasklé zrcadlo“ obsahuje zmínku o tom, že syn místního anglikánského faráře Clementa je již vystudovaným inženýrem – zatímco ve „Vraždě na faře“, kterou Jane Marplová vyšetřovala jako přibližně sedmdesátiletá, byl tento hoch teprve počat…

Stárnutí ústřední postavy je nicméně v „Prasklém zrcadle“ popisováno velmi realisticky, takže se čtenář neubrání tomu, aby se sevřeným srdcem nemyslel na stárnutí samotné autorky. K mírnému, leč patrnému poklesu tvůrčích sil totiž současně dochází jak u slečny Marplové, tak i u paní Christieové. V „Prasklém zrcadle“ lze místy narazit na logickou nesrovnalost či na zápletku, kterou zjevně spisovatelka zapomněla dovést do konce, což jsou věci, které se Agathě Christie v jejích dřívějších románech nestávaly…

Rozuzlení příběhu ani to, kdo všechno v něm sejde ze světa násilnou smrtí, zde prozrazovat nebudu. Načrtnu jen jeho výchozí, ve světě Agathy Christie spíše typickou než jedinečnou situaci: Filmová hvězda a oblíbenkyně bulváru Marina Greggová přichází se svým pátým manželem do St. Mary Mead, aby se tam usídlila v Gossington Hall. (Ovdovělá paní Bantryová už toto sídlo dávno prodala.) Marina pořádá v Gossingtonu dobročinnou slavnost, které se účastní většina obyvatel vesničky včetně  hereččiny velké obdivovatelky a charitativní aktivistky Heather Badcockové. Té právě Marina Greggová podává na přivítanou ruku a roztržitě naslouchá jejím fanouškovským tirádám, když v tom se něco stane. Podle svědectví paní Bantryové i dalších přítomných Marina Greggová v určité chvíli přestala slova své ctitelky vnímat a s vytřeštěným zrakem se přes její rameno zahleděla do dáli – snad na obraz Madony s Dítětem nad schodištěm, snad na někoho, kdo v té chvíli právě přicházel po schodech. O chvíli později vypije Heather koktejl a vzápětí umírá na předávkování lékem, který do sklenice (určené původně pro Marinu?) kdosi nasypal…

Jak je pro „techniku“ detektivek Agathy Christie typické, v roli podezřelých s motivem se záhy ocitají takřka všichni přítomní. Zde je vše vylepšeno ještě o nejasnost, zda došlo k úspěšně provedené vraždě Heather Badcockové, anebo k pokusu o vraždu Mariny Greggové, jejíž obětí se Heather stala jen nedopatřením. To umožňuje přidělit motivy celé spoustě lidí, kteří byli v okamžiku vraždy v salónku a jejichž příchod mohl krátce předtím způsobit Marinin „zmrazený“ pohled.

Pokud šlo o zpackanou vraždu Mariny Greggové, je samozřejmě podezřelý především její (pátý) manžel Jason Rudd, případně jeho (do svého zaměstnavatele zamilovaná) sekretářka Ella Zielinská. Po schodech však v osudové chvíli přicházeli i Marinin někdejší zhrzený nápadník Ardwyck Fenn a herečka Lola Brewsterová, kterou kdysi kvůli Marině opustil její manžel. Byla na nich přítomna i mladá fotografka Margot Benceová, kterou kdysi bezdětná Marina adoptovala, aby ji pak po početí vlastního dítěte zase odkopla…

V případě, že obětí opravdu měla být Heather Badcocková, padá největší podezření rovněž na manžela, Arthura Badcocka. (Zde nakonec Agatha Christie své triky už opravdu „přehrává“, když v závěru románu přichází s neuvěřitelným odhalením, že Badcock byl kdysi také prvním manželem Mariny Greggové, takže mohl být z vraždy manželky podezřelý hned dvojnásobě…) Jako možná pachatelka mohla být nasnadě i sousedka Badcockových, vdova Bainová, která po smrti Heather jeví o Arthura velký zájem. Zde se však právě jedná o onu zápletku, kterou Agatha Christie zřejmě zapomněla rozvinout: I když si na začátku vyšetřování příslušný policista umiňuje, že si na Mary Bainovou posvítí, nakonec nic takového nečiní (nebo se o tom aspoň čtenář nic nedozvídá). Smysl této postavy, který z románu nelze pochopit, poodhalily teprve nedávno částečně zveřejněné zápisníky Agathy Christie. Podle zápisníků manžel paní Bainové „zemřel poněkud podivným způsobem“. Mary zřejmě původně měla být (ovšem nakonec nedopatřením nebyla) mezi postavami přicházejícími v osudovou chvíli do salónku, ve kterém pak došlo k vraždě, což by z ní činilo osobu podezřelou hned ze dvou zločinů (ze staré vraždy prvního manžela a z nové vraždy manželky potenciálního druhého manžela…).

