U zpovědi s Bonem

Když nepočítám svou práci na pardubické univerzitě (která není minulostí, ale přítomností a budoucností), moje osobní dějiny posledních dvaceti let jsou tvořeny především dvěma navzájem se překrývajícími obdobími – složitým soužitím s mým tátou v letech 1991–2001 a mým působením na Biskupském gymnáziu v  Brně, které začalo v lednu 1998 a definitivně končí nyní, v červnu 2011. Z žádného z nich nemám zrovna nejlepší pocit a jak ke svému zemřelému otci, tak i k řadě lidí spojených s dobou, kdy jsem učil na BIGY, se v duchu obracím slovy Bona Voxe z hitu „One“: „Zklamal jsem tě? Zanechal jsem pachuť ve tvých ústech?“ 

Bono je neskutečný chlapík, schopný pocity druhých lidí (např. moje:-)) vyjadřovat mnohem přiléhavěji, než by to dokázali oni sami. Nepřestávám žasnout například nad písní „Sometimes You Can’t Make It on Your Own“, ve které zpívá o svém otci, se kterým za jeho života neustále bojoval, aby pak  po jeho odchodu zjistil, že když se dívá do zrcadla, vidí tam jeho tvář. Vzpomenu si na ni pokaždé, když si uvědomím, jak se s přibývajícími lety stále víc podobám svému tátovi (pochopitelně i ve věcech, které mě u něj kdysi rozčilovaly)…

„Dnes večer už je příliš pozdě vytahovat minulost na světlo,“ zpívá Bono ve „One“.  Ani já už tu svou v tomto článku vytahovat nebudu a omezím se jen na konstatování, že dnes po více než třinácti letech odcházím z Biskupského gymnázia s vědomím, že během uvedených let došlo k řadě věcí, které mne poznamenaly, a to především v souvislosti s mými vlastními selháními. Když jsem se o nich nyní zmiňoval ve svátosti smíření, můj zpovědník mi popřál, aby  za mnou od nynějška minulost „přestala rachotit“. Ten obraz mne fascinoval – Bono by z něj jistě dokázal vytěžit krásnou písničku – a představuji si teď sám sebe (ale i druhé lidi) v podobě postavy, která se snaží kráčet vpřed, ale za sebou při tom táhne železnými řetězi připevněné břemeno s nápisem „Minulost“, které při každém kroku odpudivě rachotí…

Jak už jsem o tom psal v článku o písni „White As Snow“, tohoto břemene nás podle Bona může zprostit jedině Beránek Boží, který je na kříži bere na Sebe. Také v „I Still Haven’t Found What I’m Looking for“ Bono zpívá o Ježíši, který přetrhává pouta, uvolňuje řetězy a nese všechnu naši hanbu. Tento Ježíš Svým učedníkům – bez ohledu na všechnu jejich hříšnost – slibuje, že s nimi bude „až do konce světa“ (Mt 28:20). Bono těmito slovy nazval svou píseň „Until the End of the World“, v níž Ježíš tento slib Své věčné věrnosti adresuje – Jidášovi…

Tuto malou procházku světem pro mne důležitých písní Bona a U2 bych rád zakončil písní, se kterou prožívám svatodušní oktáv a jejíž modlitba k Duchu Svatému („Pozvedej mé dny a prosvětluj mé noci!“) se podobá modlitbě, která mi nyní byla doporučena ve svátosti smíření. Jde o píseň „Mysterious Ways“, v níž se zpívá o Duchu, Jehož (v Bonově pojetí Jejíž!) cesty jsou nevyzpytatelné, který vidí muže i za nedospělým chováním dítěte a Jehož lásku při pohledu zpět spatříme ve všech chvílích, v nichž jsme potřebovali podržet…