Ochraňuj moji neexistující rodinu

Napsal Vít Machálek (») 17. 8. 2015 v kategorii Osobní, přečteno: 825×

Včera jsem byl na Petrově na slavné mši svaté spojené nejen s dnem Páně, ale i se slavením Nanebevzetí Panny Marie a 370. výročí ubránění se Brna Švédům, které podle tradice umožnila přímluva ochránkyně města, Panny Marie Svatotomské.

Hlavním celebrantem byl kardinál Duka a moje srdce Brňáka předlo jako kočka, když pan kardinál kázal o lásce našich předků k jejich domovu, která byla tak velká, že učinila z Brna hlavní město Moravy. (Brno si roli moravské metropole zasloužilo statečností, s níž se dvakrát ubránilo Švédům, zatímco Olomouc kapitulovala.) OBecně patří k věcem, kterých si u dnešního českého primase velmi vážím, jeho stálá snaha prohlubovat v lidech vědomí sounáležitosti s místy a zeměmi, v nichž žijí, a s jejich dějinami.

Měl bych radost i z dárku ve formě "platební" karty s Pannou Marií Svatotomskou, o který se všem přítomným postaral náš brněnský biskup. Ovšem modlitba "Panno Maria, ochrańuj moji rodinu" napaná na jeho rubu mne přece jen zarazila.  Ne že bych si to bral nějak zvlášť osobně, ale mám za to, že na bohoslužbě byla přítomna i spousta lidí osamělých a opuštěných, vůči nimž tato slova nejsou empatická. Bohužel se mi vždy znovu zdá, že v naší církvi jako by lidé byli často bezmyšlenkovitě rozdělováni do dvou kast, na "zasvěcené osoby" kolem oltáře a "členy rodin" v chrámové lodi.

Aby však nedošlo k nedorozumění: to, že církev doporučuje katolíkům klást si otázku, zda nemají povolání k manželství anebo ke kněžskému či řeholnímu životu, samo o sobě pokládám za moudré. "Není dobré člověku býti samotnému" (Gn 2:18) a manželství i život v řeholních společenstvích jsou staletími prověřená dobrá řešení. Sám jsem si kdysi pro sebe představoval spíš něco "originálnějšího" na způsob malé neformální komunity, ovšem ta představa se nikdy neuskutečnila.

Jediným "knězem", od kterého jsem se kdy dočkal toho, že ve svém kohenském požehnání zvlášť myslel také na lidi osamělé, byl Leonard Cohen, který tak učinil při žehnání svému publiku po bratislavském koncertě. Pro mne to byla velká věc, pro kterou jsem Leonardovi schopen mnohé odpustit.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Vít Machálek | 31.8.2015 10:13
V Katolickém týdeníku č. 35/2015 mne celkem příjemně překvapila dvoustrana věnovaná tématu "singles". Uvádí se v ní např. postřeh sociologa Jindřicha Urbana, který viděl křivku spokojenosti singles se životem a "nejvyšší byla kolem osmadvaceti třiceti let. Potom kolem pětatřiceti čtyřiceti let lidé často upadají do depresí ze způsobu života, který si zvolili, ale je už velmi těžké situaci změnit". Je to tak. V mých 28-30 letech mne jeden moudrý starý pán na tuto věc upozorňoval, ale tenkrát jsem ho bohužel nebral vážně...

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel osm a sedm