Nesrovnalosti, jejichž příklad jsem právě uvedl, činí nejen „Prasklé zrcadlo“, ale i ostatní knihy z posledního období tvůrčí dráhy Agathy Christie něčím velmi lidským. Jsou svědectvím o tom, že  „úbytek duševních sil“, na který si v románu stěžuje slečna Marplová, byl i osobní zkušeností spisovatelky. A také o tom, že Agatha Christie je opravdu jménem autorky celého obrovského, tímto jménem podepsaného díla, ne krycím jménem nějaké továrny na detektivky...

Knihy Agathy Christie z divokých šedesátých let jsou velmi lidské i tím, jak v nich stárnoucí pisatelka, svým duševním ustrojením patřící nikoliv do této doby, ale do zanikající „staré dobré Anglie“, ústy svých postav vyjadřuje odpor k probíhajícím společenským změnám. V „Prasklém zrcadle“ se slečna Marplová, každým coulem „dáma ze staré školy“, při vyšetřování vraždy v okruhu filmové herečky musí zabývat jí velmi vzdáleným světem celebrit a bulváru. Čte si v časopisech „Filmové novinky“ a „Mezi hvězdami“ a vrchnímu inspektoru Craddockovi pak říká, že ji šokovaly, a to ani ne tak sdělovanými příběhy, jako spíš skandalizujícím způsobem jejich líčení: „Víte, jsem hodně staromódní a mám pocit, že tohle by se vážně nemělo dovolit. Někdy mě to dohání přímo k zlosti.“ Podobným způsobem Agatha například v románu „Třetí dívka“ kritizuje antikulturu zdrogované mládeže šedesátých let a v „Nekonečné noci“ svému odpudivému mladému antihrdinovi Michaelu Rogersovi vkládá do úst výroky typu „tím jediným, co má generace znala, byl sex“.

(Vztah mezi slečnou Marplovou a výše zmíněným esem Scotland Yardu Craddockem patří k dalším dojemným prvkům „Prasklého zrcadla“. On se s důvěrou obrací k „tetičce Jane“ a ona jej zase láskyplně oslovuje „můj milý chlapče“, i když ve skutečnosti vůbec nejsou příbuzní. V „Encyklopedii Agathy Christie“ je jejich vztah vysvětlen tím, že Craddock je synovcem exkomisaře Henryho Clitheringa, dávného přítele a obdivovatele slečny Marplové. Ve skutečnosti ovšem Agatha Craddocka označuje za Clitheringova kmotřence, nikoliv synovce!)

S jistou dávkou jedovatosti a sebeironie bych řekl, že naše současná kultura je opravdu úpadková, což se projevuje mj. i tím, že ze světové literatury mnohem víc čteme oddechová díla typu detektivek Agathy Christie než literárně hodnotnější klasiku. Právě Agatha nás nicméně ve svých románech na klasiky od Shakespeara po Tennysona neustále odkazuje.

Viktoriánská poesie lorda Alfreda Tennysona, výborně „pasující“ právě ke slečně Marplové, je v „Prasklém zrcadle“ přímo ústřední součástí vyprávěného příběhu. Název knihy (v originále  „The Mirror Crack’d from Side to Side“) odkazuje k druhému verši následujícího čtyřverší z Tennysonovy básně „The Lady of Shalott“, v Agathině pojetí popisujícímu atmosféru osudové chvíle těsně před vraždou Heather Badcockové:

Pavoučí vlákno do dáli odlétlo

zrcadlo od rámu k rámu prasklo.

„Prokletí stihlo můj rod!“

vykřikla paní ze Shalott.

Literatura:

Bunson, Matthew: Encyklopedie Agathy Christie, Praha: Knižní klub, 2007.

Curran, John: Utajené zápisníky Agathy Christie, Praha: Knižní klub, 2010.

Hartová, Anne: Slečna Marplová: Život a doba, Praha: Academia, 2002.

Christie, Agatha: The Mirror Crack’d from Side to Side, London: HarperCollins, 2002 (první vydání 1962).

O slečně Marplové a o městečku St. Mary Mead. In: Simons, Julian: Slavní detektivové, Praha: Odeon, 1986, s. 41–57.