Na letošní rok připadlo 1700. výročí vítězství Konstantina Velikého v bitvě u Milvijského mostu, které zahájilo velký dějinný pokus o uplatnění křesťanství v životě impéria. V únoru příštího roku na ně naváže stejně kulaté výročí vyhlášení úplné náboženské svobody v celé římské říši tzv. ediktem milánským. Tato jubilea v mých očích představují velký podnět k promýšlení vztahu křesťanství a svobody, velkého tématu dějin západní společnosti…
Letošek byl spojen i s 800. výročím zasvěcení svaté Kláry z Assisi, která se na Květnou neděli roku 1212 stala první františkánkou. V naší smutné době, v níž valem ubývá nejen řeholních, ale i manželských slibů, dnes i ve spojení s tímto výročím přemýšlím o důležitosti „přechodových rituálů“, závazků a rozhodnutí, jež v určitou chvíli jasně vymezují další cestu člověka, a o jejich významu pro naplněný život a směřování k životní zralosti…
Za jeden z dokladů povrchnosti naší doby pokládám i letošní cirkus kolem tzv. první přímé volby prezidenta občany (ve skutečnosti spíš médii či představiteli různých finančních a zájmových skupin). Utvrdil mne v názoru, že ve srovnání s republikou představuje lepší model výběru hlavy státu konstituční monarchie. Letos jsme si připomněli i 100. výročí narození posledního následníka našeho trůnu Otty Habsburského, osobnosti, jejíhož formátu nedosahuje žádný z dnešních prezidentských kandidátů…
S pochybným fenoménem českého upínání se k „tatíčkům“ prezidentům jsem se letos osobně setkal ve vztahu k mému v zásadě pozitivnímu a jen umírněně kritickému článku o Václavu Havlovi pro časopis Křesťanská revue, který v redakci vzbudil pro mne dost nepochopitelný rozruch a nakonec sice mohl být publikován, avšak jen ve spojení s polemickým komentářem, který jeho obsah „uváděl na pravou míru“… Podotýkám, že si Václava Havla především za jeho roli v době předlistopadové velmi vážím, podobně jako ostatních odvážných disidentů oné „doby temna“. Letos jsem nad jejich odkazem přemítal v souvislosti s odchodem na věčnost Jaroslava Šabaty, který představoval vůdčí osobnost brněnského disentu podobně, jako byl Václav Havel vůdčí postavou disentu pražského…
Z československých prezidentů však mám osobní a nejednoznačný vztah jen k Emilu Háchovi, který je pro mne vzorem křesťanské pokory a ochoty k zapření sebe sama, s níž obětoval i vlastní dobré jméno, aby mohl našemu národu pomoci přežít dobu nacismu. Na letošní rok připadlo 140. výročí Háchova narození a s potěšením konstatuji, že jsem se v něm ve vztahu k Háchovi setkal s řadou projevů respektu a jen s jediným projevem (post)komunistického protiháchovského despektu, jenž nikoliv překvapivě zazněl z úst kandidáta Miloše Zemana. Když jsem byl nyní o druhé neděli adventní u předvánoční zpovědi, k mému radostnému překvapení mi při ní můj zpovědník děkoval za zastání se trhovosvinenského rodáka proti „svinským“ hodnocením jeho pro náš národ životně důležité role…
Jednu z velkých radostí roku 2012 mipřineslo i vydání pětatřicátého studiového alba Boba Dylana, které umělecky a lidsky hlubokým způsobem potvrdilo, že někdejší ikona zmateného hledání šedesátých let cestu směřující domů nalezla v Kristu. Ve svém dylanovském článku v Magazínu ChristNet jsem v souvislosti s tím mohl připomenout i výstavu „Tři akordy a touha po pravdě: Rock’n’roll jako hledání nekonečna“, kterou Comunione e Liberazione uspořádalo na svém letošním setkání v Rimini a na které byl Dylanův největší hit doby jeho mládí „Like a Rolling Stone“ charakterizován jako „největší možný protest“, protest proti vlastní bídě a bídě každého člověka, který se ve světě ztratil natolik, že už neví, kterým směrem má jít, aby se dostal domů…
V druhé části tohoto příspěvku bych teď na tomto svém osobním blogu vyvěsil přehled svých letošních článků publikovaných v tištěných médiích a elektronických časopisech i rozhlasových a televizních vystoupení. Odrážejí se v něm mj. výše zmíněná výročí a události roku 2012 (s výjimkou jubilea Otty Habsburského, o kterém jsem psal jen na svém „historickém“ blogu vitmachalek.blog.idnes.cz).
Příspěvky v tištěných médiích:
1) Západní pohledy na islám a problém orientalismu (Theologos, roč. 14, č. 1, s. 122–141).
2) Církevní dějiny a dějiny náboženství (Eseje o povaze církevních dějin, ed. Jiří Hanuš, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, s. 119–130).
3) Strach z „těch druhých“, nebo o ty druhé? (Katolický týdeník, 31. 1. – 6. 2., roč. 23, č. 5, s. 4).
4) Havel mezi Erasmem a Bushem (Křesťanská revue, roč. 79, č. 3, s. 52–54).
5) Hrozba interdiktu zlomila vaz nejen českému reformátorovi (Katolický týdeník, 3.–16. 7., roč. 23, č. 27–28, s. 7).
6) Jeremiáda Emila Háchy (Katolický týdeník, 17.–23. 7., roč. 23, č. 29, příloha Perspektivy, č. 14, s. II).
Příspěvky v elektronických časopisech:
1) Eucharistická světice z Assisi: K 800. výročí zasvěcení svaté Kláry (vyšlo 27. 4. v Magazínu ChristNet.cz).
2) Jaroslav Šabata a nevyzpytatelné cesty Páně: Zemřel levicový politik, disident a „agent Ježíše Krista v týlu nepřítele“ (vyšlo 26. 6. v Magazínu ChristNet.cz).
3) Císařovna Pulcheria a koncily 5. století: Příběh ženy, která spoluutvářela křesťanskou věrouku (vyšlo 7. 7. v Magazínu ChristNet.cz).
4) Bob Dylan stále kráčí za betlémskou hvězdou: Legendární americký písničkář i na svém nejnovějším albu odkazuje ke Kristu (vyšlo 5. 10. v Magazínu ChristNet.cz a 26. 11. v Kulturních novinách č. 35).
5) Konstantinovský obrat a ekumenické koncily 4. století: K 1700. výročí bitvy u Milvijského mostu 28. října 312 (vyšlo 28. 10. v Magazínu ChristNet.cz).
Vystoupení v rozhlasových a televizních pořadech:
1) Rozhovor s religionistou Vítem Machálkem o duchovních prvcích v tvorbě Johnnyho Cashe (vysíláno 9. 4. na Radiu Proglas).
2) Bohoslužba připomněla 140. výročí narození Emila Háchy (vysíláno 12. 7. na ČT24).
3) S religionistou Vítem Machálkem o duchovních prvcích v tvorbě skupiny U2 (vysíláno 11. 9. na Radiu Proglas).
2024 ©