Rád bych dnes kratičce zaznamenal své pocity ze zvolení kardinála Bergoglia papežem Františkem. Jedná se teprve o třetí pontifikát, který pamatuji.
Je to divné, ale má nejstarší vzpomínka týkající se instituce papežství sahá jen někam do začátku osmdesátých let, do doby atentátu na Jana Pavla II. Papežovo gesto, se kterým navštívil ve vězení svého atentátníka a ujistil jej o své lásce a odpuštění, se zároveň stalo jedním z prvních oken, kterými jsem mohl začít nahlížet do světa křesťanské víry a tušit, jak velmi se liší od světa sekulárního.
Svůj dnešní vztah k Janu Pavlu II. jsem už na tomto blogu vyjádřil jemu věnovanou básní. Karol Wojtyla je v mých očích papežem, který výrazně přispěl k našemu osvobození z totalitní ateistické diktatury, ale i papežem, který epochálními gesty svolal zástupce takřka všech náboženství k modlitbám za mír v Assisi a jménem celé církve se před Bohem a lidmi kál za všechna selhání dvou tisíciletí církevních dějin. A také papežem velmi vnímavým vůči duchovnímu rozměru dnešní kultury, což pro mne ztělesňuje jeho pozvání Boba Dylana na Eucharistický kongres v Bologni.
V Benediktovi XVI. takto vnímavou a prorockou osobnost vidět nemohu. Do dialogu křesťanství s jinými náboženstvími a se současnou kulturou se tento papež zapsal v nejlepším případě nejednoznačně. Na začátku jeho pontifikátu jsem doufal, že jako Němec s dlouholetým blízkým vztahem k luterství a protestantským teologům posune křesťanstvo výrazně dál na cestě ekumenismu (1), ale ani tato naděje se nenaplnila. Benediktovy texty o víře, naději, lásce a pravdě pro mě znamenají nemálo, nejdůležitějším z nich je však pro mne kniha, kterou napsal ještě jako mladý teolog a která v českém překladu vyšla jako na zavolanou ve chvíli, kdy jsem se začínal připravovat na přijetí křtu. (2)
V době, kdy ji Joseph Ratzinger psal, se jeho víra vyznačovala velkou svobodou, otevřeností a prostotou. Netroufám si posoudit, zda takovou zůstala i v době, kdy byl papežem. Když ale dnes rozjímám o postavě svatého Františka z Assisi, jehož "svoboda ducha, láska, soucit, radostná pohoda" a celá jeho spiritualita osvobozovala křesťanskou víru ode všeho, čím ji zatemnily "scholastický dogmatismus Německa", "důmyslná metafyzika" a "rafinovaná teologie" (3), nemohu se ubránit dojmu, že církev potřebuje spíš "františkánského" papeže než papeže "německého".
Když jsem těsně před zvolením Benediktova nástupce četl ve středečních novinách spekulace o tom, zda si nový papež zvolí jméno Lva, Řehoře, Pia či jiného ze svých předchůdců (4), bleskla mi hlavou myšlenka, že by bylo nejlepší jméno zcela nové, jako například František. Netušil jsem, že k volbě zcela nového papežského jména už nedošlo více než tisíc let - ale i tak mne o několik hodin později ohromila zpráva, že v čele církve náhle opravdu stojí první papa Francesco...
Na papeži Františkovi je pro mne neuvěřitelné i to, že se narodil ve stejný den jako já - 17. prosince (ovšem o třiatřicet let dřív...). Je mu také blízká i mně drahá spiritualita hnutí Comunione e Liberazione. (5) Zejména mne však těší jeho první gesta, která jistě nejen mne naplňují nadějí, že nový pontifikát bude zaměřen na "františkánskou" evangelní prostotu, na křesťanské bratrství, kterému je cizí nadřazenost pastýřů nad laiky, a na církev jako společenství chudých a pro chudé.
Nový papež ovšem jak známo není františkán, ale jezuita. Právě jezuity pokládám za řád, který je dnes nejvíce otevřený dialogu křesťanství s jinými náboženstvími a se soudobou vědou a kulturou. Každopádně bych si přál, aby byli nahlíženi právě takto, a ne skrze brýle bizarních předsudků. Vzpomínám na svou babičku z matčiny strany, praktikující evangeličku, pro kterou byl můj otec, matrikový katolík, "jezovita". Kéž dnešní pontifikát v některých českých myslích konečně překryje protikatolický mýtus "jezovity Koniáše"...
Poznámky:
1) Viz Vít Machálek, "Ratzinger a protestantismus", Křesťanská revue, 2005, roč. 72, č. 7, s. 202-210.
2) Josef Ratzinger, Úvod do křesťanství, Brno: Petrov, 1991.
3) Jacques Le Goff, Svatý František z Assisi, Praha: Vyšehrad, 2004, s. 75.
4) "Sázky na jméno nového pontifika: zatím vedou Lev, Řehoř nebo Pius", Právo, 13. 3. 2013, roč. 23, č. 61, s. 12.
5) Viz www.traces-cl.com/Giu2001/argent.htm.
2025 ©