Před skoro dvaceti lety jsem se při čtení slavného spisu Hanse Künga „Světový étos Projekt“ jednou provždy naučil, že v mezináboženském dialogu je možné a dokonce nutné „spojit otevřenost a pravdu, pluralitu a identitu, schopnost dialogu a zásadovost“. Od té doby se i já snažím spojovat maximální věrnost vlastní cestě k Bohu – cestě katolického křesťana, která mi byla darována a ze které bych nechtěl sejít za nic na světě – s maximální otevřeností vůči všem bratrům a sestrám, kteří se k jediné Pravdě snaží kráčet po jiných cestách. Je mi v tom vzorem i Leonard Cohen, jemuž jsem symbolicky dedikoval tyto stránky. Cohenovy písně („Hallelujah“, „Who by Fire“…) či básně („Prayer for Messiah“, „Isaiah“…) pokládám za bytostně židovské. Snad nikdo mi neukázal krásu židovské tradice v takové míře jako on. Tentýž zpěvák však, při vší své věrnosti judaismu, nemá problém současně oslavovat Pannu Marii (v písni „Our Lady of Solitude“) nebo strávit několik let v zenbuddhistickém klášteře. I toto je jeho způsob, jakým se „snaží být svobodný“, jak o tom zpívá v „Bird on the Wire“. Můj je v zásadě podobný…