Personal Jesus

Motto: "Milovat neznamená hledět jeden na druhého, ale pohlížet společně stejným směrem." (Antoine de Saint-Exupéry)

Na albu Johnnyho Cashe "The Man Comes Around", o kterém jsem již na tomto blogu psal, mne fascinuje Cashova cover verze písně "Personal Jesus", napsané Martinem L. Gorem ze skupiny Depeche Mode.

Uvedená píseň vypráví o "osobním Ježíši", který autorovi vždy "bere telefon", slyší jeho modlitby, odpouští jeho hříchy, zahrnuje jej svou péčí a dělá z něj věřícího. Není pochyb o tom, že pro Johnnyho Cashe, který v jiné písni z následujícího alba zpívá o svém "rozmlouvání s mužem z Galileje", byl jeho "osobním Ježíšem" Ježíš. Pro Martina Gora však, obávám se, byl při psaní této písně "osobním Ježíšem" jen nějaký jemu blízký člověk, do kterého vkládal nadlidská a člověkem nesplnitelná očekávání...

Text písně kažopádně vyjadřuje skutečnost, že se ve chvílích, kdy prožíváme pocity bolesti, opuštěnosti či prázdnoty, často instinktivně obracíme k druhým lidem s "voláním o pomoc". Ve své dvojznačnosti však nechává otevřenou zásadní otázku, co vlastně od nich v takových chvílích očekáváme: zda to, že nás odkáží k většímu příběhu, jehož jsou naše osobní bolesti pouhým zlomkem, a k plánu většímu než všechny lidské plány, ve kterém všechny naše těžkosti a zkoušky nalézají svůj smysl - k plánu, jehož autorem je pravý "osobní Ježíš" -, anebo to, že se sami postaví na místo "osobního Ježíše" a cestu k transcendenci nám tedy naopak spíše uzavřou.

Tato otázka je otázkou po podstatě mezilidských vztahů: Je pro nás společenství s druhými lidmi tím, od čeho iluzorně očekáváme naplnění, anebo prostorem, ve kterém chceme a můžeme společně sdílet své hledání Toho, který jediný může opravdu naplnit naše životy?

Za sebe vyznávám, že jsem velkou část svého života promarnil bezděčným hledáním falešných "osobních Ježíšů", do kterých jsem podvědomě vkládal nesplnitelná očekávání, a tak sám sebe odsuzoval ke stále novým bolestným zklamáním.

Teprve ve společenství Comunione e Liberazione jsem si pak mohl plně uvědomit, že mezilidské vztahy nemusejí být jen rozbouřeným mořem (či rybníkem) emocionálních očekávání, ale mohou být i poklidným oceánem, je-li v nich přítomen pravý osobní Ježíš, který je každému z nás nekonečně blízký, a přesto zároveň představuje i nekonečně vzdálený cíl, k němuž se společně plavíme.