Smrt učitelky tělocviku

V detektivce, která se ve skutečnosti jmenuje „Kočka mezi holuby“, inspektor Kelsey po spáchání první vraždy mudruje o tom, že „Smrt učitelky tělocviku“ zní jako název detektivky v novinovém stánku na nádraží. 

Problém „Kočky“ však spočívá v tom, že se o klasickou detektivku jedná jen zpola. V luxusní dívčí internátní škole Meadowbank se odehrává jen polovina jeho zápletky, zatímco druhá je trochu problematicky spojena s jistým blízkovýchodním královstvím, s tamějším politickým převratem a s diamanty obrovské ceny, které svržený a zabitý král před smrtí s pomocí svého britského přítele odeslal do Anglie.

I když nejde zdaleka o jediný román Agathy Christieové, který není jen detektivkou, ale také či především politickým thrillerem, v poirotovské řadě je tento hybridní žánr poměrně ojedinělý. Kniha je v ní zvláštní i tím, že se Belgičan objevuje na scéně až po dvou vraždách (po učitelce tělocviku byla zavražděna i designovaná budoucí ředitelka) a asi ve dvou třetinách děje, kdy jej vyhledá duchapřítomná studentka Julia Upjohnová. Ani pak se neujme vyšetřování natolik úspěšně, aby to mohlo zabránit třetí a nakonec vlastně ještě i čtvrté vraždě…

I když kniha nepatří k Belgičanovým největším úspěchům, čte se dobře a nechybí jí spád. Je jen třeba smířit se s onou zvláštní kombinací detektivky a politického thrilleru či špionážního románu a neposuzovat vše striktně z hlediska hodnověrnosti a uvěřitelnosti popisovaných zápletek. Také pachatelka či pachatelky jsou zakamuflovány chytře a sotvakdo si požitek z četby pokazí tím, že by je brzy uhádl. Jak jsem již naznačil, není vlastně jisté, zda ona pověstná „kočka mezi holuby“ je jen jedna. Mikrokosmos dívčí školy se svými láskami a nenávistmi skýtá zase jiné spektrum motivů než špionážní část zápletky.

Pozoruhodnou postavou románu je osvícený a prozápadní muslimský vládce Ali Yusuf, již zmíněný svržený král fiktivního blízkovýchodního království. V této postavě se – snad s výjimkou víry v predestinaci – nesetkáváme se žádnými stereotypy typickými pro zobrazování muslimů. Dokonce ani polygamie, byť se u této postavy objevuje, není zdrojem pohrdání, ale spíš až nečekaného pochopení. Aliho britská manželka, která se nečekaně objevuje v závěru románu (pochopitelně ve spojení s otázkou vlastnictví diamantů), také nemá nic společného s postavami z černobílých knih o nešťastných manželstvích západních žen s muslimy.