Poznámka: V tomto článku prozrazuji zápletku knihy „Zlo pod sluncem“. Kdo si zatím nepřeje vědět pachatele vraždy Arleny Marshallové, ať jej nečte.
Román „Zlo pod sluncem“ (1941) je další poirotovkou odehrávající se ve velmi fotogenickém prostředí a jako stvořenou k přepracovávání do filmové verze. Dějištěm románu je skutečný ostrov Burgh u devonského pobřeží, který Agatha Christieová dobře znala, protože v tamním hotelu několikrát pobývala. Ostrov odříznutý od pevniny je samozřejmě důležitý k obvyklému omezení počtu podezřelých.
Poirot si ostrově užívá dovolenou, ale smrt herečky Arleny Marshallové mu ji „pokazí“. Ještě předtím pronáší Kazatele parafrázující výrok o „zlu pod sluncem“, na který živě reaguje reverend Stephen Lane, náboženský fanatik či muž s psychickými problémy. (Postavy tohoto druhu jsou obávám se u Christieové skoro častější než „normální“ postavy náboženských lidí.) Lane vidí zlo ztělesněno právě v postavě krásné a svůdné Arleny, která před očima všech včetně svého manžela a manželky své „oběti“ svádí mladého Patricka Redferna. Ale Poirot ví lépe a vidí, že domněle démonicky zlá Arlena je ve skutečnosti spíš prostoduchá.
I když příběh je složitější, vystupuje v něm více postav a nechybí ani vedlejší kriminální zápletka s pašováním drog, pro účely svého článku si v zásadě vystačím s rodinami Marshallových a Redfernových. Rád bych ovšem zmínil i sehraný americký manželský pár s dominantní manželkou, který románu dodává humorný prvek, a Marshallovu přítelkyni z dětství Rosamund Darnleyovou.
Ta nechápe Marshallovu rytířskost, s níž se kdysi oženil s ženou obviněnou z vraždy a po její smrti s krásnou Arlenou, s níž se odmítá rozvést přesto, že dobře zná její temné (či prostoduché) stránky. V jednom z nejpěknějších míst románu kapitán Marshall Rosamund vysvětluje, že s manželstvím je to u něj „dokud nás smrt nerozdělí“ – „když se oženíš se ženou a zavážeš se starat se o ni, pak je na tobě, abys to dělal. Tady se ukážeš. Vzals to na sebe. Je mi zle z rychlých sňatků a snadných rozvodů. Arlena je moje manželka a tak to je.“
Je zde ovšem také Linda, Marshallova dospívající dcera z prvního manželství, která nevlastní matku nenávidí a rozhodne se ji zabít pokusem s černou magií. Ten je podle Poirota dětinský, ovšem poskytne skutečným vrahům možnost pokusit se udělat z Lindy obětního beránka, využívajíce jejího pocitu viny.
Skutečnými vrahy jsou Patrick a Christine Redfernovi (i když se možná ve skutečnosti jmenují jinak a nejsou manželé). Agatha Christieová stvořila ve „Zlu pod sluncem“ jeden ze svých typicky matoucích milostných trojúhelníků, v němž pravou nositelkou zla ve skutečnosti nebyla ani tak svůdnice Arlena, jako spíš nenápadná „šedá myška“ Christine. Patrick je jedním z mužů, který Arlenu jen bezostyšně využíval a nakonec se ji rozhodl zabít. Způsob promýšlení téměř dokonalého zločinu důkladně popisují autorčiny zápisníky, které ve svých knihách zpřístupnil John Curran. V jednom ze zápisníků Agathy Christieové je vše s až geniální stručností popsáno takto:
„[Redfern] má na celé odpoledne alibi (s H.P.). Vyrazí s nějakou ženou na procházku a společně objeví mrtvolu svůdnice – rozpoznatelný koupací úbor – čínský ,klobouk‘ – a rudohněné kadeře. Navrhuje té ženě, aby počkala u těla – ona se vykrucuje – on tedy nakonec říká, že zůstane on a ona má dojít pro policii. Part ,mrtvé ženy‘ sehraje (manželka?) nebo (žena, o kterou opravdu stojí?). Okamžitě poté, co se žena odebere vyhledat pomoc – svůdkyně se zjevuje z opačné strany – [Redfern] ji zabije (uškrtí?) a naaranžuje do stejné polohy.“
Takhle jednoduché je psát detektivky, když se to umí… Milovníky žánru obou pohlaví to nemůže nepotěšit. A asi hlavně ženy si přijdou na své i ve chvíli, kdy se znovu ovdovělý kapitán Marshall nakonec přece jen dá dohromady s Rosamund Darnleyovou.
2024 ©